Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 288/2021-23
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 5 251,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 8. 2021 do zaplacení, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 583,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 182,11 Kč, částky 251,23 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do 18. 8. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 8. 2021 do zaplacení, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 583,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 182,11 Kč, částky 251,23 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do 18. 8. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhal zaplacení částky 5 251,23 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobce právnická osoba anonymizováno s.r.o., IČO uzavřeli dne 31. 12. 2019 smlouvu o úvěru. Úvěr ve výši 5 000 Kč byl zaslán na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný poplatek ve výši 2 178 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit do 30. 1. 2020 Smluvní strany dohodly ve smlouvě úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále smluvní pokutu pro případ prodlení s placením také ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Přes výzvu zástupce žalobce žalovaný dosud neuhradil ničeho a zbývá mu tak doplatit na jistině částku 5 000 Kč, na smluvní pokutě částku 251,23 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 182,11 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 583,56 Kč. Žalobce dále požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 9. 4. 2021 na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Žalovaný při jednání dne 7. 4. 2022 uvedl, že si již nepamatuje, s jakou společností jednal ohledně poskytnutí úvěru, pouze si vzpomíná, že se jednalo o půjčku přes internet, kdy žalovaný měl uvést údaje o svých poměrech, pro odstup času si již nepamatuje, jestli dokládal skutečnosti o svých příjmech a výdajích. Je si však téměř jistý, že obdržel půjčku 5 000 Kč na svůj bankovní účet. Již si nepamatuje, zda na tuto půjčku něco uhradil. Žalovaný si rovněž nevybavil, že by obdržel vyrozumění o tom, že pohledávka z půjčky byla postoupena žalobci. Žalovaný požádal, aby v případě uložení platební povinnosti mu byla poskytnuta delší lhůta k zaplacení v trvání jednoho měsíce, aby mohl závazek uhradit. Dodal, že pracuje na pracovní poměr s příjmem cca 20 000 Kč čistého měsíčně, z tohoto příjmu však mu jsou činěny exekuční srážky na jiné dluhy, avšak tento dluh by se snažil zaplatit jednorázově.
5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce právnická osoba anonymizováno s.r.o. a žalovaný uzavřeli dne 31. 12. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit do 30. 1. 2020. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 přešla pohledávka ze právnická osoba anonymizováno s.r.o. na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 5. 2021.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 31. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit do 30. 1. 2020.
13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 7. 4. 2022 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.
14. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
18. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
19. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C číslo).
20. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo).
21. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
22. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
23. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
24. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 5 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 5 000 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 5 000 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 19. 8. 2021 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 583,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 182,11 Kč a částky 251,23 Kč byla jeho žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky byl přibližně stejný, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
26. Soud postupem podle § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. určil, že peněžité plnění, k němuž je žalovaný povinen vůči žalobci, může být zaplaceno v delší lhůtě, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, jak je ve výroku I. stanoveno. Přihlédl přitom k výše uvedeným finančním poměrům žalovaného i jeho úsilí svůj dluh vůči žalobci splnit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.