Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1322/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 3. 2006, č.j. -105, ve výroku II., podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 190.400,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z částek a za období blíže uvedené ve výroku, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolacím soudem byl též potvrzen výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení. Žalovaný byl také zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení, jež protistraně vznikly ve výši 42.115,- Kč.

Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného nájemného ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 5. 2002 (bývalý sklad ve V.) ve výši 204.612,10 Kč (ve výši 14.212,10 Kč byla žaloba zamítnuta). Žalovaný uplatňoval proti nájemnému k započtení pohledávku ve výši ceny transformátoru, který nabízel žalobci a ohledně něhož měla být – podle žalovaného – uzavřena smlouva s cenou 190.400,- Kč. Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v závěru, že kupní smlouva stran transformátoru byla natolik neurčitá v předmětu koupě, že ji nelze považovat za platně uzavřenou. Žalovaný též nesplnil další podmínky pro její uzavření, spočívající v nedoložení dokladu o vlastnictví transformační jednotky a dokladu o poslední provedené revizi. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný oprávněně započíst částku ve výši 190.400,- Kč, protože nedošlo k odkoupení transformační jednotky žalobcem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku s tím, že odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem a v rozporu se stávající judikaturou dovolacího soudu. Dovolatel byl toho názoru, že kupní smlouva byla platně uzavřena, neboť pojmové označení předmětu prodeje a představy účastníků smlouvy byly v souladu. Dovolatel též označil právní názor odvolacího soudu o nutnosti doložit vlastnictví k předmětu prodeje a doklad o poslední revizi za nedůvodný, neboť podle něj není doložení nabývacího titulu podstatnou náležitostí pro vznik kupní smlouvy. Neztotožnil se i s názorem odvolacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení – statutární zástupce společnosti podle něj může vystupovat ve věci společnosti i jako advokát. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod

Přípustnost dovolání je podle dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle , b/ (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nabídku žalovaného k odprodeji transformátoru ze dne 28. 2. 2005 a objednávku žalobce ze dne 10. 3. 2005 by bylo přípustné posoudit jako nabídku (ofertu) a akceptaci této nabídky, na jejichž základě by byla uzavřena kupní smlouva. Z dalšího obsahu objednávky však vyplývá, že podmínkou ze strany žalobce k platnému uzavření smlouvy (ve smyslu ustanovení věty první o.z.) bylo doložení dokladu o vlastnictví a dokladu o poslední provedené revizi. Tytoy však žalovaným doloženy nebyly. Odvolací soud tedy správně dovodil, že k uzavření kupní smlouvy stran transformátoru nedošlo.

Námitka započtení, vznesená žalovaným, tedy nemohla oproti oprávněně přiznanému dlužnému nájemnému uspět.

Právní posouzení věci samo o sobě postrádá jakýkoli judikatorní přesah; vychází ze specifických skutkových okolností věci a aplikace i interpretace obecných ustanovení o. z. o kontraktaci a smluvní podmínce je zcela v intencích dosavadní rozhodovací praxe.

Bylo-li dovolání ve vztahu k meritu věci (právní otázce) odmítnuto, pak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není přípustné dovolání jen proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Dovolací soud se proto nemůže zabývat námitkami dovolatele ohledně přiznání náhrady nákladů řízení právnímu zástupci (advokátovi) žalobce, který je současně místopředsedou představenstva a má tak podle stanov oprávnění samostatně jednat jménem právnické osoby. Podotýká ovšem (obiter dictum), že NS v rozsudku sp. zn. (SRNS, C 3578, roč. 2007) skutečně uzavřel, že osoba oprávněná jednat v soudním řízení jako statutární orgán nemůže být současně advokátem této právnické osoby.

Dovolací soud dovolání žalovaného podle věty první a (a a contrario) odmítl.

Úspěšným žalobcům vzniklo podle a právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné jim však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. dubna 2008

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu