Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5132/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 5. 2002, č. j. -115, zamítl žalobu na zaplacení 62.074,- Kč s příslušenstvím, zastavil řízení ohledně částky 1.085,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2003, č. j. -137, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tento rozsudek byl k dovolání žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2004, č. j. -154, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2005, č. j. -165, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 5. 2002, č. j. -115, v napadeném zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 8 poté rozsudkem ze dne 5. 10. 2006, č. j. -351, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 12.484,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 20. 2. 2001 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně částky 49.675,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 20. 2. 2001 do zaplacení a 6% úroku z prodlení z částky 63.159,- Kč od 20. 2. 2001 do zaplacení, nepřipustil vstup obchodní společnosti T. m. P., a. s., odštěpný závod Z., do řízení na straně žalované, zamítl návrh na přerušení řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2007, č. j. -373, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37.675,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 20. 2. 2001 do zaplacení, ve zbývající části tohoto výroku (tj. ohledně 12.000,- Kč s příslušenstvím) a ve vyhovujícím výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti těm částem rozsudku, jimiž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 12.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, podal žalobce dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a zároveň spočívá na nesprávním právním posouzení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu pouze v té části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na dělitelné plnění, došlo rozsudkem odvolacího soudu, který svým měnícím výrokem žalobě zčásti vyhověl a zčásti potvrdil zamítavý výrok, k tzv. rozštěpení uplatněného nároku; přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat vůči jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu samostatně. Pak je ovšem zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem (rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen v zamítavém výroku ohledně částky 12.000,- Kč s příslušenstvím) bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena ustanovením , aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou částí nároku přesahuje částku 20.000,- Kč. K příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. , publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).

Protože ani proti výrokům o nákladech řízení zákon dovolání nepřipouští ( , a 239 - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), směřuje dovolání proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž se věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek dále mohl zabývat - podle , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. května 2008

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu