Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 444/2021

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 1 658 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 658 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ode dne 7. 10. 2020 ve výši 8,25 % do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 1 489 Kč, tyto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 658 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ode dne 7. 10. 2020 ve výši 8,25 % do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 1 489 Kč, tyto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Předmětem řízení zahájeného dne 29. 7. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně zákonný příspěvek do garančního fondu anonymizováno za období 194 dnů od 23. 11. 2019 do 3. 6. 2020, kdy žalovaná jako vlastník a provozovatel přípojného vozidla nad 750 kg do 10 tun, rg. zn. anonymizováno číslo, VIN kód neměla sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Dále nárokovala poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou, kde stanovila 30 denní lhůtu k úhradě, která uplynula 6. 10. 2020, od následujícího dne proto nárokovala i zákonný úrok z prodlení.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor s tím, že vozidlo bylo údajně nepojištěné, a na základě udání pojistitele byl vyměřen příspěvek v rozporu se skutečností. Tvrdila, že přívěs byl řádně pojištěn u anonymizováno pojišťovny. Ve vyjádření pak žalovaná dále uvedla, že původně měla pojištění u anonymizováno pojišťovny, která byla s anonymizováno sloučena, a žaloba připomíná kartelovou dohodu se žalobkyní o navyšování příspěvku, kdy ani jedna nedodržuje lhůty. Žalovaná sice dostala výzvu k úhradě příspěvku za žalované období, ale nebyly k tomu přiloženy žádné důkazy. Není správné, že by opačně měla něco prokazovat sama žalovaná. Ta také neměla žádnou informaci o zániku pojištění ke konkrétnímu dni, byla tedy v dobré víře, že pojištění trvá, a nemohla tak ani požádat o vyřazení z registru vozidel. Pokud skutečně pojištění zaniklo k 22. 11. 2019, měla to pojišťovna do jednoho měsíce nahlásit žalobkyni, ta ale výzvu zaslala až 23. 7. 2020 bez možnosti zjištění skutečného doručení. Vše se odehrávalo v době omezení cestování kvůli Covidu19, kdy jednatel má trvalé bydliště v obec, a sídlo společnosti je v obec a číslo ve obec. Jelikož pojišťovna ani žalobkyně nevyužily elektronickou komunikaci, dopustily tak, že žalovaná nebyla pojištěna. Ne vlastní vinou, tak byl přívěs nepojištěn, ale jen ve výši číslo z částky 150 Kč ročního pojistného.

3. Při nařízeném jednání žalovaná potvrdila, že je vlastníkem přípojného vozidla, rg. zn. anonymizováno číslo, respektive byla jím za celé žalované období, kdy po tuto dobu také byla zapsána takto v registru vozidel. Argumentovala tím, že provozování ale svěřila jinému subjektu, o čemž může předložit nájemní smlouvu. Výzvu od anonymizováno včetně poučení, co má případně předložit, aby příspěvek neplatila, potvrdila, že v červenci 2020 dostala, a také na ni reagovala, kdy nájemní smlouvu žalobkyni zasílala, ale nebylo jí na to odpovězeno. Ohledně komunikace si pak stěžovala i na pojišťovnu, která jí rovněž řádně a elektronicky neposlala nejen upomínku s upozorněním na dluh, ale ani sdělení o ukončení pojištění, a ohrazovala se znovu proti tomu, jak s ní tyto subjekty jednají, a na zákon, který je nevyvážený, protože samotný přívěs nikoho ohrozit nemůže, přesto musí být pojištěný. S tvrzením, že pojištění nebylo řádně ukončeno, setrvala na tom, že vozidlo v rozhodném období vlastně pojištěno bylo. Rovněž argumentovala doručováním v době covidu, kdy měla být využívána právě elektronická komunikace a pro poštu se běžně nemohla žalovaná dostat. Trvala na tom, že ji pojišťovna nebo žalobkyně měly informovat o dluhu, měly s ní včas pojištění řešit, a že není možné sledovat, když má žalovaná několik aut, co všechno je kolem nich potřeba, a kdy konkrétně zaplatit.

4. S argumentací žalované se soud nemohl ztotožnit, kdy v prvé řadě je od sebe třeba odlišit pojištění a vztah žalované z pojistné smlouvy, a právní vztahy vznikající v důsledku absence tohoto pojištění, kdy právě až takto vzniklá povinnost je předmětem tohoto řízení.

5. Pojistná smlouva podle , (dále jen „o. z.“), zavazuje pojistitele vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění v případě nahodilé události kryté pojištěním. Pojistník se pak zavazuje zaplatit za to pojistiteli pojistné. Z toho plyne, že z pojistné smlouvy je žalovaná, stejně jako kterýkoliv jiný vlastník, povinna sama dbát na splnění smluvených plateb a zajistit dodržování smlouvy, s čímž nemá nic společného žalobkyně. Jedná se o povinnosti žalované, které na sebe smluvně převzala, a nelze se dovolávat toho, že někdo jiný za ni nesledoval, co má kdy učinit, a nevybízel ji k tomu. Vlastnictví zavazuje, a je na každém vlastníkovi, aby si pořídil jen tolik vozidel, u kolika je schopen plnit mj. i zákonnou povinnost pojištění. Ta pak je stanovena , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ z. o. š.“), který v  ukládá povinnost sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu.

6. Pojišťovna, jak soud skutkově zjistil, a to na adresu řádně označenou ve smlouvě, kterou mj. i žalovaná sama tvrdila jako svou adresu ve vyjádření k žalobě, zaslala 16. 10. 2019 upomínku o dlužné pojistné, kde stanovila lhůtu 35 dnů od doručení pro jeho doplacení, a v souladu s § 2804 o. z. upozornila, že jinak pojištění zanikne. Toto byla jediná povinnost, kterou sama pojišťovna má, a bylo na žalované, aby si nejen zásilku během úložní doby, od 17. 10. 2019, kdy žádná covidová opatření ještě nebyla vůbec známa, vyzvedla, a dlužné pojistné doplatila. Jelikož tak neučinila, došlo uplynutím stanovené lhůty podle § 2804 o. z. k jeho zániku, o kterém se později informace automaticky předávají právě žalobkyni za účelem plnění jejích povinností. To je však již vztah další a zcela samostatný.

7. Žalobkyně v souladu se zákonem, poté co nebyla zjištěna existence pojištění vozidla žalované, vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku i nákladů za výzvu, což žalovaná učinila v řízení nesporným s tím, že na výzvu dle poučení reagovala, a neví, kdy konkrétně byla doručena. Reagovala však zasláním nájemní smlouvy, která nemá žádný vliv na povinnosti vlastníka, neboť provozovatel vozidla, pokud jde o další odlišnou osobu, má tyto povinnosti podle § 4 odst. 1 z. o. š. také, ale jen společně a nerozdílně s vlastníkem, tj. ještě vedle něho, z vlastníka to však jeho povinnost, která nadále ohledně existence pojištění platí, nesnímá. V tomto směru se žalovaná mýlila a mýlí, pokud dovozuje cokoliv jiného.

8. Podle zprávy pošty byla zásilka žalobkyně z 23. 7. 2020, kde byla k úhradě poskytnuta prodloužená 60denní lhůta, doručena žalované 27. 7. 2020, a uplynula tak ještě dříve, než žalobkyně tvrdí, tedy 25. 9. 2020. Výše příspěvku se podle § 4 odst. 3 z. o. š. vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle , a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je stanovena ustanovením Vyhlášky Ministerstva financí č. , dále jen„ vyhláška“. V případě přípojného vozidla s nejvyšší povolenou hmotností nad 750 kg do 10 000 kg činí podle denní výše příspěvku 7 Kč. Podle z. o. š. je dále osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit anonymizováno i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše předmětných nákladů je stanovena dle vyhlášky ve výši 300 Kč. Nárok žalobkyně byl tak vyčíslen správně a úhradou v uvedené lhůtě, která reagovala na covidovou situaci délkou, kdy dle z. o. š. musí činit alespoň 30 dnů a zde byla dvojnásobná, měla žalovaná možnost se tomuto soudnímu řízení vyhnout.

9. Neuhrazením příspěvku nejpozději do konce poskytnuté lhůty podle o. z., dostala následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni kromě příspěvku a nákladů na vymáhání dle výše citovaných ustanovení, podle o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle , kterým se určuje jejich výše, kdy sazba byla nárokována ke dni vzniku prodlení správně, a pokud o časový rozsah, zde bylo nárokováno méně, až od data pozdějšího.

10. Pro úplnost soud uvádí, že v pojistné smlouvě nebyla sjednána elektronická komunikace, ale výslovně kontaktní adresa ulice a číslo ve obec, kdy pouze uveden byl pod kontaktní adresou ještě samostatně i e-mail. Upomínku tak doručovala pojišťovna zcela ve shodě se smlouvou, kdy nelze opomenout, že o doručení potřebuje doklad, a tedy v podstatě písemnou formu, která je zcela průkazná a nezpochybnitelná. Na žalované pak je, aby si na adrese svého sídla zajistila přebírání pošty, a pokud se tam reálně nezdržuje, dosílku nebo se jakkoliv jinak o přebírání pošty postarala. Jedná se o podnikatelský subjekt, který si všeho toho i svých zákonných povinností, musí být bez dalšího plně vědom, a nemůže se dožadovat opatrování ani ze strany pojišťovny, ani žalobkyně, kdy napadat je za to, že opakovaně neupomínají, neurgují, a nesdělují, není na místě.

11. Zákon pak není nevyvážený, ale naopak zakotvuje mechanismy, aby ještě dodatečně mohly být povinnosti bez následků i při opomenutí splněny, což je jasně patrné na tom, že pojišťovna musí poslat upomínku a stanovit lhůtu dříve, než pojištění zanikne. Žalobkyně musí k úhradě příspěvku vyzvat a poskytnout i pro jeho zaplacení lhůtu, a současně poučit, jak konkrétně může subjekt prokázat, že příspěvek není povinen hradit (kdy ze zákona má skutečně povinnost prokázat žalovaná, a to logicky, neboť existenci žalobkyní nezjištěného pojištění může prokázat právě jen druhá strana formou doložení pozitivní skutečnosti, negativní v principu prokázat nelze), a nakonec ještě žalobkyně musí zaslat předžalobní upomínku dříve než vzniknou náklady na soudní spor. Byl zde tedy nepřehlédnutelný prostor v několika různých fázích dát situaci do pořádku.

12. Přípojné vozidlo není z povinného pojištění vyňato, a to zcela logicky, neboť i za jeho provoz se odpovídá tzv. objektivně, když mu např. odletí kolo, které poškodí jiného, často se pak také bourá při couvání, kdy nabourá ale právě jen přívěs, a ne vozidlo samotné, takže není pravdou, že tímto vozidlem nemůže být při jeho provozování způsobena škoda.

13. Žalovaná tak v řízení kromě tvrzeného trvání pojištění, kdy byl ale prokázán jednoznačně jeho zánik, neuvedla žádný jiný argument, kterým by se žalobě mohla ubránit. Nesporné bylo za rozhodnou dobu její vlastnictví předmětného přípojného vozidla, jakož i to, že žalobkyně byla jako jeho vlastník zapsána v registru vozidel, nesporné bylo i to, že ji žalobkyně řádně vyzvala a lhůta pro zaplacení příspěvku i nákladů na výzvu marně uplynula. Kdy se konkrétně stalo, bylo v řízení prokázáno, stejně jako ukončení poslední pojistné smlouvy, ještě před rozhodným obdobím. Žalované pak odeslal ještě advokát žalobkyně výzvu, kdy se stále ještě měla možnost soudnímu řízení alespoň dodatečnou úhradou vyhnout, či alespoň reagovat a komunikovat s právně na to specializovaným subjektem, který ji případně mohl včas přesvědčit argumenty. Jelikož tak neučinila, a ani po převzetí právního zastoupení a další výzvě se věc včas nevyřešila, bylo jí výrokem I uloženo, aby nárokované částky, které jsou důvodné a v souladu s právní úpravou, a to včetně zákonného úroku z prodlení žalobkyni zaplatila.

14. Plně úspěšné žalobkyni náleží dle , (dále jen „ “) náhrada nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 600 Kč (za tři úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci, sepis žalobního návrhu a výzva k plnění, podle a , d/ vyhlášky MS č. , neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále třemi paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle Celkem tak náklady řízení činí 1 489 Kč. Splatné jsou podle k rukám advokáta.

15. Přestože soud žalobkyni v obdobných sporech standardně nepřiznává náhradu nákladů za upomínku sepsanou jejím advokátem, neboť se jedná vždy jen o prosté opakování již žalobkyní učiněné výzvy, která navíc zůstává zpravidla bez odezvy adresáta a vede toliko jen k navýšení nákladů, v nyní projednávané věci soud učinil výjimku a náhradu za tento úkon přiznal, neboť žalovaná vznášela určité argumenty, komunikace s advokátem tak byla za této situace účelná, neboť mohla vést k případnému mimosoudnímu vyřešení celého sporu. Žalobkyně dále nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v reakci na odpor podaný žalovanou. Toto vyjádření však soud nežádal, a obsahem tohoto vyjádření bylo jen opakování tvrzení uváděných v žalobě a opisování právní úpravy, která je soudu známa. Soud proto náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal.

16. Lhůty k plnění byly stanoveny dle jako základní zákonné pro peněžité plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.