Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 120/2021-58
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem adresa žalobce
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
sídlem adresa státního zastupitelství
o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47 121 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 121 Kč od 5.6.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 62 879 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 879 Kč od 4.6.2021 do zaplacení a o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 121 Kč za den 4.6.2021, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 694,5 0 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. jméno příjmení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47 121 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 121 Kč od 5.6.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 62 879 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 879 Kč od 4.6.2021 do zaplacení a o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 121 Kč za den 4.6.2021, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 694,5 0 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou ze dne 4.6.2021 po žalované domáhal přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem ve Frýdku Místku pod sp.zn. 9 C 162/2013 (dále jen„ posuzované řízení“) a žalobce v něm vystupoval v procesním postavení žalovaného. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že tak učinil dne 4.12.2020, přičemž žalovaná se ve lhůtě šesti měsíců nevyjádřila. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok na zaplacení částky 6 775 Kč z titulu úhrady nedoplatku z vyúčtování služeb za roky 2010 2012 spojených s užíváním bytu užívaného žalobcem. Posuzované řízení byl skončeno dne 7.7.2020 a trvalo 7 let, 3 měsíce a 11 dnů. Šlo přitom o bagatelní spor bez možnosti podání opravného prostředku. Žalobce v žalobě uvádí konkrétní namítané průtahy, a to zejména průtahy při nařizování jednání ve věci. Podávaná odvolání se týkala procesních otázek, zejména znalečného. Dle žalobce se nikterak na délce řízení nepodílel, pouze využíval svých procesních práv. Naopak to byl procesní soud, který nepostupoval efektivně. Předmět řízení byl pro žalobce značný, tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3412/2011 důsledku nepřiměřené délky řízení musel žalobce vynaložit kromě žalované částky rovněž další částku 112 000 Kč na poplatcích z prodlení a nákladech státu.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 4.12.2020 nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 15.6.2021. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), tudíž požadované zadostiučinění nebylo žalobci poskytnuto. Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení a teoretických a judikatorních východisek namítla, že sice šlo o bagatelní spor, nicméně i tak se řízení vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování listinami včetně výslechu svědků, znalkyně a opakovaného znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně o procesních návrzích, zejména z podnětů žalobce. Využívání procesních prostředků samo o sobě nelze žalobci přičítat k tíži, nicméně prodloužení řízení tím způsobené nemůže jít na vrub státních orgánů. Dle žalované byl podíl žalobce na řízení zcela zásadní. K prodlevám na straně soudu nedocházelo, řízení bylo vedeno plynule. Poukázala i na zanedbatelný předmět sporu z hlediska posouzení významu předmětu řízení pro žalobce. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.
3. V replice na vyjádření žalované žalobce opakovaně stručně zrekapituloval posuzované řízení, přičemž poukázal zejména na dobu mezi nařízenými jednáními, prodlevy při zadávání znaleckých posudků a prodlevy ke konci jednání, kdy byly přednášeny závěrečné řeči. Žalobce se na soud obracel s dvěma návrhy na urychlení řízení. Má za to, že se na délce nijak nepodílel, vždy poskytoval součinnost a plnil soudem určené lhůty. Řízení nebylo po žádní stránce složité. Dle žalobce musí být význam řízení posuzován podle částky 112 000 Kč, tedy včetně nákladů řízení a poplatků z prodlení s odkazem na rozhodnutí Nejvyšší soudu, na které již odkazoval v žalobě.
4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 4.12.2020 předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne 15.6.2021 nevyhověla. Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení s ohledem na jeho konkrétní okolnosti k průtahům došlo a zda jeho délka byla přiměřená.
5. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání.
6. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku Místku sp. zn. 9 C 162/2013 soud učinil následující skutková zjištění. Dne 26.3.2013 byl Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku (dále jen„ okresní soud“) podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu navrhovatele právnická osoba, IČO proti titul. celé jméno žalobce, datum narození (v tomto odstavci dále jen„ žalovaný“). Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 7 118 Kč, které požadovala po žalovaném z titulu nezaplacených úhrad spojených s užíváním bytu číslo v ulici ulice v obci obec za období 2010, 2011 a 2012. Elektronický platební rozkaz byl vydán dne 21.6.2013. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 28.6.2013 odpor. Dne 19.8.2013 se k odporu žalovaného vyjádřila žalobkyně Dne 24.9.2013 se ve věci vyjádřil žalovaný. Dne 18.2.2014 podala žalobkyně repliku na vyjádření žalovaného. Referátem ze dne 16.6.2014 bylo nařízeno jednání na den 23.9.2014. Podáním ze dne 24.7.2014 navrhla žalobkyně rozšíření žaloby o částku 1 000 Kč s příslušenstvím. Dne 23.9.2014 se před okresním soudem konalo jednání ve věci. Při něm byla připuštěna změna návrhu spočívajícího v rozšíření žaloby o 1 000 Kč s příslušenstvím. Při tomto jednání byla obsáhle vyslechnuta příjmení příjmení, datum narození, zaměstnankyně žalobkyně. První jednání bylo přerušeno do 4.11.2014. Dne 22.9.2014 se vyjádřil žalovaný. Žalovaný se poté vyjádřil dalším podáním doručeným okresnímu soudu dne 23.10.2014. Další jednání ve věci se konalo dne 4.11.2014. Při tomto jednání bylo pokračováno ve výslechu svědkyně příjmení příjmení, po té bylo jednání odročeno na neurčito za účelem poskytnutí lhůty 30 dnů oběma stranám k případnému doplnění tvrzení a důkazních návrhů k prokázání svých tvrzení. Dne 1.12.2014 se vyjádřila žalobkyně, přičemž uvedla, že z opatrnosti navrhuje k prokázání svých tvrzení důkaz znaleckým posudkem. Žalovaný se vyjádřil dne 4.12.2014 podáním čítajícím 14 stran a dalších 74 listů příloh. Další vyjádření zaslal žalovaný okresnímu soudu dne 15.12.2014. Usnesením ze dne 19.3.2015 na č.l. 278 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – ekonomická odvětví různá – stanovení výše nájemného z bytů, nebytových prostor, pozemků a úhrady za služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor, titul. jméno příjmení, CSc. Dne 7.3.2015 se vyjádřila žalobkyně k vyjádření žalovaného. Dne 2.4.2015 podal žalovaný námitky proti osobě znalce s tím, že nesouhlasí, aby ustanovený znalec ve věci podal znalecký posudek. Usnesením ze dne 8.4.2015 na č.l. 298 okresní soud zprostil titul. jméno příjmení, CSc., úkolu podat ve věci znalecký posudek a nově ustanovil znalcem ve stejném oboru titul. jméno příjmení. Znalec dne 11.6.2015 informoval okresní soud, že šetření na místě hodlá provést dne 17.6.2015. Znalecký posudek číslo na čl. 305 byl okresnímu soudu předložen dne 14.7.2015. Usnesením ze dne 15.7.2015 na č.l. 348 okresní soud přiznal ustanovenému znalci odměnu ve výši 17 304,15 Kč. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dne 30.7.2015 odvolání. Odvolání bylo odvolacímu soudu předloženo referátem ze dne 24.8.2015 s tím, že odvolacímu Krajskému soudu v Ostravě došlo dne 2.9.2015. Usnesením ze dne 29.10.2015 Krajský soud v Ostravě (č.l. 361) změnil napadené usnesení okresního soudu o znalečném tak, že se ustanovenému znalci přiznává odměna 16 078 Kč. Žalovaný se ve věci dále vyjádřil dne 26.11.2015. Platebním poukazem ze dne 3.12.2015 byla ustanovenému znalci vyplacena odměna 16.178 Kč. Další vyjádření zaslal žalovaný okresnímu soudu dne 30.11.2015, v němž vyjádřil pochybnosti o správnosti a úplnosti předloženého znaleckého posudku a navrhl výslech znalce. Další vyjádření zaslal žalovaný okresnímu soudu dne 29.2.2016. Z úředního záznamu na č.l. 391 plyne, že znalec titul. jméno příjmení dne 31.1.2016 ukončil znaleckou činnost a ke dni 1.2.2016 byl vyškrtnut ze seznamu znalců. Navrhuje, aby mu byly zaslány výhrady k jeho znaleckému posudku, k nimž se on případně vyjádří. Sdělení o ukončení činnosti znalce titul jméno příjmení bylo okresnímu soudu doručeno dne 14.3.2016. Další vyjádření zaslal žalovaný okresnímu soudu dne 13.5.2016. Usnesením ze dne 25.5.2016 na č.l. 421 okresní soud ustanovil právnická osoba obec znalcem v oboru ekonomika – ekonomická odvětví různá: stanovení výše nájemného z bytů, úhrady za služby spojené s užíváním bytů, za účelem podání revizního znaleckého posudku. Přípisem ze dne 16.6.2016 byl znalci zaslán spis k vypracování znaleckého posudku. Dne 7.7.2016 byla okresnímu soudu doručena žádost o zproštění povinnosti podat revizní znalecký posudek a jako důvod bylo uvedeno to, že shodnou námitku podjatosti jaká byla uplatněna vůči dříve ustanovenému znalci titul. jméno příjmení, může žalovaný uplatnit i proti ustanovení anonymizována tři slova, neboť v souvislosti s veřejnou zakázkou vyhlášenou Ministerstvem pro místní rozvoj ustanovený znalec příjmení regionálních informací navázal mimo jiné spolupráci s žalobkyní právnická osoba a to pro období od 1.3.2009 do 30.11.2011. V roce 2012 byla spolupráce mezi znalcem právnická osoba a žalobkyní právnická osoba ukončena a v současné době nepokračuje. Usnesením ze dne 20.7.2016 na č.l. 427 okresní soud zprostil právnická osoba znaleckého úkolu a nově ustanovil znalcem příjmení jméno příjmení, obec, aby podala revizní znalecký posudek. Dne 3.8.2016 byl okresnímu soudu vrácen spis ze strany zproštěného znalce a přípisem ze dne 16.8.2016 zaslal okresní soud spis k vypracování znaleckého posudku ustanovené znalkyni příjmení jméno příjmení. Dne 21.11.2016 se ustanovená znalkyně obrátila na okresní soud se žádostí o prodloužení lhůty k vypracování revizního znaleckého posudku s ohledem na potřebu rozsáhlého zkoumání a to do 20.12.2016. Znalecký posudek číslo ze dne 20.12.2016 byl okresnímu soudu předložen dne 23.12.2016. Usnesením okresního soudu ze dne 10.1.2017 na č.l. 518 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobkyně podle § 107 odst. 3 o.s.ř. Dne 30.1.2017 navrhla žalobkyně doplnění znaleckého posudku ohledně přeměření podlahové plochy bytu užívaného žalovaným. Usnesením okresního soudu ze dne 3.2.2017 na čl. 523 bylo rozhodnuto o znalečném a to ve výši 13 579 Kč. Dne 2.2.2017 se žalovaný vyjádřil k závěrům revizního znaleckého posudku. Dne 21.2.2017 podal žalovaný odvolání proti usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o znalečném ve věci revizního znaleckého posudku. Referátem ze dne 16.3.2017 bylo odvolání žalovaného předloženo odvolacímu soudu k rozhodnutí, které mu došlo dne 22.3.2017. Dne 31.3.2017 se k výhradám žalovaného proti znalečnému vyjádřila znalkyně. Usnesením ze dne 27.4.2017 na čl. 549 Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení okresního soudu na č.l. 523 ve věci znalečného. Pokyn k proplacení znalečného byl učiněn referátem ze dne 6.6.2017. Další vyjádření zaslal žalovaný okresnímu soudu dne 5.6.2017. Usnesením ze dne 20.6.2017 na čl. 558 ustanovil okresní soud znalkyni příjmení jméno příjmení, aby podala doplnění revizního posudku ze dne 20.12.2016. Přípisem ze dne 13.7.2017 byl znalkyni odeslán spis. Dodatek ke znaleckému posudku číslo ze dne 19.8.2017 byl doručen okresnímu soudu dne 22.8.2017. Dne 19.9.2017 se vyjádřil žalovaný s tím, že znovu vnesl výhrady proti dodatku znaleckého posudku a navrhl, aby byla znalkyně předvolána a vyslechnuta při soudním jednání. Dne 16.11.2017 se k výzvě soudu vyjádřila žalobkyně s tím, že částečně vzala zpět žalobu a to co do částky 2 343 Kč. Dne 20.12.2017 se vyjádřil žalovaný s tím, že k podání je opět přiložena řada příloh, tabulek a výpočtů. Usnesením ze dne 8.1.2018 na čl. 614 okresní soud rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky 2 343 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 16.1.2018 na čl. 617 rozhodl okresní soud o znalečném a přiznal znalkyni znalečné 5 795 Kč. Proti tomuto usnesení o znalečném podal žalovaný dne 5.2.2018 odvolání. Dne 6.2.2018 podal žalovaný odvolání do usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení. Obě odvolání žalovaného byla předložena odvolacímu soudu referátem ze dne 14.2.2018 a Krajskému soudu v Ostravě byla doručena dne 28.2.2018. Usnesením ze dne 28.3.2018 na čl. 632 Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu na čl. 614 , kterým bylo částečně řízení zastaveno. Usnesením ze dne 28.3.2018 n.a čl. 635 Krajský soud v Ostravě změnil usnesení Okresního soudu o znalečném na čl. 617 tak, že znalkyni příjmení jméno příjmení se přiznává znalečné celkem 4 745 Kč. Platebním poukazem ze dne 4.5.2018 bylo znalečné ve výši 4 745 Kč vyplaceno znalkyni. Dne 8.6.2018 se znalkyně vyjádřila k podání žalovaného ze dne 2.2.2017 a 19.9.2017. Dne 15.6.2018 se vyjádřil žalovaný. Referátem ze dne 15.5.2018 bylo nařízeno jednání na den 23.7.2018. Dle úředního záznamu na čl. 662 znalkyně omluvila svoji neúčast na jednání dne 23.7.2018 z důvodu účasti na pohřbu. Úmrtní list jméno jméno doložen. Referátem ze dne 17.7.2018 bylo poté jednání odročeno na 3.10.2018. Dne 3.10.2018 se konalo jednání, při tomto jednání zástupkyně žalobkyně uvedla, že v rámci pokusu o mimosoudní vyřešení věci či vyřešení věci smírem navrhuje žalovanému, aby zaplatil žalovanou jistinu s tím, že žalobkyně by se vzdala práva na poplatky z prodlení a na náklady řízení, když tyto částky již několikanásobně převyšují žalovanou částku. K tomu žalovaný uvedl, že k tomuto kroku není přístupný, neboť neřeší věc komplexně. Při tomto jednání byla dále podrobně vyslechnuta znalkyně příjmení jméno příjmení. Jednání bylo po té odročeno na neurčito za účelem pokračování ve výslechu znalkyně a to prostřednictvím dožádaného soudu. Dne 5.10.2018 se ve věci vyjádřil žalovaný. Dožádaný Městský soud v Brně dne 26.10.2018 sdělil, že pro provedení dožádaného úkonu nejsou splněny podmínky s tím, že nabídl, že je připraven poskytnout součinnost při uskutečnění videokonference. Další jednání před okresním soudem se konalo dne 8.2.2019 a bylo při něm pokračováno ve výslechu znalkyně příjmení jméno příjmení. Při tomto jednání mimo jiné zaprotokolováno„ žalovaný opakovaně činí prodlevy v jednání tím, že listuje ve svých podkladech“. Dále soudem konstatováno, že jednání se odročuje na neurčito, neboť žalovaný sdělil, že má ještě hodně dotazů a proto bude pokračováno formou videokonference. Dne 12.2.2019 podal žalovaný námitky proti protokolaci jednání, které usnesením ze dne 19.2.2019 na č.l. 701 okresní soud zamítl. Usnesením ze dne 25.2.2019 na čl. 705 okresní soud rozhodl o vyplacení odměny 3 995 Kč znalkyni příjmení jméno příjmení. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dne 10.3.2019 odvolání. Dne 13.3.2019 zaslal žalovaný okresnímu soudu své další vyjádření ve věci dalších dosud nezodpovězených dotazů, které bude mít na znalkyni v rámci videokonference. Referátem ze dne 22.3.2019 bylo odvolání žalobce předloženo odvolacímu soudu, kterému došlo dne 27.3.2019. Usnesením ze dne 22.7.2019 na čl. 729 Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení okresního soudu na čl. 705 ve věci přiznané odměny za účast na jednání soudu. Další jednání se konalo před okresním soudem dne 12.11.2019, při němž bylo pokračováno ve výslechu znalkyně a to prostřednictvím videokonference. Dotazy žalobce a odpovědi na ně v tomto protokolu o jednání čítají celkem 13 stran. Při tomto jednání také žalovaný uvedl, že těmito jeho dotazy je ukončen rok 2010. Soud po té vyhlásil usnesení, že další dokazování již prováděno nebude. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyúčtování znalečného, jeho proplacení s tím, že bude nařízeno jednání za účelem pronesení závěrečných řečí s tím, že tyto mohou účastníci soudu doručit i písemně. Usnesením ze dne 21.11.2019 na č.l. 750 byla znalkyni příjmení příjmení přiznána odměna za účast při jednání soudu ve výši 1 750 Kč. Dne 3.3.2020 se vyjádřil žalovaný. Dne 4.3.2020 se konalo jednání, při němž přednesla závěrečnou řeč zástupkyně žalobkyně s tím, že žalovaný uvedl, že má závěrečnou řeč připravenou v rozsahu cca 13 stránek poznámek a je připraven buď říkat nyní do protokolu celou nebo do týdne doložit soudu písemně. Na to bylo jednání odročeno na den 26.3.2020 za účelem doložení závěrečné řeči žalovaného. Závěrečná řeč čítající 16 stran byla doručena okresnímu soudu žalovaným dne 15.3.2020. Referátem ze dne 7.5.2020 bylo nařízeno jednání na den 24.6.2020. Při jednání dne 24.6.2020 byl vyhlášen rozsudek. Podle rozsudku ze dne 24.6.2020 na č.l. 790 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 6 775 Kč společně s příslušenstvím a dále zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 43 077,25 Kč a na nákladech státu částku 19 421 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.7.2020.
7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žaloby dne 26.3.2013 do pravomocného skončení dne 7.7.2020, tedy 7 let, 3 měsíce a 12 dnů. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.
8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.
9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
10. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
11. Podle § 5 písm. a) , b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.
12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
13. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.
14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
17. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
18. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
19. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).
20. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.
21. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.
22. Předmětné soudní řízení trvalo (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) ve vztahu k žalobci a k posuzované nemajetkové újmě tím způsobené 7 let, 3 měsíce a 12 dnů. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se promítla zejména procesní a skutková složitost, k níž došlo v souvislosti s opakovaným ustanovováním znalců a s tím souvisejícím vypracováním znaleckých posudků a rovněž v důsledku toho, že v řízení žalobce vyvíjel vysokou procesní aktivitu a zasílal soudu opakovaně obsáhlá podání, s nimiž bylo nutné se seznámit z hlediska správného zjištění skutkové stavu. To soud nedává žalobci k tíži, bere to jako objektivní skutečnost, která složitost řízení způsobila. Na délce řízení se podílel částečně i procesní soud, a to prodlevami mezi jednotlivými úkony. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Přitom šlo o tzv. bagatelní spor, jehož předmětem byla částka do 10 000 Kč. I v případě takové sporu nelze vyloučit, že bude s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti a potřebu obsáhlejšího dokazování trvat déle, dobu více jak sedmi let však za přiměřenou již považovat nelze. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.
23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení ve vyšší než základní sazbě, neboť řízení nebylo extrémně dlouhé. Žalobce sice byl již v době vedení posuzovaného řízení osobou vyššího věku, nicméně předmět sporu byl ve výši, která nebyla nijak likvidační ani žalobce neohrožovala na existenci. Nešlo ani o spor, kde by se naopak žalobce domáhal plnění a kde ke vyšší věk kritériem, který může zvýšení základní částky indikovat. Žalobce jiné okolnosti pro zvýšení základní sazby pro sebe netvrdil. Žalobcem tvrzený zvýšený význam řízení soud posoudí dále v rámci příslušného kritéria. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.
24. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 94 242 Kč (6x15 000+3x1250+12*41 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.
25. Předmětné soudní řízení bylo běžně složité po právní stránce, avšak velmi složité po stránce skutkové a složitější i po stránce procesní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). V tomto ohledu tedy nelze přisvědčit žalobci, který složitost řízení bagatelizuje, když pomíjí celou řadu okolností, které má soud pro posouzení tohoto kritéria za klíčové. Se žalobcem lze souhlasit pouze v tom, že právně nebyla věc nijak složitá, neboť šlo o standardní žalobu na plnění z titulu nehrazených záloh na služby spojené s užívání bytu, nebylo třeba používat cizí právo a ani jiná hmotněprávní složitost ve věci nebyla zaznamenána. Po stránce skutkové však řízení bylo velmi složité, a to proto, že soudu byla ze strany žalobce zasílána řada poměrně obsáhlých podání, z nichž jedno přesahovalo svým rozsahem 70 stran. Se všemi těmito podáními se musel okresní soud seznámit, aby ve věci mohl provést řádné dokazování a připravit jednání. Ve věci byl vypracován znalecký posudek a další revizní znalecký posudek, k němuž byl dále ještě vypracován dodatek. Ve věci byla obsáhle vyslýchána svědkyně a za zcela mimořádný lze považovat výslech revizní znalkyně, který probíhal na třech jednáních a musel být předsedkyní senátu poté již ukončen s ohledem na to, že žalobce uvedl, že teprve dokončil rok 2010. Je nabíledni, že se všemi skutkovými zjištěními se okresní soud musel vypořádat, aby učinil odpovídající závěr u skutkovém stavu. Bylo sice zjištěno, že to byla procesní žalobkyně, kdo navrhoval dokazování znaleckým posudkem, nicméně bylo také zjištěno, že žalobce vehementně žalobou uplatněný nárok popíral a zjevně tak bylo dokazování znaleckým posudkem nevyhnutelné. Není pak úlohou soudu v kompenzačním řízení, aby posuzoval, z jakých věcných důvodů byli znalci v řízení ustanovováni. Rovněž z hlediska procesního bylo řízení složitější. Ve věci byla opakovaně činěna procesní podání, jako byla odvolání proti procesním usnesením, či vznesené námitky proti protokolaci. S těmito procesními podáními se soud musel vypořádat, tedy buď o nich rozhodovat či je postupovat odvolacímu soudu. Řízení tak z procesního hlediska probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo nutné opakovaně ustanovovat znalce a revizního znalce, bylo rovněž potřeba zorganizovat videokonference. Tato skutková a procesní složitost si pak vyžádala i prodloužení řízení o doby nezbytné pro ustanovení a zproštění znalců, pro opakované vypracovávání znaleckých posudků, revizních znaleckých posudků a jednoho dodatku. Rovněž nemohlo zůstat bez následků pro délku řízení, pokud jen výslech znalkyně žalobcem probíhal na třech jednáních konaných od 3.10.2018 do 12.11.2019, tedy prakticky zabral více jak jeden rok. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 40 %.
26. Z hlediska postupu žalobce, zda přispěl k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) lze konstatovat, že žalobce k délce řízení dle názoru soudu částečně přispěl pouze objektivně svoji zvýšenou procesní aktivitou a mimořádně podrobným výslechem revizní znalkyně, které probíhalo na třech jednáních. Žalobci však současně nelze klást k tíži, že využíval opravných prostředků a podával odvolání téměř do všech usnesení, která byla vydána, a to včetně usnesení, kterým bylo řízení částečně zastaveno v rozsahu zpětvzetí žaloby. Nelze však odhlédnout od toho, že administrace opravných prostředků si vyžádá určitý čas a žalobce tak nemůže být překvapen tím, že se o dobu k tomu potřebnou řízení prodlouží. Na všechny procesní úkony v řízení má žalobce právo, stejně tak má právo na to adresovat soudu podání tak obsáhlá a dlouhá, jak uzná za vhodné. Musí však přinejmenším do určité míry počítat s tím, že se soud bude muset se všemi jeho podáním seznámit, aby na ně mohl odpovídajícím způsobem reagovat. Žalobce musel předpokládat, že pokud vznese námitku proti ustanovenému znalci, že okresní soud ustanoví jiného znalce. A musel též předpokládat, že pokud vznese zásadní výhrady proti znaleckému posudku, že v reakci na to okresní soud zadá revizní znalecký posudek. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 5 %.
27. Pokud jde o postup okresního soudu v předmětném soudním řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že procesní soud se na délce řízení svým méně koncentrovaným postupem a dílčími průtahy částečně podílel. Lze konstatovat, že řízení prakticky probíhalo před soudem I. stupně, kdy odvolací soud řešil toliko odvolání do procesních usnesení. K tomu soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce (srov. SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 -768-2 str. 286). V projednávané věci soud neučinil žádný účelný úkon v období od 24.9.2013 do 16.6.2014, kdy toliko dne 6.12.2013 zaslal žalobkyni vyjádření žalovaného, na což reagovala žalobkyně podáním ze dne 18.2.2014, dále v období od 3.12.2015, kdy bylo vyplaceno znalečné do 25.5.2016, kdy byl ustanoven první revizní znalec. K prodlevě mezi jednání došlo v období mezi 15.5.2018 a 3.10.2018, nicméně to bylo způsobeno objektivními okolnostmi na straně předvolané znalkyně, které se nemohla z vážných rodinných důvodů k soudu dostavit. Jednání se poté konalo dne 3.10.2018. Jistou prodlevu v řízení způsobilo i dožádání Městského soudu v Brně k výslechu revizní znalkyně, pro které nebyly splněny podmínky. O průtah se však nejednalo, neboť další jednání formou videokonference se konalo již dne 8.2.2019. V období od 22.3.2019 do 6.8.2019 byl spis u odvolacího soudu, což je možné hodnotit jako dobu přiměřenou. Další jednání bylo nařízeno referátem ze dne 13.9.2019 na den 12.11.2019. Samotné konání těchto jednání nelze přičítat k tíži státu, neboť byla nařizováno k realizaci práva žalobce klást znalkyni dotazy. Za průtah nelze považovat dobu mezi jednáním dne 4.3.2020 a jednáním dne 24.6.2020. Žalobce totiž avizoval, že jeho závěrečná řeč je značně obsáhlá a okresní soud tak oprávněně potřeboval dostatek času se s ní seznámit, aby mohl v odůvodnění rozsudku na argumenty žalobce reagovat. Průtahy při vypracování znaleckých posudků soud neshledal. Je sice pravda, že revizní znalkyně žádalo o prodloužení lhůty o 1 měsíc, nicméně dobu 4 měsíců je stále možné považovat za sobu přiměřenou. Bylo však nutné nechat vypracovat dodatek revizního znaleckého posudku z podnětu procesní žalobkyně. Jak už soud uvedl výše, prodloužení řízení o další tři jednání, na nichž byla vyslýchání revizní znalkyně, a to převážně ze strany žalobce (v posuzovaném řízení žalovaného) nelze přičíst k tíži státu. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku zvýšit o 15 %. V tomto směru soud dále konstatuje, že nebyly shledány takové okolnosti, které by bylo lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, proto je na místě, že za složitost řízení byla základní částka snížena o 40 %, zatímco za postup soudů zvýšena o 15 %. S ohledem na toto kritérium není dle přesvědčení soudu na místě částku více modifikovat, neboť ostatní výhrady žalobce k postupu soudu se promítly v samotném závěru o konstatování nepřiměřené délky řízení.
28. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle Stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují pouze takové taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. Žalobce zvýšený význam řízení pro svou osobu spatřuje v tom, že nelze vycházet z hodnoty jistiny a považovat spor za bagatelní, nýbrž je třeba přihlédnout i k příslušenství a nákladům řízení. V tomto směru lze žalobci přisvědčit, že v souladu se závěry jím citovaného rozsudku je třeba při posuzování toho, co bylo pro žalobce„“ v sázce“ vycházet i z příslušenství v řízení požadované částky včetně nákladů řízení. Z hlediska tohoto kritéria však soud považuje za podstatné poukázat na zjištění, že při jednání dne 3.10.2018, tedy po přibližně 5 letech řízení zástupkyně procesní žalobkyně uvedla, že v rámci pokusu o mimosoudní vyřešení věci navrhuje žalobci coby procesnímu žalovanému, aby zaplatil žalovanou jistinu s tím, že žalobkyně by se vzdala práva na poplatky z prodlení a na náklady řízení, když tyto částky již několikanásobně převyšují žalovanou částku. Toto řešení však bylo ze strany žalobce odmítnuto. V tento okamžik tedy žalobce dostal nabídku, že nejen nemusí platit náklady řízení procesní žalobkyně, ale tato by se vzdala i poplatků z prodlení. Žalobce by tak platil pouze dlužnou jistinu. Při jednání k tomu žalobce uvedl pouze tolik, že byl o oprávněnosti svých námitek a nedůvodnosti žalobou proti němu vznesenému požadavku přesvědčen a chtěl tedy, aby okresní soud o věci rozhodl. Soud je přesvědčen o tom, že řízení má být vedeno o předmět řízení a nikoli o spor jako takový. Jinými slovy řečeno, procesní strana má v každém okamžiku řízení vážit pro a proti toho, co je pro ni v sázce a tomu přizpůsobit svůj další postup v řízení. Bylo jen procesním rozhodnutím žalobce se všemi důsledky z toho plynoucími, pokud za nastalé situace, po tolika letech řízení a při vědomí potenciálních nákladů se rozhodl dále ve sporu pokračovat, nadto pokud tvrdil, že již v té době se mu řízení zdálo příliš dlouhé. Soud vnímá, že žalobce věřil ve svůj úspěch, nicméně to neznamená, že neměl počítat i s variantou, že v řízení nakonec neuspěje. Nemůže se tak nyní dovolávat zvýšeného významu předmětu řízení, pokud v určité fázi řízení nereflektoval na procesní nabídku ke smíru a naopak se rozhodl spor i nadále vést. Význam řízení pro žalobce tak soud právě s ohledem na naposledy uvedené považuje za snížený. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 20 %.
29. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění žalobci náleží ve výši 94 242 Kč – 50 % z této částky, tj. 47 121 Kč (94 242 Kč – 47 121 Kč). Soud tedy žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 47 121 Kč (výrok I.). Ve zbytku, co do částky 62 879 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
30. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 47 121 Kč od 5.6.2021 do zaplacení, ve zbytku jej (zákonný úrok z prodlení z částky 47 121 Kč za den 4.6.2021) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , která byla ke dni 5.6.2021 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 4.12.2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 4.6.2021. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 5.6.2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ).
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. , když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány částkou 20 694,5 0 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, podání repliky ze dne 30.3.2022 a v účasti na soudním jednání dne 5.4.2022 podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč (podle § 7 bod 5 , § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ) á 3 100 Kč a 1 úkon právní služby v poloviční hodnotě, spočívající v účasti při vyhlášení rozsudku dne 8.4.2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobce doložil, že jeho zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu soud dále přiznal náhradu za 21% DPH z uvedených částek ve výši 3 244,50 Kč (21 % z 15 450 Kč), celkem tedy náklady právního zastoupení činí 18 694,5 0 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.
32. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněná právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.