Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4839/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců A) R. B., B) L. Č., C) nezl. N. B., D) nezl. I. B., proti žalované Z. o. o. s. Ch. při F. N.,  zast. advokátem, o zaplacení částky 270.430,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně o procesním nástupnictví ze dne 25. ledna 2005, č. j. -96, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í  :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 22. června 2001, č.j. -62, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 176.430,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Co do částky 94.000,- Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok II.), ve výrocích III. a IV. rozhodl soud o nákladech řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Během odvolacího řízení žalobce zemřel, přičemž Krajský soud v Brně jako odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví v záhlaví označeným usnesením. Odvolací soud v tomto usnesení rozhodl podle a 2 ve spojení s (dále jen „ “), že procesními nástupci žalobce, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jsou jeho zákonní dědicové, jejichž jména a adresy vyplývají z usnesení Okresního soudu v Trenčíně ze dne 11.8.2004, č.j. -195, jímž bylo zastaveno dědické řízení pro nedostatek majetku.

Proti usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Dovolatelka uvádí, že odvolací soud rozhodl nesprávně o procesním nástupnictví, jelikož usnesením Okresního soudu v Trenčíně, č.j. -195, bylo zastaveno dědické řízení pro nedostatek majetku, a jelikož peněžité plnění, které je předmětem sporu, nebylo zahrnuto do majetku zemřelého, neexistují procesní nástupci.

Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou  osobou zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené ustanovením , dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť napadeným rozhodnutím bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.

Dovolání však není důvodné.

Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat ( ). Podle o. s .ř. jestliže ztratí způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. „Povahou věci“ se zde pak rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení (srov. komentář , Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.Beck, 7. vydání, I. díl, str. 482). Povaha věci pak brání pokračování v řízení zejména tam, kde jde o práva a povinnosti vázané podle hmotného práva na osobu účastníka řízení, kde je určitá skutková podstata podmíněna existencí určitého účastníka řízení, dále tam, kde smrtí účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, anebo tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal (mohl převzít) právo nebo povinnost, o něž v řízení jde např. při zastavení dědického řízení a 2 , ledaže by zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty (srov. tamtéž). Ve shora uvedených případech soud ve smyslu řízení zastaví, a bylo-li již ve věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.  Jestliže v daném případě usnesením Okresního soudu v Trenčíně, č.j. -195, bylo zastaveno dědické řízení pro nedostatek majetku, není vyloučeno, aby soud v jiném řízení, ve kterém vystupoval zůstavitel jako účastník, nemohl rozhodnout o procesním nástupnictví podle Jelikož je předmětem řízení žalovaná částka 270.430,- Kč s příslušenstvím, je zřejmé, že se v daném případě jedná o pohledávku vyšší než nepatrné hodnoty. V usnesení o procesním nástupnictví pak soud nerozhoduje o tom, který z dědiců nabyl jakou část majetku zůstavitele, pouze předběžně vyřeší otázku s kým má být v dotčeném řízení pokračováno jako s účastníkem řízení.

V rozsudku ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/C.H.BECK, pod č. RNs C 3058, sešit CD_1/2005, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení soud v jiném řízení vychází, jen nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle ustanovení z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce. V daném rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení , není tím pro účely jiného řízení ještě závazně stanoveno, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. V případě, že pravomocné usnesení, kterým bylo řízení o dědictví skončeno, není pro účastníka jiného řízení závazné, nic soudu nebrání, aby pro účely tohoto jiného řízení objasnil, jaký majetek, popřípadě v jaké ceně zůstavitel zanechal a komu svědčí (ze zákona nebo na základě závěti, popřípadě z obou těchto důvodů) dědické právo po zůstaviteli, a aby z tohoto zjištění učinil odpovídající závěry, mimo jiné o tom, zda má být řízení podle ustanovení zastaveno nebo zda v něm může být pokračováno a - po objasnění dědického práva (kdo je dědicem) - s kým.

Vzhledem ke shora uvedenému je tedy právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a dovolací soud dovolání podle , věta před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení ,                                     a , když dovolání žalované bylo zamítnuto  a  žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 16. dubna 2008

JUDr.František Faldyna, CSc.

předseda senátu