Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 9/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 20 972 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 7 972 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 6 364, 21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 139,51 Kč, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do datum, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 7 972 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 6 364, 21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 139,51 Kč, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum], úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 972 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 7 972 Kč, se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak uvedeno ve výrocích rozsudku, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o„ půjčce“ číslo na základě které byla žalovanému při podpisu smlouvy vyplacena hotovost ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatky a kapitalizovaným úrokem nejpozději do datum v pravidelných 58 týdenních splátkách. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, žalovaný zaplatil pouze částku 1 996 Kč, z níž byl částečně umořen úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za životní pojištění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, a to dotazníkovým způsobem, kdy údaje uvedené žalovaným doložil také z výplatní pásky, pracovní smlouvy, předložených dokladů SIPO, výměry podpory žalovaného. Takto zjistil, že žalovaný pracuje jako kuchař s příjmem ve výši 29 770 Kč, žije s rodiči. Smluvní i zákonnou povinností žalovaného bylo uvést informace o svých poměrech pravdivě. Dle žalobkyně vzhledem k výši úvěru poskytovatel úvěru svou zákonnou povinnost splnil.
2. Žaloba byla původně podána u Obvodního soudu pro Prahu 1, který ve věci usnesením ze dne 11. 1. 2022 čj.: číslo jednací vyslovil s ohledem na bydliště žalovaného svou místní nepříslušnost a postoupil věc k projednání zdejšímu soudu.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.
4. Dne datum bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil.
5. Soud rozhodl na základě níže provedených důkazů a zjištění z úřední činnosti soudu.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně, jako i společnosti právnická osoba. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum, včetně smluvních podmínek půjčky, bylo soudem prokázáno, že mezi těmito smluvními stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které společnost právnická osoba jako zapůjčitel při podpisu smlouvy žalovanému jako vydlužiteli vyplatila v hotovosti žalovanému částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu sjednaného trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč, poplatek za pojištění ve výši 348 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 200 Kč, celkem tedy 22 968 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč (1 584 Kč měsíčně) splatných od 7. dne od uzavření smlouvy, nejpozději do datum. Z dotazníku poskytovatele úvěru vyplněného jeho pracovníkem a podepsaného žalovaným ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný dle svého vyjádření byl zaměstnán jako kuchař s čistou mzdou ve výši 15 950 Kč, měl mít další blíže neupřesněný příjem ve výši 13 820 Kč, kdy vzhledem k výši této částky a zjištění, že příjem byl ověřen předložením výplatní pásky, pracovní smlouvy a výměru mateřské, se lze důvodně domnívat, že částka 13 820 Kč představuje rodičovský příspěvek, dále měl žalovaný dle svého vyjádření žít od června 2016 ve společné domácnosti s partnerkou u rodičů s náklady bydlení ve výši 2 000 Kč, počet vyživovaných dětí se z dotazníku nepodává. Náklady na domácnost dle svého sdělení měl žalovaný ve výši 11 500 Kč, splácel úvěr u právnická osoba po 1 500 Kč, ostatní náklady (výživné a ostatní) měl v částce 1 500 Kč Vedle předně uvedených listin si měl poskytovatel úvěru vyžádat také doklad SIPO. Výpisem věcí vedených pro žalovaného u Okresního soudu v Kladně bylo prokázáno, že ke dni datum zdejší soud pověřil exekutory vedením exekuce na majetek žalovaného ve věci oprávněných právnická osoba pod sp. zn. spisová značka, právnická osoba pod sp. zn. spisová značka, Města Svitavy pod sp. zn. spisová značka, právnická osoba pro pohledávku ve výši jistiny 89 557,79 Kč pod sp. zn. spisová značka, právnická osoba pro pohledávku ve výši jistiny 81 156,91 Kč pod sp. zn. spisová značka, právnická osoba pro pohledávku ve výši jistiny 672,73 Kč pod sp. zn. spisová značka, právnická osoba pro pohledávku ve výši jistiny 3 000,04 Kč pod sp. zn. spisová značka. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na dluh v souvislosti se smlouvou o zápůjčce zaplatil více, než vyplývá ze žalobních tvrzení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek v návaznosti na seznam postoupených pohledávek má soud za doložené postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy o úvěru žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak prokazuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Výzva před podáním žaloby ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají doručení předžalobní výzvy do dispoziční sféry žalovaného na adresu jeho trvalého pobytu.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Soudní praxe se ustálila na názoru, že s ohledem na přijetí zsu za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, jde při porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zsu o neplatnost absolutní, k níž soud přihlédne z moci úřední.
7. Podle § 2991 odst. 1 ,2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Z důvodové zprávy k zsu je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Posouzení úvěruschopnosti směřuje k doložení schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US číslo ze dne datum se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1 . zákona číslo. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance s.a. versus jméno příjmení a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
11. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE číslo podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
12. Z rozsudku SDEU ze dne datum ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne datum CA Consumer Finance, C číslo a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci.
13. V souzeném případě bylo z karty zákazníka – dotazníku poskytovatele úvěru prokázáno, že žalovaný jako svůj příjem označil mzdu ve výši 15 950 Kč, což poskytovatel ověřil výplatní páskou a pracovní smlouvou, jiný příjem žalovaného se jednoznačně z dotazníku neprokazuje, když částka 13 820 Kč je v kontextu zjištění o soužití s partnerkou a ověřením dalšího příjmu výměrem rodičovského příspěvku zjevně příjmem partnerky žalovaného. Z dotazníku má soud za prokázané žalovaným uváděné náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Tato částka je v poměru k obvyklým výdajům na bydlení minimálně tří osob (žalovaný, jeho partnerka a nejméně jedno dítě, v souvislosti s péčí o něho byl čerpán rodičovský příspěvek), i kdyby žili u příbuzných, zjevně podhodnocená. Přesto si poskytovatel úvěru nevyžádal žádný doklad (vyjma SIPO bez konkrétní měsíční výše a osoby plátce) k doložení takto nízkých nákladů bydlení, jako např. čestné prohlášení ubytovatele apod. Jestliže byl žalovaný řádně zaměstnán na pracovní smlouvu, tak při vedení řady exekucí na majetek žalovaného, jak prokazuje výpis jeho věcí u zdejšího soudu, by s největší pravděpodobností měl postiženu mzdu srážkami ze mzdy, což by se z výplatnice podávalo. Vedení exekucí na majetek povinného, a tedy výrazně větší zadluženost, než jen z úvěru u obec spořitelny se splátkou 1 500 Kč měsíčně, by poskytovatel zjistil nejenom z výplatních pásek, ale také nahlédnutím do veřejného registru exekucí, což by si posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebankovním poskytovatelem úvěru, jestliže by postupoval s odbornou péčí, vyžadovalo. Žalovaný na sebe smlouvou nepřebíral jen závazek uhradit jistinu, ale celkovou částku přes 20 000 Kč se splátkou přes 1 500 Kč měsíčně. Soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr postupoval veden cílem poskytnout úvěr za každých okolností. Jeho přístup spočívající v nedostatečném ověření údajů získaných od žalovaného o výši pravidelných výdajů na dluhy a bydlení, jako i neadekvátní vyhodnocení zjištěných údajů (příjem žalovaného nebyl přes 29 000 Kč, ale 15 950 Kč) nesplňují zákonný požadavek na posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a ) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné vyvrátit shora podávaný skutkový závěr, nicméně žalobkyně se jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 9 odst. 1 zsu. K neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
14. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak listin listina nazvaná smlouva o půjčce prokazuje, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno 13 000 Kč, které dosud nevrátil, dostalo se žalovanému na úkor právního předchůdce žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši 13 000 Kč.
15. A contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku byly při neplatnosti smlouvy o zápůjčce další nároky žalobkyně opírající se o tvrzenou smlouvu jako nedůvodné zamítnuty.
16. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla společností právnická osoba postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč.
17. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s přihlédnutím k domněnce dojití písemnosti dle § 573 občanského zákoníku při předpokladu odeslání datum prokazují, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 13 000 Kč dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od datum ve výši úrokové sazby dle žaloby, když soud nemůže jít ve svém rozhodnutí nad petit žaloby. Co do zbytku nárokovaného úroku z prodlení byla žaloba pro absenci prodlení žalovaného jako nedůvodná zamítnuta.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 62 %, nárok na 24 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ze 100 % činí náklady řízení částku 2 501 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 049 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 972 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba svým obsahem, formou, jako i obdobnými spory vedenými žalobkyní proti různým povinným před zdejším soudem (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka apod.) vykazuje znaky tzv. formulářového podání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí.