Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
228 C 47/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 400 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 400 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do
úroku z prodlení ve výši 215,60 Kč a
úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 400 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021
zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 400 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 215,60 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 400 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 6 400 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z této částky v kapitalizované výši 215,60 Kč za období od 25. 7. 2020 do 18. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z této částky jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizováno (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 13. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které tato společnost žalované poskytla 7 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 600 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 6 400 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 24. 7. 2020, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila od ní získané informace.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud zjistil následující skutečnosti.
4. Žalovaná a právnická osoba anonymizováno podepsaly dne 13. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 302 Kč, vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč s tím, že první splátkové období (tj. první týden) začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy.
5. Společnost anonymizována dvě slova pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a příloha), o čemž žalované dne 25. 1. 2021 (viz podací lístek) zaslala oznámení ze dne 6. 1. 2021, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy do 10 dnů od doručení.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
13. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
15. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalované. Neunesla tedy již své břemeno tvrzení, neboť konkrétně netvrdila, o jaké údaje se jednalo a jak z nich právní předchůdkyně dovodila úvěruschopnost žalované. Ke svému tvrzení ani neoznačila žádný důkaz, neunesla tedy rovněž břemeno důkazní. Navíc je třeba uvést, že posouzení pouze na základě údajů získaných od spotřebitele (žalované) není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru).
16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
17. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.
18. Právní předchůdkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla celkem 7 000 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila jen 600 Kč. Rozdíl ve výši 6 400 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni.
19. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 25. 1. 2021 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, § 573 občanského zákoníku). Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 9. 2. 2021 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který činil v době prodlení 8,25 % ročně.
20. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 6 400 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části, tj. co do požadovaného úroku z prodlení soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.
21. Je třeba zdůraznit, že otázka, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení či nikoliv, je právní. Je tedy jen na soudu, zda na základě skutečností tvrzených žalobkyní dospěje k takovému závěru (iura novit curia). Pokud žalobkyně příslušná tvrzení rozhodujících skutečností neposkytne (nebo k tomu neoznačí důkazy) – jako tomu bylo v tomto případě – nezbývá soudu, než nařídit jednání, na němž o tomto nedostatku žalobkyni musí poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jinak řečeno, pakliže žalobkyně žádá toliko bezdůvodné obohacení, musí k tomu přednést relevantní tvrzení a označit důkazy, např. uvést, že nedostatečně či vůbec neposoudila úvěruschopnost žalované (na základě čehož teprve soud může dospět k právnímu závěru o neplatnosti smlouvy a vzniku bezdůvodného obohacení).
22. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska téměř plně uspěla a její neúspěch byl pouze v nepatrné části, má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení žalobkyně tak činí 1 489 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
23. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť ve vyjádření uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Jde tedy o náklady neúčelně vynaložené.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.