Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 914/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. V. C., zastoupeného advokátem, proti žalované A., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 113.418,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 29. května 2006, č.j. -314, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 29. května 2006, č.j. -314, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek (v pořadí třetí) Obvodního soudu pro P. ze dne 16. června 2005, č.j. -286, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 113.418,30 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny. Soud prvního stupně rozhodl v posuzované věci postupně třemi rozsudky; v pořadí prvním rozsudkem ze dne 16. května 2000, č.j. -25, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 22. února 2001, č.j. -54, zrušen, a v pořadí třetím rozsudkem rozhodl stejně (žalobu zamítl), přičemž v pořadí třetím rozsudkem rozhodl jinak než v předchozím (v pořadí druhém) vyhovujícím rozsudku ze dne 15. července 2003, č.j. -181, který odvolací soud usnesením ze dne 7. dubna 2004, č.j. -219, pro nepřezkoumatelnost zrušil, aniž však soud prvního stupně zavázal právním názorem v řešení otázek, na nichž soud prvního stupně své rozhodnutí založil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ve spojení s přitom je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však v posuzované věci nebylo.

Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by na zjištěný skutkový stav v otázce změny účastníka mandátní smlouvy na straně mandanta nebo v otázce bezdůvodného obohacení na straně žalované aplikoval nesprávné právní předpisy nebo že by je nesprávně vyložil. Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel staví kritiku nesprávného právního posouzení uvedených otázek na odlišném skutkovém základě, než ze kterého vyšel odvolací soud, vytýká-li mu, že nepřihlédl ke všem skutečnostem, které žalobce tvrdil a dokazoval, jakož i ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Tyto námitky, které lze podřadit pod dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), však přípustnost podaného dovolání podle nemohou založit. Dovolatel totiž patrně přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení , který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení , jak tomu je v předmětné věci (srov. a dále shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

I když v obecné rovině platí, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí může spočívat též v řešení procesní otázky, vymezené dovolatelem prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu dle , i v tomto případě platí, že musí jít o otázku, na jejímž posouzení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Tak tomu však v posuzované věci nebylo, neboť námitky dovolatele žádnou takovou otázku nevymezují.

Za situace, kdy Nejvyšší soud z pohledu uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí ve věci nákladů státu není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), pro nepřípustnost odmítl [ , věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož žalobce dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6.647,50 Kč podle , , , a ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.320,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. dubna 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu