Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 330/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. , byl obviněný V. Z. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. , byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud zároveň zrušil ve výroku o trestu shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti V. L. C., s. r. o., škodu ve výši 1.237.684,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. , jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 5. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. Z. následně dovolání, kterým zároveň napadl v celém rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl a vyložil, ve kterých směrech jsou podle jeho názoru napadená rozhodnutí zatížena vadami odpovídajícími uplatněnému dovolacímu důvodu. Dovolatel současně poukázal na to, že pro totožný skutek byl z hlediska pokračující trestné činnosti nepravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. (viz bod 1/ výroku tohoto rozsudku) a že proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání. Závěrem dovolání pak navrhl, aby „aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí s tím, aby ve smyslu ust. § 265l odst. 1 tr. ř. věc byla přikázána a řádně projednána před soudem prvého stupně a poté případně i před soudem odvolacím s tím, že pokud uzná, že bylo dokazování provedeno vyčerpávajícím způsobem, navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu ust. § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým odsouzeného V. Z. zprostí obžaloby v plném rozsahu“.

K dovolání obviněného se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil na skutečnost, že dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. , byl pozdějším rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. , podle § 37a tr. zák. zrušen ve výroku o vině a v celém výroku o trestu, přičemž byly zrušeny i další výroky, které měly ve výroku o vině svůj podklad. Poté byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. tvořeným dvěma dílčími skutky, z nichž jeden byl dříve popsán ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně, sp. zn. . Soud pak dovolateli uložil za podmínek shodných s předcházejícím rozhodnutím společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Nově také rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody. Rovněž tento rozsudek napadl obviněný (dovolatel) odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , jako nedůvodné zamítl. K témuž datu pak nabyl výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 právní moci.

Na výše uvedeném základě lze přitom podle státního zástupce jednoznačně dovodit, že dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí, které v současné době již neexistuje, neboť bylo zrušeno shora uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, a to výrokem podle § 37a tr. zák. Tento rozsudek pak nabyl právní moci vyhlášením usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. . To znamená, že dovolání směřuje proti neexistujícímu rozhodnutí, které nelze v dovolacím řízení již přezkoumat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné, a aby tak za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. S projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil státní zástupce souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Obviněný V. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení § 265a tr. ř. a dospěl k níže uvedeným závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí mj. rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest (písm. a/) a rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. (písm. h/).

V posuzovaném případě dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutím soudů obou stupňů. Trestní stíhání v posuzované věci bylo pravomocně skončeno dne 15. 5. 2007. Podle zjištění Nejvyššího soudu poté Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. , tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil výrok o vině z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. , celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly ve výroku o vině svůj podklad. Současně obviněného (dovolatele) V. Z. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když do výroku o vině pod bodem 1/ rozsudku zahrnul skutek ze zrušeného rozsudku Městského soudu v Brně jako dílčí útok v rámci pokračujícího trestného činu (srov. též § 89 odst. 3 tr. zák.). Podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. pak obviněnému uložil společný a zároveň souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle zásad pro ukládání souhrnného trestu (§ 35 odst. 2 tr. zák.) současně ve výroku o trestu zrušil již zmiňovaný rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové včetně rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazujících. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo zároveň rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Rovněž proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. , podal obviněný řádný opravný prostředek - odvolání, které však Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Tím rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci (§ 139 odst. 1 písm. b/cc/ tr. ř.).

Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal proti rozhodnutí v současné době již neexistujícímu, jinými slovy proti rozhodnutí, se kterým již nelze spojovat žádné účinky. Výrokem podle § 37a tr. zák. bylo v daném případě (výslovně) zrušeno jak dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně, tak současně i dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího. Zde je nutno vzít v úvahu vzájemnou spojitost obou těchto rozhodnutí, kdy navazující rozhodnutí soudu druhého stupně je zásadně podmíněno existencí přezkoumávaného prvostupňového rozhodnutí, přesněji existencí přezkoumávaných výroků. V tomto smyslu pak tato rozhodnutí tvoří jediný celek.

Dále je třeba poznamenat, že dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (ex tunc), ovšem nezbytným předpokladem provedení této přezkumné činnosti je, aby v době rozhodnutí dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (resp. výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí soudu došlo později k jeho zrušení, popřípadě došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného či společného trestu), pak dovolací soud nemůže (ex nunc) překoumávat již neexistující rozhodnutí a dovolání proti takovému rozhodnutí či jeho již zrušenému (neexistujícímu) výroku odmítne jako nepřípustné (srov. přiměřeně Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha 2004, č. 4, T 683, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. , a usnesení ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. ).

Závěr o tom, že v nyní posuzovaném případě nelze podané dovolání považovat za přípustné, zároveň neznamená, že by obviněnému bylo upřeno právo na dovolání ve vztahu ke skutku ze zrušeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. . Tento skutek byl totiž jako (dílčí útok) převzat do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. . Skutečnost, že ve smyslu ustanovení § 37a tr. zák. byl tento soud při rozhodování o vině pokračujícím trestným činem vázán skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku, neznamená, že by obviněný ve vztahu k uvedenému skutku nemohl podat dovolání z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. zák., tedy i z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento hmotně právní (ani jiný) dovolací důvod totiž není určen k přezkumu zjištěného skutkového stavu věci a na jeho základě zákon dovolateli umožňuje, aby s odkazem na konkrétní skutečnosti namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V takto zákonem vymezeném rámci pak nepochybně mohl napadnout shora citovaný rozsudek i ve výroku pod bodem 1/. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , zároveň vyplývá, že o právu podat dovolání byl řádně poučen.

Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný V. Z. v nyní posuzované věci (vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ) napadl rozhodnutí, proti němuž dovolání přípustné není, rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že se podané dovolání odmítá. Toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler