Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 874/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2004, č. j. -21, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovaným uložení povinnosti uzavřít s ní kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky č. 38/1097, nacházející se v P., včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem domu č.p. 1096 a 1097 a pozemkům  parc. č. 1243/43 a parc. č. 1243/44 vše v k. ú. Ř., obec P., a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a zemřelá D. H.uzavřely dne 28. 5. 2002 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. 38/1097 ve VI. patře v ulici Ž. 1097, v P., a spoluvlastnický podíl ve výši 88/10000 ke společných částech domu č. p. 1096 a 1097 a k pozemkům parc. č. 1234/43 a 1234/44. Dne 4. 10. 2002 stejné smluvní strany uzavřely kupní smlouvu k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně dovodil, že uplynutím jednoroční lhůty pro podání žaloby na nahrazení prohlášení vůle podle (dále jen „obč. zák“) nelze žalobě vyhovět.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil  s tím upřesněním, že „se zamítá žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy ohledně bytové jednotky č. 38/1097 v 6. patře domu č. 1097, v Ž. ulici, v P. a 88/10 000 společných částí domu č.p. 1096 a 1097, příslušejících k této bytové jednotce a 88/10 000 pozemků č. parc. 1234/43 a č. parc. 1234/44“, a to včetně výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě skutečnosti, že se žalobkyně kupní smlouvou ze dne 4. 10. 2002 stala vlastnicí sporné nemovitosti, dospěl k závěru, že na straně účastnic řízení schází předpoklad aktivní a pasivní legitimace v řízení o uplatněném požadavku. Žalobkyně nemá vůči žalovaným právo na uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí, jejichž je vlastnicí, a současně žalované, kterým nesvědčí vlastnické právo k nemovitostem, nemohou ohledně nich činit žádné právní úkony. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, ovšem z jiného právního důvodu.

V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně opírá o  , namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že nezjišťoval, zda je skutečně vlastnicí předmětné bytové jednotky, neprováděl v tomto směru dokazování a vycházel jen z výpisu z katastru nemovitostí, ačkoli je mu známo, že žalované proti ní vedou spor o určení neplatnosti kupní smlouvy, jíž předmětnou bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a pozemkům nabyla od zemřelé D. H. Jeho rozhodnutí je tak založeno na nesprávném závěru o vlastnickém právu žalobkyně. Na základě rekapitulace důvodů, které ji vedly k podání žaloby o nahrazení prohlášení vůle, uzavírá, že v případě neplatnosti kupní smlouvy jsou dědičky zůstavitelky (obě žalované) vázány dříve uzavřenou smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 28. 5. 2002 a mají povinnost převést vlastnictví k předmětným nemovitostem na ni. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání, které není přípustné podle , neshledává dovolací soud přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat vady řízení, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle ;  podstatu jejích dovolacích námitek tvoří pouze výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Dovolací důvod uvedený v nelze v případě dovolání přípustného podle použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, které by podle 243b odst. 5 věty prvé, , a měly právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V  Brně 30. dubna  2008

JUDr. Václav  Duda

předseda senátu