Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 859/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. listopadu 2004, č.j. -114, potvrdil rozsudek ze dne 3. dubna 2002, č.j. -72, jímž Krajský soud v Ostravě zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. června 2001, č.j. 1 Sm 75/2001-20, kterým uložil žalované zaplatit žalobci 2,000.000,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení , a (dále jen „“) - shledal správným závěr soudu prvního stupně, že se žalované podařilo unést důkazní břemeno ohledně námitky zaplacení směnky (viz svědecká výpověď S. L.). Přitakal mu rovněž co do hodnocení dalších důkazů, s tím, že „výpovědi slyšených svědků Z. M., J. N., T. M. a R. Š. nemají důkazní hodnotu, když žádný z nich nebyl osobně přítomen inkriminované události, a tudíž nemohl popsat, co v dané situaci vnímal vlastními smysly, což je základním kritériem svědecké výpovědi“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení Namítá, že „odvolací soud nesprávně právně posoudil věc“, přiklonil-li se k tvrzení žalované, že předmětná směnečná suma byla uhrazena. Dovolatel zdůrazňuje, že zásadním a jediným možným důkazem k prokázání tvrzení směnečných věřitelů o trvání jejich nároků ze směnek při jejich vymáhání ve směnečném řízení, je předložení řádné a platné směnky, a to v prvopisu, což v projednávané věci splnil. Dále zpochybnil hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, poukazuje na rozpory ve výpovědi svědkyně Stanislavy Lesňákové a současně zdůrazňuje, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že jestliže by věřitelé ze směnek předložili směnečným dlužníkům řádnou a platnou směnku, tito by se ubránili jednoduše ústním svědectvím „věrohodného“ svědka (tj. další osoby, byť třeba přátelsky spřízněné či příbuzné osoby), že už směnka byla zaplacena.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v ustanovení dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popř. podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o výklad normy procesního práva) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Přestože dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [ ], ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) namítá nesprávné hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, jde-li o řešení otázky, zda žalovaná směnku uhradila. Jinými slovy dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) o zániku směnečné pohledávky splněním, polemikou se skutkovým závěrem o úplném zaplacení směnky. Ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , který ale u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze podle ustanovení , k dispozici nemá, a z nějž závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze. Navíc nelze přehlédnout, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) plně odpovídá jak požadavkům vyplývajícím z ustanovení a , tak i z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazku 2, pod číslem 49.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2008

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu