Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 308/2021-23
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 35 697,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18 851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 905,69 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 18 851 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 16 846,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 342,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 898,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 660,55 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 20 749,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18 851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 905,69 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 18 851 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 16 846,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 342,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 898,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 660,55 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 20 749,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 697,81 Kč (dlužná jistina ve výši 20 749,44 Kč a úrok a poplatky ve výši 14 948,37 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) uzavřela s žalovaným dne 20. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba půjčenou částku a dále částku ve výši 20 817 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 935 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 8 596 Kč, odměnu za komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, pojištění ve výši 1 800 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 714 Kč, poslední splátka měla být ve výši 691 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 3 149 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právnická osoba postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 660,55 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 248,15 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 20 749,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 20 749,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právnická osoba před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že právnická osoba uzavřel dne 20. 3. 2019 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 22 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 20 817 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 935 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 8 596 Kč, odměna za komfortní splácení ve výši 6 486 Kč a pojištění ve výši 1 800 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 42 817 Kč (22 000 Kč + 20 817 Kč) v 60 týdenních splátkách po 714 Kč, poslední splátka činí 691 Kč RPSN činila u této zápůjčky 230,58 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný uhradil částku ve výši 3 149 Kč, která byla započtena částečně na úrok a částečně na poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso.
4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je žije s rodiči, má středoškolské vzdělání a má dvě vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 18 919 Kč a další čistý příjem domácnosti činí 14 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 7 500 Kč, měsíčně splácí částku 993 Kč na další zápůjčku. Žalovaný pracoval jako operátor výroby na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 30. 9. 2019. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil výplatní pásky.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 6. 1. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, jsou dvě výplatní pásky. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je ve výši 18 919 Kč měsíčně. Pracovní poměr žalovaného byl však dle sdělení žalovaného v zákaznické kartě uzavřen na dobu určitou do 30. 9. 2019, přičemž žalovaný byl povinen úvěr splácet až do 13. 5. 2020. Tímto faktem se však právnická osoba blíže nezabýval. právnická osoba blíže nezkoumal ani další čistý příjem žalovaného ve výši 14 500 Kč měsíčně, kdy není vůbec zřejmé, o jaký příjem se má jednat, z jaké činnosti apod. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by právnická osoba před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil měsíční výdaje žalovaného a jeho další zápůjčky.
15. Pokud žalobkyně tvrdí, že právnická osoba vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
16. Vzhledem k tomu, že anonymizováno nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ověřením pouze příjmu žalovaného na základě pracovní smlouvy (která byla uzavřena na dobu určitou, přičemž doba splácení úvěru převyšuje dobu, na kterou byl pracovní poměr uzavřen) a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
17. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 22 000 Kč, zaplaceno 3 149 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 18 851 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 2 905,69 Kč a ve výši 9,75% ročně z částky 18 851 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.).
18. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného), soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (20 817 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (22 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ne/úspěch účastníků ve věci je přibližně stejný (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.