Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2763/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) M. V., b) H. V. a c) J. V., jako procesních nástupců po M. V., zemřelém, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně,  o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2002, č.j. -25, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. října 2003, č.j. 1 Co 124, 135/2003-17, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 10. 2003, č.j. 1 Co 124, 135/2003-17, zastavil řízení o žádosti žalobce M. V. na ustanovení zástupce podle ustanovení (výrok I.) s odůvodněním, že o této žádosti bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2003, č.j. -5 (jímž byla žádost zamítnuta), a dále rozhodl, že se odmítá jak odvolání žalobce M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2003, č.j. -7, jímž bylo podle ustanovení zastaveno řízení o jeho podání ze dne 18. 10. 2002, označeném jako „žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2002, č.j. -25“, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tak jeho odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, č.j. -11, jímž byl postupem podle ustanovení , vyzván k odstranění vad odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2003, č.j. -7 (výrok II.); zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2003, č.j. -7, odvolací soud odůvodnil tím, že odvolání trpí vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat, a že žalobce přes výzvu soudu a poučení o následcích vytýkanou vadu odvolání neodstranil ( a ). Odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2003, č.j. -11, posoudil odvolací soud jako nepřípustné [ , o.s.ř].

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 10. 2003, č.j. 1 Co 124, 135/2003-17, podal žalobce M. V. dovolání.

Vzhledem k tomu, že žalobce M. V. dne 28. 8. 2006 (v průběhu dovolacího řízení - poté, co podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu) zemřel, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 5. 2007, č.j. -35, které nabylo právní moci dne 6. 6. 2007, podle ustanovení a 2 rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce nadále pokračováno s jeho dědici 1) M.V., 2) H. V., a 3) J. V. Dovolací soud proto s uvedenými dědici jako s procesními a právními nástupci dosavadního žalobce M. V. (v postavení nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení ) dále jednal.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud  to  zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních ( ) a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení a nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle [ ].

V posuzovaném případě žalobci (jako právní nástupci dosavadního žalobce M. V. – srov. ) napadají dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce M. V. na ustanovení zástupce podle ustanovení a odmítnuto jeho odvolání proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2003, č.j. -7, a ze dne 30. 6. 2003, č.j. -11.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že  usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , a , protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních a , a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto jejich dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat -  podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému  v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu