Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2557/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce F. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované K. v. o. s., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně S. T. s. r. o., zastoupené advokátem, o vyloučení věcí z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2007, č.j. -129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 6. června 2006, č.j. -73, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení ,přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobce neprokázal, že by mu svědčilo právo odůvodňující vyloučení sporných nemovitostí z konkursní podstaty, když jeho návrh na vklad vlastnického práva ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí byl „rozhodnutím katastrálního úřadu“ pravomocně zamítnut.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), namítaje, že: a/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a b/ napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ a b) ].

Popisuje průběh řízení a důvody rozhodnutí soudů nižších stupňů, dovolatel akcentuje, že rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl zamítnut návrh na vklad jeho vlastnického práva ke sporným nemovitostem, napadl správní žalobou, o které nebylo pravomocně rozhodnuto. Jelikož ve správním řízení „má být vyřešena otázka, která by zcela jistě měla význam pro rozhodnutí soudu v dané věci“, považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné a požaduje jeho zrušení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , neshledává Nejvyšší soud přípustným ani podle ustanovení , když - posuzováno podle obsahu - dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že ve věci rozhodl, aniž vyčkal, jak bude rozhodnuto v řízení o žalobě proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu. Taková námitka však není podřaditelná dovolacímu důvodu podle ustanovení , jehož prostřednictvím lze založit přípustnost dovolání podle ustanovení , nýbrž ustanovení , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence takové vady řízení však sama o sobě, nejde-li současně o dovolatelem namítaný ( ) nesprávný výklad normy procesního práva, způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení písm c) není (k tomu srov. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ), nehledě na to, že právní závěr o neexistenci vlastnického práva žalobce, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, ani dovoláním napaden nebyl.

Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

V Brně 30. dubna 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu