Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1047/2008

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 15. 8. 2003, č. j. -5 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 22. 4. 2003, č. j. -18, k vydobytí pohledávky ve výši 176.541,80 Kč s 10 % úroky od 1. 6. 1999 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 22.814,- Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. Š., soudní exekutorku) tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.). Dále oprávněné uložil nahradit náklady řízení ve výši 15.292,- Kč (výrok II.) a zavázal ji k náhradě nákladů exekuce ve výši 9.763,- Kč (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že zde není vykonatelný exekuční titul, jelikož k doručení podkladového rozsudku povinné nedošlo a rozsudek tudíž nemohl nabýt právní moci a vykonatelnosti.

Proti shora označenému rozhodnutí podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z písm a) ve spojení s Zásadní právní význam spatřuje v zodpovězení otázek, zda oprávněná svým jednáním či opomenutím objektivně zavinila vydání rozsudku pro zmeškání, který je exekučním titulem, zda oprávněná zavinila vadné vyznačení doložek právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu, a pokud se těmito údaji řídila a podala návrh na nařízení exekuce, zda ji to může být připisováno k tíži a zda zavinila tím, že jejímu návrhu bylo vyhověno, ačkoliv exekuční titul nebyl vykonatelný, zamítnutí návrhu odvolacím soudem. Oprávněná především namítá, že „odvolací soud nesprávně právně posoudil splnění formálních a materiálních podmínek vykonatelnosti exekučního titulu“, kdy soud nalézací a soud prvního stupně neměly o této vykonatelnosti pochyby. Oprávněná vycházela pouze z konečného rozhodnutí soudu, které bylo „na důkaz správnosti a bezvadnosti i tímto soudem opatřeno doložkami právní moci a vykonatelnosti“. Je zřejmé, že odvolací soud oprávněnou napadeným rozhodnutím „sankcionoval stanovením povinnosti k náhradě nákladů řízení“, čímž je oprávněná nucena nést následky „všech případných pochybení“ soudu prvního stupně. Namítá, že pokud došlo opomenutím či zaviněním soudem k „případným pochybením, která mají za následek vadu řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o nařízení exekuce“, a takováto vada by případně měla založit i vadu řízení vykonávacího, „pak za ni v žádném případě oprávněný nenese a nemůže nést jakoukoliv odpovědnost“. Oprávněná byla nucena domáhat se vůči povinné své pohledávky, „neboť povinná dluh dobrovolně nezaplatila“, čímž zavinila, že se oprávněná musela svého nároku domáhat cestou exekuce. Tímto je i rozhodnutí o nákladech řízení nesprávné. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

V části, v níž dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení a nákladech exekuce (výrok II. a III.), není dovolání přípustné.

Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné bez zřetele k povaze takového (nemeritorního) výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím). Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , a , protože nejde o případy v jejich taxativních výčtech uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Totéž pak platí o výroku o nákladech exekuce a nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání v části týkající se nákladů odvolacího řízení a nákladů exekuce odmítl ( , věta první,

Dovolání směřující do měnícího výroku napadeného usnesení (přípustné podle a a odst. 2 ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů /dále jen „ “/) důvodné není.

Podle ustanovení , nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu ( , ). Před nařízením výkonu (exekuce) se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak formálně, tak obsahově (materiálně). Vykonatelnost – v jednotě obou stránek – lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce); nevykonatelnost titulu je důvodem pro zamítnutí návrhu.

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti ( ), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce ( ); v případě pochybností (k nimž krajský soud v dané věci oprávněně dospěl na základě odvolacího tvrzení povinné, že ji exekuční titul nebyl doručen, jelikož se prokazatelně v době, kdy probíhalo nalézací řízení, v místě svého trvalého bydliště nezdržovala) je však oprávněn – a povinen – provést potřebná zjištění přímo ze spisu o (nalézacím) řízení, v němž bylo vykonávané soudní rozhodnutí vydáno.

Záznam soudce na vyhotoveném rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. , 2 , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), nemá povahu rozhodnutí; ustanovení a následujících se na něj nevztahuje. Ustanovení , jež zakotvuje v poměru k soudům, správním úřadům a jiným orgánům veřejné správy zásadu (materiální) závaznosti výroku pravomocného rozsudku (usnesení ve věci samé), se ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) pojmově neuplatní. Je tomu tak proto, že předmětem exekučního řízení nejsou – a nemohou být – právní vztahy (práva a povinnosti účastníků nalézacího řízení) vyřešené vykonávaným rozhodnutím, nýbrž jejich nucená realizace (vydobytí subjektivního práva, jemuž odpovídá uložená subjektivní povinnost). Jestliže tedy soud v exekučním řízení vyvodí závěr z toho, že podkladové rozhodnutí – oproti vyznačení právní moci soudem v nalézacím spisu – není formálně vykonatelné (např. pro absenci účinného doručení subjektu, jemuž podle zákona mělo být doručeno – jako je tomu v dané věci), neporušuje (ať již ve vztahu k vyznačení právní moci nebo k výroku vykonávaného rozhodnutí) zásadu vyjádřenou v , nýbrž plní povinnost vyplývající z ustanovení

V daném případě – a nezpochybňuje to ani oprávněná – bylo prokázáno, že se povinná v době od září 2000 do června 2003 včetně, v místě svého bydliště nezdržovala, jelikož od roku 1998 bydlela i se svými dětmi v obci B., kde byla zaměstnána, a byt na adrese svého trvalého bydliště pronajala. Z tohoto nelze vyvodit závěr jiný, než že odvolací nalézací řízení přinejmenším ke dni nařízení exekuce (15. 8. 2003) probíhalo, a že zde tudíž k tomuto datu vykonatelný exekuční titul neexistoval. Vycházel-li nalézací soud nesprávně z fikce doručení podkladového rozsudku povinné a následně na tomto základě vyznačil právní moc a vykonatelnost, řízení pravomocně skončeno nebylo. Podala-li oprávněná následně návrh na nařízení exekuce, soud tomuto návrhu neměl vyhovět, jelikož vykonatelný exekuční titul je jednou ze základních podmínek pro nařízení exekuce.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že povinné, jenž by měla právo na jejich náhradu podle , věty první, a , náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. června 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu