Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1087/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D. p. m. M. a L., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému R. H., zastoupenému advokátkou, pro 206,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2007, č. j. -16, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 8. 2003, č. j. -5, kterým Okresní soud v Mostě nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 2. 2. 1999, č. j. -5, k uspokojení pohledávky ve výši 206,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.170,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného (výrok I.) a uložil povinnému zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 1.200,- Kč (výrok II.). Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul splňuje všechny formální i materiální podmínky pro výkon rozhodnutí a rovněž ostatní podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny. Konstatoval, že povinný proti platebnímu rozkazu nepodal odpor, a rozhodnutí tak nabylo právní moci.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž rozsáhle popisuje průběh celého řízení včetně událostí, které vydání exekučního titulu předcházely. Dále namítá, že byl uveden v omyl ze strany oprávněné, jelikož mu byly v krátkém časovém období zaslány dva platební rozkazy se shodným obsahem. Proti prvému povinný podal odpor a proti druhému, který je exekučním titulem, nikoli, „neb se domníval, že obdržel tentýž platební rozkaz duplicitně“. Uvádí, že teprve z tohoto napadeného projednání výkonu rozhodnutí tuto skutečnost zjistil; dle oprávněné uskutečnil povinný obě jízdy stejného dne, ve stejnou dobu a ve stejném dopravním prostředku, ale na jiné lince. K prověření této skutečnosti však nikdy nedošlo. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Dovolatel netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. V řízení o výkon rozhodnutí soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí (tedy v daném případě to, zda povinný prostředkem městské hromadné dopravy cestoval či nikoliv), jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Námitka, že povinný byl uveden v omyl vydáním dvou platebních rozkazů se shodným obsahem (ostatně z hlediska posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí právně nevýznamná), kdy proti prvému z nich (jež však není podkladovým rozhodnutím v rámci tohoto řízení o výkon rozhodnutí) podal odpor, byla v řízení vznesena poprvé až v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení – o nepřípustné novum (v odvolání /č.l. 11/ dovolatel namítal pouze věcnou nesprávnost vykonávaného rozhodnutí, aniž by jakkoli namítal případný nedostatek formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí).

Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu s ustálenou judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (, věta první, ).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu