Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 273/2021-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 15.352 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 8.600 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 14.12.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 6.752 Kč, úrok ve výši 2.065,64 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.340,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 8.600 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 14.12.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 6.752 Kč, úrok ve výši 2.065,64 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.340,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 15.352 Kč s úroky ve výši 2.065,64 Kč a s úroky ve výši 29% ročně z 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.340,78 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 10.2.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 8.075 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.610 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2.678 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3.787 Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 6.4.2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 13.4.2018. Ke dni 13.8.2019 činila dlužná jistina 8.872,80 Kč a dlužný poplatek 6.479,20 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.872,80 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně a to od 7.4.2019 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení částky 15.352 Kč sestávající se z dlužné jistiny 8.872,80 Kč a dlužného poplatku ve výši 6.479,20 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 společnost právnická osoba převedla pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Dopisem ze dne 20.1.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 12.12.2021. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 17.2.2022 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výměry podpory ze dne 28.8.2017 a ze dne 16.11.2017. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má stálý příjem financí ze státní podpory, že žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, druh bydlení – spoluvlastník, počet vyživovaných osob 2, je v domácnosti, finanční údaje (příjem – 11.198 Kč, další čisté příjmy domácnosti – 12.000 Kč a odhadované měsíční výdaje – 4.500 Kč), uvedla, že nemá kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 28.8.2017 a 16.11.2017. Zákaznická karta je podepsaná žalovanou a dne 10.2.2018 zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 10.2.2018 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 10.2.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 9.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 8.075 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 1.610 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení poplatku ve výši 2.678 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3.787 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 17.075 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.
Z listin y označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila pouze jednu splátku (13.4.2018) ve výši 400 Kč.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 20.1.2020, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 28.1.2021 k zaplacení pohledávky.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 10.2.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 9.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 8.075 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 17.075 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaná zaplatil splátky v celkové výši 400 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 20.1.2020 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení žalované. Ze zákaznického listu a předložených dokladů vyplývá, že tvrzení žalované byla ověřena výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (které nebyly soudu předloženy). Tak byl ověřen a doložen pouze příjem žalované ve výši 11.198 Kč. Ze zákaznického listu nevyplývá, co činilo další příjmy domácnosti ve výši 12.000 Kč a ani, že tyto příjmy byly nějakým způsobem ověřovány a nebyly ani doloženy. Právní předchůdce žalobce se ani nepozastavil nad uvedenými odhadovanými měsíčními výdaji žadatele ve výši 4.500 Kč počtem vyživovaných osob - 2. Skutečnost, že žalovaná uhradila pouze jednu splátku ve výši 400 Kč, také svědčí o nedostatečné schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalované zápůjčku splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované ohledně dalších příjmů domácnosti, aniž by je relevantním způsobem ověřil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně dalších příjmů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 9.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v místě bydliště převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 9.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 400 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 8.600 Kč (9.000 Kč – 400 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 12.12.2021. Nárok se stal splatným 13.12.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 14.12.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 14.12.2021 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 26.114,82 Kč (částku 15.352 Kč + úrok 2.065,64 Kč + 5.689 Kč – úrok 29% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do 6.4.2022 + úrok z prodlení 1.340,78 Kč + 1.667,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8.872,80 Kč od 21.1.2020 do 6.4.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 8.828,30 Kč (jistina – 8.600 Kč + 228,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% z 8.600 Kč od 14.12.2021 do 6.4.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 33,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 66,2%. Poměr úspěchu tedy činí 32,5% ve prospěch žalované. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalované náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.