Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1682/2006

U S N E S E N Í

I.      Dovolání  se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2006, č.j. -69, jímž bylo řízení podle , věty první,    (dále  též jen „“) zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož povaha věci neumožňovala, aby v řízení bylo pokračováno. Žalovaný v důsledku úmrtí ztratil po zahájení řízení a před jeho pravomocným skončením způsobilost být účastníkem řízení, dědické řízení bylo pravomocně zastaveno a k dodatečnému projednání dědictví nedošlo, neboť nikdo z věřitelů (a ani žalobce) soudu projednávajícímu dědictví nedoložil, že by ke dni úmrtí vlastnil zůstavitel (žalovaný) ještě nějaký majetek, který nebyl v původním dědickém řízení projednán. Žalobce tak podle odvolacího soudu zřejmě neučinil proto, že předmětné nákladní vozidlo A., které podle tvrzení žalobce převedl žalovaný za svého života bezúplatně  na svého syna a zákonného dědice P. K. mladšího, zakoupil kupní smlouvou ze dne 23. září 1999 od leasingové společnosti L. I. P., a.s. syn žalovaného P. K. Za tohoto stavu tak v řízení nebylo prokázáno, že by dědic po žalovaném (syn P. K.) převzal povinnost k úhradě částky, jejíhož zaplacení se žalobce v řízení domáhá. Odvolací soud rovněž nevyhověl návrhu odvolatele (žalobce) podle na přistoupení P. K. mladšího jako dalšího účastníka řízení na straně žalovaného, jelikož podle ustanovení v odvolacím řízení neplatí; kromě toho má takový návrh i za nedůvodný.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce z důvodu nesprávného právního posouzení věci dovoláním. V něm oponuje odvolacímu soudu, nevzal-li v řízení za prokázané, že syn žalovaného P.K. mladší převzal povinnost k úhradě žalované částky, o níž v řízení jde. Dovolatel zastává názor opačný, který dovozuje z Dohody o postoupení práv a převzetí závazků z leasingové smlouvy č. 420 791, kterou žalovaný uzavřel dne 20. září 1999 se svým synem ještě před ukončením leasingu a kterou žalovaný postoupil novému nájemci (svému synovi) veškerá práva a závazky z leasingové smlouvy ke dni uzavření dohody. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , je však zjevně bezdůvodné.

Jestliže totiž  podle ustanovení platí, že „ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledků dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde“, pak se  procesním nástupcem zemřelé fyzické osoby nemohou stát ti, kteří smlouvou s touto fyzickou osobou případně převzali dluh. To znamená, že i kdyby syn žalovaného P. K. mladší převzal po žalovaném dohodou o převzetí závazků z leasingové smlouvy č. 420 701 povinnost k úhradě vymáhané částky, neměla by tato skutečnost vliv na správnost rozhodnutí soudů dle , jelikož se nestal ve smyslu jeho procesním nástupcem. Navíc nabyvatel povinnosti účastníka řízení, o níž v řízení jde, může vstoupit do řízení na místo dosavadního účastníka (ať již dle či ) pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení včetně podmínky způsobilosti dosavadního účastníka být účastníkem řízení. O takovém vstupu účastníka do řízení však odvolací soud v napadeném usnesení nerozhodl a tudíž shora uvedená námitka dovolatele je zjevně bezdůvodná.

Za stavu, kdy dovolací soud neshledal ani existenci vad, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. , větu druhou, ), dovolání  jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. dubna 2008

JUDr. Miroslav   Galluse

předseda senátu