Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 413/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. M. L., jako správkyně T. A. o. t. W. F. T. U/A, zastoupené advokátem, proti žalovaným 1)  J. H. a 2) L. H., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení 170.000,- USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2005, č. j. -163, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2005, č. j. -163, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2004, č. j. -81,  není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř). V dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - byl totiž uplatněn pouze dovolací důvod uvedený v   mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle použít (srov. výslovné znění ). Žalovaní vytkli odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že žalobkyně je správkyní „Svěřenectví rodiny W.“ (tj. osobou spravující majetek náležející dříve E. W.). Jsou přesvědčeni, že soudy se jejich námitkou týkající se správcovství svěřeneckého fondu zabývaly pouze „plošně“, neboť nechaly bez povšimnutí, jakým způsobem rezignoval na svou funkci zůstaviteli označený správce S. B. L. (nezaslal rezignační dopis příslušnému soudu státu K., nýbrž svou rezignaci s podpisem ověřeným veřejným notářem oznámil přímo soudu prvního stupně). Nebylo tudíž najisto postaveno, „zda dluh má být uhrazen do rukou správkyně trustu nebo na účet trustu“ a oni „nemají záruku, že správkyně trustu vloží jimi vrácený dluh do trustu a nepoužije peníze pro svou potřebu“.

Právní posouzení věci není zpochybněno ani námitkou, že soudy neučinily dostatečná „opatření ke zjištění cizího práva“, neboť se spokojily s textem cizího právního předpisu, který předložila žalobkyně, a nepožádaly o součinnost ministerstvo spravedlnosti, resp. ministerstvo zahraničních věcí, které zjišťuje cizí právo prostřednictvím advokátní kanceláře, s níž spolupracuje český zastupitelský úřad. Výhrady k postupu soudu při provádění dokazování lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. a/ , jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání nemůže založit.

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti napadeným výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí ( ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních až Podle přípustnost dovolání dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními , a , neboť tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolacímu soudu tudíž nezbylo, než je podle věty první a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně  28. dubna  2008

JUDr. Ivana  Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu