Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

229 C 21/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 061,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 15 061,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 15 061,77 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 15 061,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 15 061,77 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 061,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od 14. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 12. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně dle smluvních ujednání úvěr zesplatnila částkou 58 349 Kč sestávající z dlužné jistiny a úroků z úvěru ke dni zesplatnění (nová jistina). Podle smlouvy byl žalovaný mj. v případě prodlení se zaplacením nové jistiny povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení s omezením smluvní pokuty do výše součinu čísla 0,5 a poskytnutých peněžních prostředků, maximálně 200 000 Kč. Uvedená smluvní pokuta počítaná do 23. 7. 2018 ve výši 9 940,23 Kč byla již žalobkyni přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 11. 2018, č. j. číslo jednací. Žalobkyně se, s ohledem na přetrvávající prodlení žalovaného s uhrazením nové jistiny, domáhá touto žalobou uvedené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 46 667,77 Kč za období od 24. 7. 2018 do 28. 12. 2021, tj. částky 15 061,77 Kč (za použití zákonného limitu), jelikož žalovaný ji neuhradil, přestože byl upomínán.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 24. 2. 2022. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena skrze doklady o příjmech (potvrzení zaměstnavatele o příjmu, výplatní pásky), výpis z účtu, výpisy z databází NRKI a SOLUS (žádná částka po splatnosti), čestné prohlášení a formulář hodnocení klienta, v rámci nějž byly zjištěny údaje týkající se jeho osoby, zaměstnání, příjmů a výdajů. Takto byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 18 000 Kč, měsíční náklady 8 311 Kč a volné zdroje ke splácení 9 869 Kč. Žalovaný uváděl výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, z nichž žalobkyně bez dokladu vycházela, neměl vyživovací povinnost, splácel žalobkyni další úvěry částkou 3 401 Kč, přičemž nebyl v prodlení. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl evidován v ISIR, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel nebyl evidován v ISIR a žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně přihlédla ke stanovenému životnímu minimu, k tomu dále uvedla, že vychází také ze sdělení spotřebitele o výdajích a nemá možnost objektivně je ověřit, provedla tzv. scoring žalovaného. Poukazovala na odpovědnost žalovaného při sjednávání smlouvy a na základní soukromoprávní zásady.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se i přes řádné předvolání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle , (dále jen " ). Žalobkyně byla soudem podle a 3 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, zejména ve vztahu k jeho výdajům, a to nejen z informací získaných od žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žádné další tvrzení neuvedla, důkazy nenavrhovala.

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo včetně předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 19. 12. 2016 s žalovaným dohodu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 52 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit jej 30 měsíčními splátkami ve výši 4 842 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 166,39 % ročně, RPSN činila 166,39 %, celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 145 260 Kč. Splatnost měsíčních splátek byla určena k 17. dni každého kalendářního měsíce. Smlouvou byla sjednána povinnost žalovaného platit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů (čl. 6, 6.2 smlouvy), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po zesplatnění) za dobu od následujícího dne po zesplatnění do úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se spotřebitel ocitne v prodlení se splátkou či její částí o délce 65 dnů.

6. Z formuláře k posouzení úvěruschopnosti„ hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, vzdělání má ukončené maturitou. Pravidelný čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, další příjmy nemá, výdaje činí životní minimum 3 410 Kč, za bydlení 1 000 Kč, další splátky 3 401 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Posouzením dospěla k závěru, že volné zdroje činí 9 689 Kč. Žalovaný uvedl, že je od 1. 4. 2008 v pracovním poměru.

7. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, z níž byla ověřena jeho totožnost, dále výpis z osobního účtu č. bankovní účet za říjen 2016 (pouze hlavička), z nějž bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 16. 12. 2016, z nějž byl ověřen pracovní poměr žalovaného od uvedeného data na dobu neurčitou na pozici zámečník s průměrným čistým měsíčním příjmem za září až listopad 2016 ve výši 18 012 Kč, za listopad ve výši 18 724 Kč, ze mzdy nejsou prováděny srážky, z výplatních pásek za říjen a listopad 2016 byla zjištěna vyplacená mzda 17 359 Kč a 18 724 Kč. Z výpisu z registru příjmení bylo zjištěno, že nejsou vedeny žádné záznamy, z výpisu z NRKI (nebankovní registr) bylo zjištěno, že je u osoby žalovaného zaznamenáno skóre 283, tzn. kategorie I (nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) – obě lustrace byly provedeny dne 15. 12. 2016. Z karet klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl u žalobkyně další úvěry, a to číslo ze dne 15. 3. 2016 ve výši 8 000 Kč ve stavu„ ukončeno (splaceno)“ a číslo ze dne 14. 9. 2016 ve výši 50 001 Kč v stavu„ žalovaná“ (vedena exekuce).

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 11. 2018, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2019 a vykonatelnosti dne 19. 1. 2019, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 606 Kč spolu s úrokem ve výši 10,4 % ročně z částky 46 667,77 Kč od 23. 12. 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 47 665,77 Kč od 23. 7. 2018 do zaplacení. Co do částky 15 369,55 Kč, úroku ve výši 91,69 % ročně z částky 46 667,77 Kč od 23. 12. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 881,23 Kč od 23. 7. 2018 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Výrokem III rozhodl soud o nákladech řízení. Soud po provedení dokazování uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 52 000 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr zesplatněn a vznikla mu povinnost zaplatit dlužnou částku 46 667,77 Kč. Soud však shledal nepřiměřeným smluvní úrok ve výši 166,39 % ročně, tento posoudil jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak přiznal úrok pouze ve výši 10,08 % ročně. Kapitalizovaný úrok ve výši 11 631,23 Kč nebyl přiznán, jelikož žalobkyně netvrdila, jak k němu došla (což ovlivňuje také částku, z níž byl přiznán úrok z prodlení a smluvní pokuta – do tohoto rozsahu zamítnuto), stejně tak nebyly přiznány náklady na upomínání ve výši 1 200 Kč (náklady za prodlení se zaplacením splátky delšího 15 dnů). Smluvní pokuta byla žalobkyni přiznána ve výši 998 Kč (za prodlení se zaplacením splátek delší než 30 dnů) a dále ve výši 9 940,23 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru 46 667,77 Kč od 23. 12. 2017 do 23. 7. 2018 – do částky 2 488,32 Kč zamítnuto – viz kapitalizovaný úrok).

9. Z oznámení ze dne 21. 12. 2017 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění úvěru k tomuto dni, jelikož byly naplněny podmínky pro automatické zesplatnění dle smlouvy, a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 60 547 Kč do 10 dnů od odeslání.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 12. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 15 061,77 Kč do 15 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 28. 12. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

11. Z prohlášení klientů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 19. 12. 2016 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž mu poskytla úvěr ve výši 52 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 842 Kč spolu s dalšími sjednanými nároky vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, což neučinil, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení. Žalobkyni byly nároky ze smlouvy přiznány rozsudkem zdejšího soudu citovaným shora a v uvedeném rozsahu byla žaloba zamítnuta. V tomto řízení se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za další období, kdy žalovaný neuhradil dlužnou novou jistinu úvěru.

13. Po právní stránce postupoval osud následovně.

14. Podle , (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

23. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak již uvedeno výše, si od žalovaného vyžádala údaje prostřednictvím formuláře, zároveň je ověřila skrze předložené y.

25. I přes výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jisté kroky v tomto směru činila, nicméně se omezila pouze na zjištění a doložení příjmů žalovaného, naopak žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného. K obezřetnějšímu a důkladnějšímu postupu ji mělo přimět několik okolností. Jednou z nich je četnost úvěrů žalovaného u žalobkyně v poměrně krátkém časovém sledu. To, že u jednoho z úvěrů došlo k exekučnímu vymáhání, nemohla žalobkyně v době uzavírání této smlouvy vědět, ovšem skutečnost, že v roce 2016 si žalovaný s žalobkyní sjednal celkem tři úvěry, měla žalobkyně zohlednit, přičemž zcela jistě nelze dospět za takové situace k závěru, že žalovaný je zajištěný a má dost finančních prostředků. Dalším faktorem je absolutně nereálná výše nákladů na bydlení, jelikož tato pravděpodobně neodpovídá ani výši poplatků za energie. Žalobkyně měla minimálně zjišťovat, o jaké platby a za jaké služby se jedná, aby byla následně schopná posoudit, zda se jedná o realistický údaj. Takto nezjišťovala ani skladbu dalších uváděných výdajů 500 Kč, není tedy zřejmé, z čeho usoudila, že se jedná o realitě odpovídající údaj, neřešila detailněji ani další obvyklé životní náklady osob, jako jsou platby za internet, telefon. K celkové finanční situaci žalovaného si mohla nechat předložit výpisy z účtu za delší časové období, mohla požadovat faktury či smlouvy, kterými by svůj závěr o schopnosti splácet mohla podložit. K obezřetnému přístupu ji mohl přimět také výpis z NRKI s uvedeným nejnižším skóre. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně sice určité úkony v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy činila, ale za situace, kdy nezkoumá řádně také výdaje, postrádá tento postup na významu, přičemž i osoba, která dosahuje vyšších příjmů, může být zadlužena či její výdaje mohou příjmy převyšovat, a úvěruschopná tedy není. Je na úvěrujících, aby úvěruschopnost spotřebitelů zkoumali komplexně a zodpovědně tak, aby následně mohli učinit relevantní závěr o tom, zda osoba schopná splácet je či není. Nejedná se přitom pouze o ochranu žadatelů o úvěr, ale také o poskytovatele úvěru a jejich majetku, který může takto předcházet vzniku škod, kdy se svých nároků nedomůže případně ani ve vykonávacím řízení.

26. Přestože soud poskytl žalobkyni při jednání poučení ve smyslu a zároveň ji upozornil na případné následky nevyhovění výzvě, žalobkyně žádné další tvrzení neuvedla, důkazy neoznačila ani nepředložila.

27. Jelikož ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou. Soud si je vědom skutečnosti, že v daném případě soud dospěl k odlišným závěrům, nežli tomu bylo v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. V mezidobí se však vyvinul právní názor stran problematiky zkoumání úvěruschopnosti, kdy dle Soudního dvora EU musí soud k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele přihlížet z úřední povinnosti, přičemž soud se s tímto názorem ztotožňuje a s argumentací Soudního dvora EU souhlasí.

28. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

29. Jelikož soud dospěl v řízení k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalobkyni přiznat ani smluvní pokutu v požadovaném rozsahu, jelikož se jedná o od smlouvy neoddělitelné ujednání, které je taktéž postiženo absolutní neplatností. Proto soud žalobu v celém rozsahu, včetně příslušenství, zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , za situace, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

31. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 800 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 000 Kč, soud proto uložil podle citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek ve výši rozdílu, tj. 200 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).