Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 337/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2005, č. j. -168, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. dubna 2003, č. j. -75, ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 324.156,- Kč, není přípustné podle , ve znění účinném před 1. 4. 2005 (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1).

Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřuje žalovaná v otázce aplikace (dále jen obč. zák.) na výkon práva vznést námitku promlčení. Podle obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Jedná se o obecné ustanovení hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu odepřít. Otázku, zda vznesení námitky promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, vyřešil odvolací soud v neprospěch žalované. Je proto třeba posoudit, zda uvedená otázka je otázkou zásadního právního významu ve smyslu Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Úvaha, zda výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy, jimiž se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence, ovšem odvisí vždy od okolností konkrétního případu a má význam právě a jen pro projednávanou věc; její zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno, neboť použití obč. zák. je v každém konkrétním případě podloženo zcela konkrétními zjištěními, z nichž plyne - a to i s přihlédnutím k situaci strany oprávněné - že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy. Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy okolnosti vznesení námitky promlčení žalovanou jsou natolik specifické, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za zobecnitelné a nemá tak judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru pod označením C 4484/2007). Ostatně otázka uplatnitelnosti obč. zák. na výkon práva vznést námitku promlčení byla v rozhodnutích dovolacího soudu opakovaně podána a odvolací soud ji vyřešil v intencích této ustálené judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod označením C 1058/15, dále jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. ).

Dovolací výhrady žalované, že odvolací soud při řešení otázky, zda námitka promlčení byla v posuzované věci uplatněna v rozporu s dobrými mravy, nevzal v úvahu okolnosti, za nichž účastníci uzavírali smlouvu o nájmu, dále okolnosti, jež měly vliv na výši kupní ceny, za niž žalovaná prodala nemovitost s nebytovými prostory manželům Hubeným, a skutečnosti týkající se faktického užívání nebytových prostor žalobcem poté, co žalovaná přestala být vlastníkem předmětných nemovitostí, jakož i důvodů ukončení nájemní smlouvy žalobcem, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle irelevantní, neboť jde o námitky mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle , jehož uplatnění je zde vyloučeno (srovnej výslovné znění ). Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání je povinen převzít skutkový stav věci, z něhož vycházel soud odvolací (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, jakož i jeho usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle , spočívající ve způsobu projednání věci odvolacím soudem (který uplatnění námitky promlčení posoudil jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy, aniž to žalobce namítl), se dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu, jak vyplývá z , lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srovnej opět usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ). Tvrzená vada řízení, i kdyby byla opodstatněná, není ani bezprostředním důsledkem řešení otázky procesní povahy, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo. Nemůže proto splňovat kritéria ve smyslu

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu a dovolání proti němu není podle přípustné. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, jelikož jeho rozhodnutím řízení nekončí; ve věci bude vydáno ještě konečné rozhodnutí o příslušenství uplatněného nároku a o nákladech řízení - včetně nákladů dovolacího řízení ( věta první, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2008

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu