Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 23/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněné P. D.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. , byla obviněná P. D. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, za což jí byl v sazbě § 221 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byla obviněná podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazena do věznice s dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen i trest zákazu pobytu v okrese D. na dobu tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 6. 2005 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odvolání, které obviněná proti rozsudku včas podala, vzala svým výslovným prohlášením učiněným dne 24. 8. 2006 u Krajského soudu v Ústí nad Labem před zahájením veřejného zasedání zpět, a odvolací soud toto zpětvzetí odvolání vzal podle § 250 odst. 4 tr. řádu na vědomí.

Rozsudek soudu prvního stupně nabyl dle vyznačení provedeného trestní kanceláří Okresního soudu v Děčíně právní moci dne 29. 8. 2006, ač se tak stalo již dne 24. 8. 2006, neboť rozhodným pro nabytí právní moci je okamžik, kdy prohlášení o zpětvzetí odvolání dojde příslušnému soudu (srov. Bulletin Nejvyššího soudu 3/1998-34).

Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. , byla podle § 151 odst. 3 tr. řádu přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 1.160,30 Kč obhájkyni obviněné JUDr. V. K. Usnesení bylo obviněné P. D. doručeno dne 7. 9. 2006, která proti němu podala dne 12. 9. 2006 stížnost, a současně požádala o navrácení lhůty pro podání stížnosti. Řádnou třídenní lhůtu pro podání stížnosti zmeškala a tuto situaci odůvodnila nepříznivým zdravotním stavem.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem byl předmětný trestní spis se stížností obviněné předložen dne 22. 11. 2007. Tento soud rozhodl usnesením ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. , a výrokem ad I. podle § 61 odst. 1 tr. řádu žádost obviněné o navrácení lhůty k podání stížnosti zamítl, a výrokem ad II. podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu stížnost proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. , zamítl jako opožděně podanou.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal podle § 266 odst. 1 tr. řádu ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné P. D. Podle názoru stěžovatele byl tímto usnesením v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Ministr spravedlnosti především poukázal na existenci usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 10. 2006 sp. zn. , jímž samosoudkyně tohoto soudu podle § 61 odst. 1 tr. řádu rozhodla o navrácení lhůty obviněné k podání opravného prostředku proti usnesení ze dne 5. 9. 2006, a současně poučila obviněnou, že proti tomuto usnesení může podat stížnost ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Není pochyb o tom, že toto rozhodnutí učinil soud věcně nepříslušný a nadto obviněnou v rozporu s procesním předpisem poučil o existenci opravného prostředku, nicméně s tímto rozhodnutím se Krajský soud v Ústí nad Labem nikterak nevypořádal, byť nebylo vydáno v souladu se zákonem. Soud druhého stupně měl tedy dle názoru stěžovatele buď vyložit, z jakých důvodů k rozhodnutí soudu nalézacího nepřihlíží, nebo se měl stížností obviněné zabývat věcně a nikoli ji zamítnout bez přezkoumání jako opožděně podanou.

Ministr spravedlnosti v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněné P. D., dále aby toto usnesení podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil, stejně i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 61 odst. 1 tr. řádu, zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty.

V posuzované věci je zřejmé, že žádost obviněné o navrácení lhůty spojená se stížností byla správně adresována Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako orgánu oprávněnému rozhodnout o opravném prostředku, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. V rozporu se zákonem však o navrácení lhůty rozhodla samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně, ačkoli tento soud nebyl orgánem, jemuž příslušelo rozhodovat o opravném prostředku, a tedy ani nebyl v souladu s citovaným ustanovením § 61 odst. 1 tr. řádu soudem věcně příslušným k vydání usnesení o navrácení lhůty k podání opravného prostředku.

Byť toto usnesení bylo mimo obviněné doručeno také osobám práva znalým, a to obhájci obviněné a státnímu zástupci, stížnost nebyla státním zástupcem podána, a zcela nezákonné rozhodnutí tak nabylo právní moci. Pro úplnost nutno konstatovat, že stav není možno napravit případně podanou stížností pro porušení zákona, neboť s ohledem na výsledek tohoto nezákonného rozhodnutí – navrácení lhůty obviněné – by podaný mimořádný opravný prostředek byl podán v neprospěch obviněné.

Jestliže posléze Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. , rozhodl o totožné žádosti obviněné o navrácení lhůty tak, že ji podle § 61 odst. 1 tr. řádu zamítl, aniž se s předchozím opačným usnesením Okresního soudu v Děčíně jakkoli vypořádal, akceptoval tak nepřijatelný stav, kdy na jedné straně rozhodl kladně orgán nepříslušný k vydání takového rozhodnutí, na druhé straně negativně rozhodl orgán k tomuto rozhodnutí příslušný, takže paralelně vedle sebe existují v téže věci dvě protikladná rozhodnutí dvou orgánů, přičemž právní vadou způsobenou soudem prvního stupně se soud druhého stupně ani okrajově nezabýval. V situaci, kdy existuje pravomocné rozhodnutí okresního soudu o navrácení lhůty, byť vydané za výše popsaných procesních podmínek, nelze toto rozhodnutí označit za paakt, a stížnostní soud nemohl existenci tohoto rozhodnutí zcela ignorovat, když naopak byl povinen tento stav popsat a přinejmenším vysvětlit ve svém rozhodnutí své stanovisko k němu. Nicméně Nejvyšší soud konstatuje, že touto částí rozhodovací a přezkumné činnosti Krajský soud v Ústí nad Labem zákon neporušil zákon v intencích podaného mimořádného opravného prostředku.

Podle § 147 odst. 1 tr. řádu při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a

b) řízení předcházející napadenému usnesení.

Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu nadřízený orgán zamítne stížnost mimo jiné tehdy, jde-li o stížnost podanou opožděně.

Uvedenými ustanoveními se Krajský soud v Ústí nad Labem v posuzované trestní věci důsledně neřídil.

Obviněná ve své stížnosti uvedla, že jí bylo dne 7. 9. 2006 doručeno do vlastních rukou usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 9. 2006 sp.zn. . Byla rovněž poučena o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí stížnost do tří dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Tuto stížnost obviněná podala až dne 12. 9. 2006, a to proto, že až do té doby se podrobovala v domácím prostředí léčbě svého onemocnění, pro které byla práce neschopná od 5. 9. 2006, což doložila potvrzením o pracovní neschopnosti, vydaným praktickou lékařkou MUDr. J. K. Teprve až tohoto dne se mohla z domu vzdálit, případně si zajistit obhájce, jehož ingerenci v této fázi řízení považovala za nutnou, a také podat stížnost proti citovanému rozhodnutí. K samotné charakteristice svého onemocnění uvedla, že bylo vážné – zánět průdušnice doprovázený vysokými teplotami a kašlem a hrozil jí těžký zápal plic. Případné podání (zřejmě jen blanketní) stížnosti nemohla v zákonné lhůtě zajistit ani její matka, s níž bydlí ve společné domácnosti, která sice zajišťovala potřebnou péči o domácnost, ale sama je rovněž vážně nemocná, když trpí rakovinou. Z uvedených důvodů požádala, aby ji byla povolena náhradní lhůta k podání opravného prostředku, neboť podání ve lhůtě zákonné zmeškala z důležitých důvodů.

V další části stížnosti brojila obviněná proti tomu, že má hradit náklady obhajoby, neboť obhájkyně dostala pouze ustanovení o obhajobě, a neučinila žádný právní úkon ve smyslu a , přičemž tyto úkony ani vykonat nemohla. Samotné doručeníy nemůže zakládat právo obhájkyně k vyúčtování odměny, aniž sama aktivně pro obviněnou cokoli učinila, co by se dalo nazvat právní službou. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno, a návrh obhájkyně na zaplacení částky 1.160,30 Kč byl zamítnut.

Krajský soud v Ústí nad Labem se s návrhem obviněné na navrácení lhůty k podání stížnosti vypořádal argumentací, že na straně obviněné nebyly dány důležité důvody, které by jí bránily v podání stížnosti v zákonné lhůtě. Podle jeho názoru obviněná mohla podat stížnost aniž by musela navštívit advokáta, neboť stačilo, aby si sama stížnost sepsala, předala ji k přepravě do poštovní schránky či na poštu, a teprve dodatečně mohla advokáta vyhledat, aby stížnost odůvodnil. Odůvodnění stížnosti advokátem však dle názoru krajského soudu nebylo nutné a ani to obviněné nebylo uloženo v poučení napadeného usnesení. V sepsání stížnosti obviněné její zdravotní stav nebránil, neboť dle názoru stížnostního soudu nebyl natolik závažný, aby tyto úkony nebyla schopna sama absolvovat. K tomuto přesvědčení vedlo krajský soud zjištění, že lhůta včas podané stížnosti končila dnem 11. 9. 2006, a pokud již dne 12. 9. 2006 mohla obviněná zajít k lékaři a k advokátovi, pak těchto úkonů byla schopna i o den dříve.

S těmito závěry se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit, neboť v prvé řadě v obecné poloze zcela negují právo obviněné na obhajobu, zakotvené v ustanovení , 4d a tr. řádu. Je totiž zcela na vůli obviněné, zda, jak a kdy tohoto práva, jež zahrnuje mj. i právo zvolit si obhájce, využije, přičemž je oprávněna zvolit si obhájce v kterékoli fázi trestního řízení podle vlastní úvahy. V tomto ohledu není odkázána na poučovací formuli usnesení, zda je či není vhodné si stížnost nechat zpracovat obhájcem či k jejímu podání využít vlastních schopností, takže argumentace krajského soudu k této části uplatněných námitek obviněné byla zcela nevhodná a nezákonná.

Obdobně se nemohl Nejvyšší soud ztotožnit ani s dalším závěrem krajského soudu, že onemocnění obviněné nemohlo být překážkou pro včasné podání stížnosti. Především krajský soud nezjistil stanovisko obviněné k tomu, aby údaje o jejím zdravotním stavu mohl případně ověřit u ošetřující lékařky. Jedině tak by totiž mohl získat informace o charakteru a průběhu onemocnění obviněné, o jejích zdravotních možnostech a omezeních a teprve se znalostí těchto údajů by je mohl hodnotit a v jejich světle vyhodnotit relevantnost námitky obviněné co jí její zdravotní stav umožňoval a co nikoli. Za důkazní situace, kterou měl stížnostní soud k dispozici, pak jeho úvahy o vážnosti zdravotního stavu obviněné byly ryze spekulativního charakteru, aniž by měly oporu ve skutkových zjištěních, a tyto spekulace byly jednoznačně hodnoceny v neprospěch obviněné.

Existence těchto pochybení pak vedla krajský soud k rozhodnutí pod bodem I. napadeného usnesení, jímž byla žádost obviněné P. D. o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. řádu zamítnuta, aniž však stížnostní soud provedl řádné důkazy směřující k tomu, zda ke zmeškání lhůty došlo či nedošlo z „důležitých důvodů“.

Vzhledem k tomu, že objasnění okolností, které by vedly přesvědčivému závěru, že „důležité důvody“ dány nebyly, jsou conditio sine dua non dalšího výroku pod bodem II. napadeného usnesení, pak i úvaha o nutnosti zamítnout stížnost obviněné jako opožděně podanou podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu je z tohoto pohledu zcela předčasná, a ani tento výrok nemůže obstát.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněné P. D.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu poté Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Věc podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Ústí nad Labem v nově provedeném stížnostním řízení bude postupovat v intencích tohoto rozsudku, a ve věci nově rozhodne jednak o žádosti obviněné o navrácení lhůty, a poté - adekvátně ke znění výroku pod bodem I. – také o stížnosti obviněné proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. .

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á