Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1132/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. T., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. J. B., zastoupenému advokátem, za vedlejší účasti K., p., a. s., na straně žalovaného, o 2.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2006, č. j. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č. j. -70, zamítl žalobu na zaplacení částky 2.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal na žalovanému advokátovi, který ho obhajoval v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , náhrady škody, která mu vznikla propadnutím peněžité záruky složené za jeho propuštění z vazby. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Městský soud v Praze ve věci sp. zn. vyhověl dne 30. 12. 1998 návrhu žalobce na jeho propuštění z vazby za současného přijetí složené peněžité záruky ve výši 2.000.000,- Kč, kterou dne 18. 12. 1998 složila H. T. (manželka žalobce), a přijal slib žalobce, že se bude zdržovat na území hlavního města P. a ve svém bydlišti v P. 8, každé vzdálení z místa pobytu na dobu delší 24 hod. oznámí předem Městskému soudu v Praze a dostaví se na každé předvolání; žalobce byl zároveň poučen o následcích porušení svého slibu. Na hlavní líčení konané ve dnech 21. 11. 2000 a 22. 11. 2000 se žalobce dostavil pouze první den. Hlavní líčení proto bylo odročeno na 18. a 19. 12. 2000 s tím, že žalobce bude k tomuto jednání předvolán. Dne 6. 12. 2000 předložil jeho advokát (žalovaný) soudu faxový přípis, na němž je uvedena adresa žalobcova synovce v USA – S., H. H., a adresa žalobce v České republice v T., F. 488, v němž žalobce dodatečně omlouvá svou neúčast na líčení dne 22. 11. 2000 zdravotními potížemi a uvádí, že k nařízenému hlavnímu líčení v prosinci 2000 se dostaví. Dne 8. 12. 2000 žalovaný předložil soudu žádost žalobce ze dne 27. 11. 2000, sepsanou v USA, o odročení hlavního líčení nařízeného na 18. a 19. 12. 2000 s tím, že pobývá v USA. Soud zjistil, že žalobce přicestoval do USA již 23. 11. 2000. Dne 13. 12. 2000 Městský soud v Praze sdělil žalovanému, že žádosti žalobce o odročení hlavního líčení nebylo vyhověno. Žalobce se k hlavnímu líčení dne 18. 12. 2000 nedostavil a soud rozhodl, že za žalobce složená peněžitá záruka propadá státu z důvodu uvedeného v § 73a odst. 3 písm. b) tr. ř., protože žalobce nedoložil existenci svých údajných zdravotních potíží, pro které se nedostavil na hlavní líčení dne 22. 11. 2000, opuštěním území ČR znemožnil doručení předvolání k prosincovému hlavnímu líčení a tím znemožnil jeho konání. Žalobce se po návratu z USA zdržoval na Slovensku, což byl další důvod, pro který byla Vrchním soudem v Praze zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí o propadnutí složené peněžité záruky státu. Soud neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody, a to pro nedostatek příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti žalovaného, vyplývající z ust. , o advokacii, který jako jeho obhájce ho neinformoval o tom, že líčení 18. 12. 2000 nebude odročeno. Soud dospěl k závěru, že již sama nepřítomnost žalobce u hlavního líčení dne 21. a 22. 11. 2000 mohla vést k rozhodnutí o propadnutí peněžité záruky státu, a k naplnění podmínek pro postup podle 73a odst. 3 písm. b) tr. ř. tak došlo ještě předtím, než se žalobce dne 18. 12. 2000 k hlavnímu líčení nedostavil. Předvolání k hlavnímu líčení na 18. a 19. 12. 2000 se již nepodařilo žalobci řádně doručit, neboť žalobce svým neohlášeným pobytem v USA toto doručení znemožnil, a jeho nepřítomnost u hlavního líčení dne 18. 12. 2000 není tedy tou skutečností, která zapříčinila ztrátu složených finančních prostředků. Žalobce zcela vědomě porušil svůj slib, když se dne 22. 11. 2000 nedostavil k hlavnímu líčení a dne 23. 11. 2000 bez předchozího uvědomění soudu odcestoval do USA, a bylo v jeho zájmu, aby si sám zjistil, zda jeho žádosti o odročení bylo vyhověno či nikoli. Pokud však potřebná opatření neučinil, svého obhájce sám nekontaktoval, neposkytl mu ani jednoznačné a úplné údaje o místě svého aktuálního pobytu a jeho sdělení bez dalšího pátrání neumožňovalo navázat s ním neprodlený kontakt, nelze k tíži žalovaného přičítat skutečnost, že žalobce nebyl včas informován o zamítavém stanovisku soudu k jeho žádosti o odročení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o odměně ustanoveného zástupce žalobce a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však plně s jeho právním názorem, nicméně jeho rozsudek shledal věcně správným. Odvolací soud posoudil odpovědnost žalovaného advokáta podle , 2 , o advokacii, a dovodil, že bylo povinností žalovaného vyrozumět žalobce, že jeho žádosti o odročení nařízeného hlavního líčení nebylo vyhověno. Žalobce však netvrdil ani neprokázal, že v době, kdy pobýval v USA, žalovanému sdělil či jinak uvedl bezprostřední kontakt na svoji osobu v souvislosti se žádostí o odročení hlavního líčení, a zcela bezdůvodně spoléhal na to, že jeho žádosti o odročení hlavního líčení soud vyhoví. Žalovaný se proto odpovědnosti ve smyslu ust. zákona o advokacii zprostil, neboť ani při vynaložení veškerého úsilí, které bylo možné na něm požadovat, nemohl žalobce informovat o tom, že jeho žádosti o odročení hlavního líčení nebylo vyhověno, a objektivně tak nemohl zabránit vzniku škody, spočívající v propadnutí peněžní záruky.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. s tím, že rozsudkem byla řešena právní otázka v rozporu s hmotným právem. Dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ) neboť odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že žalovaný se své odpovědnosti zprostil ve smyslu zákona o advokacii. Poukazuje na to, že propadnutí záruky souvisí s tím, že žalobce jakožto obžalovaný se nedostavil 18. 12. k hlavnímu líčení. Namítá, že pasivitu žalovaného při zjišťování kontaktu na žalobce v USA odvolací soud zaměňuje za jeho nemožnost zabránit škodě i při vynaložení veškerého úsilí, a odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, proč žalovaný neučinil pokus kontaktovat jej na adrese jeho synovce v USA a nepokusil se ani o jiné možnosti ho kontaktovat. Dovolatel má za to, že ze zjištěných skutečností se nepodává vynaložení veškerého úsilí žalovaného k podání zprávy o tom, že žádosti o odročení hlavního líčení nebylo vyhověno. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalovaný označuje dovolání žalobce za nepřípustné, když dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu neoznačuje. Odvolací soud aplikoval na skutkový stav správné hmotněprávní ustanovení zákona o advokacii, jde o prostou a přímou aplikaci tohoto zákona. Námitky v dovolání jsou spíše charakteru skutkového a týkají se hodnocení provedených důkazů. Navrhl odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Dovolatel sám otázku zásadního právního významu nevymezil a ani dovolací soud v žádné z námitek v dovolání neshledal otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Přisvědčit nelze dovolateli, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 24 zákona o advokacii. Toto ustanovení na nárok uplatněný žalobou plně dopadá.

Podle ust. § 24 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (odst. 1). Advokát se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (odst. 2).

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalovaný – ač bylo jeho povinností informovat žalobce o tom, že jeho žádosti o odročení hlavního líčení nebylo vyhověno - žalobci zprávu nepodal, avšak odpovědnosti za újmu, jež žalobci propadnutím záruky vznikla, se vzhledem k okolnostem, za jakých k tomu došlo, zprostil. Jak bylo v řízení zjištěno, o propadnutí peněžité záruky státu bylo rozhodnuto z důvodu, že žalobce nedoložil důvod své neúčasti u líčení dne 22.11.2000, opustil území ČR a znemožnil tím doručení předvolání k líčení na 18. a 19. 12. 2000, navíc po návratu z USA se zdržoval na Slovensku. Důvody, z jakých bylo rozhodnuto o propadnutí záruky, spočívají tedy v jiných okolnostech, než je jen neúčast žalobce u líčení 18. a 19. 12. 2000, a za situace, kdy žalobce, který pobýval v USA, žalovanému nesdělil bližší kontakt, žalovaný objektivně neměl možnost ho před líčením 18. 12. 2000 informovat, že podle sdělení soudu z 13. 12. 2000 nebude líčení odročeno. K vynaložení veškerého úsilí advokáta, které lze na něm požadovat ve smyslu ust. § 24 odst. 2 zákona o advokacii, totiž nepatří, aby pátral po pobytu žalobce, aby ho mohl kontaktovat, navíc když žalobce odcestoval na neznámou adresu v zahraničí a svého advokáta ani orgány činné v trestním řízení o tom neuvědomil.

Z hlediska aplikace § 24 odst. 2 zákona o advokacii na daný skutkový stav nelze odvolacímu soudu vytýkat pochybení a rozhodnutí odvolací soudu nemá obecnější dopad na rozhodovací činnost soudů, neboť se týká aplikace ust. § 24 odst. 2 zákona o advokacii, založené na skutkově jedinečném základě.

Namítá-li dovolatel, že soudy obou stupňů učinily ze zjištěných skutečností nesprávný závěr o vynaložení veškerého úsilí žalovaného k podání zprávy žalobci, a uvádí další možnosti zjištění kontaktu na něj, napadá nikoliv právní, nýbrž skutkový závěr soudu. Tato námitka směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu věci a nikoliv proti řešení otázky právní ( ), tím méně může být otázkou zásadního právního významu. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. např. R 8/1994).

Z uvedeného vyplývá, že není podklad pro závěr o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle věty první a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 19.325,- Kč (odměna z částky určené podle ust. , . ve znění vyhl. č. , snížená podle , a vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. ve znění vyhl. v částce 300,- Kč, vše zvýšeno o 19% DPH, tj. celkem 23.354,- Kč, a vedlejšímu účastníkovi náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. května 2008

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu