Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3269/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 11. 2006, č. j. - 158, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 23. 5. 2006, č. j. - 138, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 220.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,75 % od 28. 7. 2005 do 31. 12. 2005 a ve výši 9 % od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 a dále ve výši repo sazby zvýšené o sedm procentních bodů stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž bude trvat prodlení žalované

až do zaplacení, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud považoval

ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalovaná peněžní částku ve výši 220.000,- Kč, která byla ve výlučném vlastnictví žalobce, bez jeho vědomí a zcela neoprávněně uložila dne 18. 2. 2004, tj. v době, kdy účastníci spolu žili ve společné domácnosti, na svůj účet v K. b., a. s., a tyto peníze žalobci nadále zadržuje. Po právní stránce vycházely soudy obou stupňů z § 451 odst. 2 obč. zák. a dospěly k závěru, že uvedeným jednáním došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat (§ 451 odst. 1 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť má za to, že „řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“. Namítá, že „provedené důkazy neprokázaly nepoctivost zdroje, ze kterého získala peníze, když sám žalobce svými tvrzeními vylučuje,

že zdrojem, ze kterého žalovaná získala majetkový prospěch, by mohly být právě jeho peníze. Podle názoru dovolatelky zde platí domněnka poctivosti zdroje majetkového prospěchu a je na žalobci, aby prokázal jeho nepoctivost, což se mu nepodařilo“. Poukazuje na to, že „vysvětlila, odkud peníze, které uložila na svůj účet, získala, což nebylo vyvráceno“. Dále namítá, že odvolací soud „rozšiřuje hodnocení důkazní situace“, že „tento výklad se jeví spíše jako subjektivní, který nemá oporu v provedeném dokazování“ a že „množství poukazů na rozpory ve výpovědích a důkazech přešel tím, že se jedná o drobné nepřesnosti, které se netýkají podstatných skutečností a jsou tak bez vlivu na hodnocení důkazů“. Dovolatelka má oproti závěrům odvolacího soudu

za to, že „důkazní situace neumožňuje závěr o nepoctivosti zdrojů, ze kterých získala majetkový prospěch“ a že jeho rozhodnutí je nesprávné a v rozporu s příslušným ustanovením o bezdůvodném obohacení. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru,

že dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle

Přípustnost dovolání podle není založena již tím,

že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud

za použití hledisek příkladmo uvedených v , dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam skutečně má.

Žalovaná v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

V posuzované věci sice žalovaná v dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle jejího přesvědčení po právní stránce zásadní význam,

z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je však zřejmé, že nesouhlasí

se skutkovými závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Podstatou jejích námitek

je nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav věci. Námitky proti skutkovým závěrům však nejsou námitkami proti právnímu posouzení

[ ], tím méně pak mohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu

Námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů se týká postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle

Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska v daném případě splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle věty první

a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a , neboť žalobce má právo

na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny

za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 10.000,- Kč [odměna z částky určené podle ,

ve znění účinném od 1. 9. 2006, vyčíslená podle § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3,

a snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % na polovinu podle § 18 odst. 1],

a náhrady hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 9. 2006 částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení

ve výši 10.300,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2008

JUDr. Olga   Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu