Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5136/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský  soud  v  Plzni  v   záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. února 2007, č. j. -21, jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. srpna 2005, č. j. -49, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2006, sp. zn. , výkon rozhodnutí vyklizením bytu a přestěhování povinné a všech kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do přístřeší zajištěného v ubytovně S. s. z. S., spol. s. r. o., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinné byla zajištěna bytová náhrada odpovídající vykonávanému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že přístřeší je časově přechodným provizoriem, je na povinné, aby s ohledem na své příjmové možnosti v něm setrvala jen po nezbytně krátkou dobu a opatřila si řádné ubytování.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná včas dovolání, v němž namítla, že zajištěné přístřeší pro ni není finančně únosné. Pokud by dovolatelka v ubytovně bydlela spolu se svými dětmi po dobu jednoho kalendářního měsíce (v délce 31 dnů), musela by za ubytování zaplatit částku ve výši 27.156,- Kč (146,- Kč na osobu a den). Jediným zdrojem příjmů dovolatelky jsou ale sociální dávky. Soudy ve svých rozhodnutí tento sociální aspekt  zcela   pominuly,  a  jejich   závěry  jsou proto v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání povinné nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam;  ten  je  dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Povinná argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Finanční náročnost ubytování (cena služby) – pokud není nepřiměřená  místním  poměrům  (což  namítáno   nebylo)  –  nediskvalifikuje  místnost v ubytovně jako přístřeší ve smyslu , věty třetí, , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť zajištění této náhrady jen překlenuje období bezprostředně následující po provedení vyklizení do doby, než si  povinný   sám   opatří   trvalé ubytování. Přístřeší má pouze dočasný (provizorní) charakter a úhrada za ně (může-li jím být např. i pokoj v hotelu) bude nezřídka přesahovat obvyklé nájemné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. ).

Pokud dovolatelka namítla, že závěry soudů ve věci tohoto výkonu rozhodnutí jsou v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud připomíná, že o rozporu s dobrými mravy lze hovořit pouze v případě výkonu práv a povinností (formou právních úkonů nebo faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů. Podání návrhu na výkon rozhodnutí není výkonem práva ve smyslu , nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( , ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna   dobrovolně  (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , publikované pod č. 67 v časopise Soudní judikatura č. 4/2003).

Není-li dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je  bez nařízení jednání ( , věta první, ), podle ustanovení  a odmítl.

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal dovolací soud žádnému z účastníků,  protože   oprávněné,   které   toto právo vzniklo podle ustanovení , a , v tomto stádiu řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2008

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu