Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 56/2022-25
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
doručovací adresa adresa žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zrušení vyživovací povinnosti
takto:
I. Povinnost žalobce celé jméno žalobce, narozeného datum, platit výživné žalované celé jméno žalované, narozené datum, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 4. 2004, č. j. P 315/99 – 53 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2004, č. j. 25 Co 375/2004 – 70, ke dni 1. 4. 2022 zanikla.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Povinnost žalobce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], platit výživné žalované [celé jméno žalované], narozené [datum], stanovené rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 4. 2004, č. j. P 315/99 – 53 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2004, č. j. 25 Co 375/2004 – 70, ke dni 1. 4. 2022 zanikla. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal zrušení jeho vyživovací povinnosti ke dni podání žaloby vůči žalované s odůvodněním, že v květnu 2020 žalovaná nastoupila do zaměstnání, tedy nestuduje a je výdělečně činná.
2. Žalovaná s podaným návrhem souhlasila s tím, že výživné jí již od roku 2019 není vypláceno.
3. Jelikož se žalobce, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ocitl ve stavu informačního deficitu, neboť k dispozici neměl a ani nemohl mít informace o zaměstnání žalované, vyzval soud na základě tvrzení žalobce právnická osoba příjmení o sdělení, zda u něj žalovaná je či v minulosti byla zaměstnána a s jakým výdělkem.
4. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. P 315/99, soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 4. 2004, č. j. P 315/99 – 53 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2004, č. j. 25 Co 375/2004 – 70, byla žalobci uložena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 1 000 Kč měsíčně. Ze sdělení právnická osoba příjmení soud zjistil, že žalovaná u této společnosti nebyla zaměstnána, pracovala zde přes agenturu anonymizována dvě slova. Ze sdělení právnická osoba práce včetně potvrzení o mzdě soud zjistil, že žalovaná byla u této společnosti zaměstnána od 21. 5. 2020 do 23. 9. 2020 na hlavní pracovní poměr, dále od 29. 9 2020 do 2. 10. 2020 na hlavní pracovní poměr, kdy v obou případech byl pracovní poměr ukončen dohodou. Za období od května 2020 do září 2020 byl průměrný měsíční čistý příjem žalované 14 492 Kč, za období od září 2020 do října 2020 pak 9 125,50 Kč. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že žalovaná již 1,5 roku pracuje u právnická osoba v obec. Je v insolvenci řešené oddlužení, její příjem dosahuje 11 000 Kč – 13 000 Kč čistého měsíčně. Střední školu ukončila v 18 letech, kdy nedostudovala 2. ročník střední školy.
5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
6. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že návrh žalobce, aby soud rozhodl o zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči žalované je důvodný. Žalovaná, již zletilá dcera žalobce, již od svých 18 let nestuduje, tedy nepřipravuje se soustavně na výkon budoucího povolání. Naopak již od 18 let je stabilně výdělečně činná a veškeré své potřeby si zajišťuje a je schopna zajištovat sama. Zákonná povinnost žalobce vyživovat žalovanou tedy ex lege zanikla. Soud proto návrhu žalobce vyhověl a v souladu s návrhem žalobce určil, že ke dni datum vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zanikla. Jelikož k zániku závazku žalobce z vyživovací povinnosti vůči žalované došlo ze zákona, je výrok soudního rozsudku deklaratorní povahy, tedy soud výrokem I. určil, že vyživovací povinnost žalobce k danému dni zanikla (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3890/2015).
8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 150, § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že každý z účastníků si ponese náklady, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly, ze svého. Žalobce sice měl ve věci plný úspěch, nicméně soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, které umožňují náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznat. Tyto důvody spočívají na straně žalované, která je v oddlužení, tedy ačkoli je výdělečně činná, její celková majetková situace není zcela příznivá. Proto soud dospěl k závěru, že jsou zde mimořádné okolnosti pro to, aby náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze.
Odvolání nemůže účinně podat ten, kdo se tohoto práva výslovně před soudem vzdal.