Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5456/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. 4. 2001, č. j. -222, zamítl žalobu, kterou se žalobci a) J. R., b) O. R., c) D. S. a d) M. S. domáhali, aby žalovaná zaplatila žalobcům a) a b) 444.295,- Kč a žalobcům c) a d) 136.152,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 5. 2002, č. j. -170, rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že stát převzal bez právního důvodu pozemek č. kat. 1379 v katastrálním území P., poté, co se pozemku vzdal K. K., jenž však neměl právo s pozemkem nakládat, neboť pozemek byl ve vlastnictví žalobců a) a b), jejich nárok na vrácení pozemku byl však uspokojen v restitučním řízení podle vydáním náhradního pozemku. Pokud měl původní pozemek větší výměru, měli žalobci tuto okolnost uplatnit v restitučním řízení. Parcelu čk. 32 prodali žalobci a) a b) v roce 1989 MěNV v T., vlastnické právo jim tedy nebylo odejmuto protiprávně. Žalobci c) a d) užívali parcelu č. kat. 1379 po dohodě se žalobci a) a b), na pozemku postavili však stavbu manželé S., jimž bylo v r. 1990 zřízeno k pozemku právo osobního užívání. Žalobcům c) a d) právo osobního užívání podle obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 nevzniklo, neboť nebyli v dobré víře, že jim pozemek patří. Soudy obou stupňů uzavřely, že žalovaná se nedopustila žádného nesprávného úředního postupu, v jehož důsledku by vznikla žalobcům uplatněná škoda.

Žalobci a), b), a c) v průběhu řízení zemřeli.

Žalobkyně d) v dovolání namítala, že orgány státní správy ani okresní soud nerespektovaly její právo na ochranu držby, nebraly dostatečný zřetel na jejím zástupcem předkládané důkazy a argumenty, že proto je řízení postiženo vadami, které měly za následek nesprávná rozhodnutí, jež spočívají na nesprávném právním posouzení věci a vycházejí ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Dále dovolatelka rekapitulovala skutkový stav věci a vyslovila přesvědčení, že došlo k nezákonným rozhodnutím i k nesprávným úředním postupům, kterými byla žalobcům způsobena prokazatelná škoda. Poukázala na to, že se vždy chovala v souladu s platným právem a navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Dovolatelka napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle ] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [ ]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka je významná nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro řešení obdobných případů).

Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu v dovolání neformuluje. Paušální námitka nesprávného právního posouzení věci bez náležité konkretizace není způsobilá přípustnost dovolání dle založit, stejně jako námitky vytýkající procesní vady a neprávnost skutkových zjištění.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a je odůvodněn tím, že dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, by měla nahradit náklady dovolacího řízení protistraně, jíž však podle obsahu spisu v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2008

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu