Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 770/2008

U S N E S E N Í

e) M. F., f) M. B., g) A. B., h) V. P., ch) J. P., i) M. S., j) Z. K., a k) M. K., zastoupených advokátem, proti žalované M. B., zast. advokátkou,

o zaplacení částky 120.455,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2007, č. j. -348, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobci i žalovaná jsou spoluvlastníky bytového domu č.p. 1260/1 a pozemku p.č. 27/6 v k.ú. B.-m. (dále jen „dům“). Žalobci se domáhali po žalované zaplacení částky 120.455,- Kč s příslušenstvím jako úhrady nákladů na hospodaření společnou věcí (služeb spojených s bydlením), příspěvků žalované do fondu oprav

a rezerv a poplatku za správu domu, to vše za období od října 2000 do 31.12.2003.

Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně uložil žalované rozsudkem ze dne 31.3.2006 č.j. -272 zaplatit žalobcům na jejich společný účet částku 120.191,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. Nárok žalobců dovodil z rozhodnutí většiny spoluvlastníků domu učiněného na jejich schůzi dne 7.11.2000, kterým přijali „Pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami domu“ (dále jen „Pravidla“) a z následného rozpisu plateb na jednotlivé spoluvlastníky.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.4.2007, č.j. -348 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí s tím, že námitky žalované považuje za ryze účelové, bylo-li prokázáno, že žalovaná se nepodřídila většinovému rozhodnutí spoluvlastníků.

B. Dovolání

Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení , podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí zásadního právního významu. Jako důvod dovolání uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Uvedené vady spatřovala v tom, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Zejména namítala, že soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k otázce rozpočítání nákladů na údržbu a provoz domu. Rozhodnutí většiny spoluvlastníků ze dne 7.11.2000, pravidla přijatá na jednání téhož dne a následné rozpisy plateb jednotlivých spoluvlastníků jsou nekonkrétní a není jasno, jak se platby rozpočítávaly na jednotlivé spoluvlastníky ani podle jakého právního předpisu se postupovalo.

Žalovaná dále namítala, že podle ustanovení (který upravuje předkupní právo – zřejmě obč. zák.) nelze založit povinnost jednoho spoluvlastníka platit ostatním spoluvlastníkům jako společným věřitelům, neboť toto ustanovení se týká pouze vztahu spoluvlastníků k třetím osobám (dále jen „ obč. zák.“).

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

C. Přípustnost

Dovolání není přípustné.

Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a po ustanovení advokáta žalované v prodloužené lhůtě ( ) částečně doplněno o náležitosti podle

Námitka žalované, že soud prvního stupně a odvolací soud rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, může být dovolacím důvodem, jen pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Zásadní právní význam by v tomto směru mohl vyplývat jen z porušení ústavního pořádku, zejména tehdy, pokud by opomenuté důkazy znamenaly zásah do práva na spravedlivý proces podle y, příp. i Úmluvy (k tomu srov. nál. ÚS z 10. 5. 2005, sp. zn. , N 100/37; a z 11. 9. 2007, sp. zn. ). V daném případě se však dovolací soud ztotožňuje se závěrem soudů nižších stupňů o nadbytečnosti znaleckého posudku z oboru účetnictví. Způsob rozpočítávání plateb pro jednotlivé účastníky i jejich výše totiž dostatečně prokazují soudem provedené důkazy, zejména Pravidla přijatá na schůzi spoluvlastníků dne 7.11.2000, rozpisy plateb, předpisy úhrad a záloh pro jednotlivé spoluvlastníky i výslech svědka ing. D. M., jednatele správcovské společnosti. Z těchto důkazů vyplývá, že rozpočítávány byly jen skutečné náklady na provoz a správu domu. Příspěvky do fondu oprav a rezerv byly dokonce nižší než původní nájem a ostatní spoluvlastníci domu je řádně hradili. Dovolací soud pro úplnost uvádí, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy (srov. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z., a kol..: . Komentář. I. díl. 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 570 – k )

Uvedené jinými slovy znamená, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav, aniž by bylo zasaženo do práva dovolatelky na spravedlivý proces. Nezbývá tedy než uzavřít, že nedostatečná skutková zjištění, resp. neprovedení důkazu znaleckým posudkem, nezaložila přípustnost dovolání podle a odst. 3 v tom smyslu, že by šlo o rozhodnutí zásadního právního významu.

K námitce žalované, opírající se o neaplikovatelnost § 139 odst. 1 obč. zák. na vztahy mezi spoluvlastníky, dovolací soud uvádí, že z napadených rozsudků nevyplývá, že by nárok žalobců byl založen na aplikaci ustanovení § 139 odst. 1 obč. zák. Povinnost žalované zaplatit žalovanou částku odvolací soud dovodil z ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák, podle něhož spoluvlastníci rozhodují o hospodaření společnou věcí většinou, počítanou podle velikosti podílů.

V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2001, sp. zn. ) spadá pod pojem hospodaření společnou věcí i rozhodnutí o tom, jaké náklady, resp. investice budou na společnou věc vynaloženy. Každý spoluvlastník musí mít právo se k rozhodnutí vyjádřit. Pokud s rozhodnutím nesouhlasí, a je přehlasován většinou spoluvlastníků, je přesto povinen na takový náklad přispět. Tato povinnost vyplývá přímo z rozhodnutí spoluvlastníků, neboť menšinový spoluvlastník tak plní povinnost, která pro něj plyne z ustanovení

§ 137 odst. 1 obč. zák. (srov. cit. rozsudek).

Dovolatelce byla dána možnost se k rozhodnutí vyjádřit, neboť se účastnila schůze spoluvlastníků dne 7.11.2000, na které bylo rozhodnutí o způsobu rozpočítávání úhrad přijato. Dovolatelce tedy vznikla povinnost přispívat na náklady spojené s provozem domu podle rozhodnutí spoluvlastníků formou úhrady na bankovní účet, který k tomu účelu zřídili, a kam zpočátku zasílala své platby i dovolatelka. K tomuto rozhodnutí nebylo zapotřebí zvláštní formy. „Termínem „rozhodování“ o hospodaření se společnou věcí nezamýšlel zajisté zákonodárce nějaký blíže formalizovaný postup, ale shodu či neshodu při řešení určité věcné otázky. O tom, že tato otázka se stala předmětem společného rozhodování, mají být všichni spoluvlastníci informováni, při zachování možnosti se vyjádřit a konečné rozhodnutí tak ovlivnit.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2004, sp. zn. ).

Za této situace je tedy třeba uzavřít, že povinnost žalované přispívat na náklady spojené s provozem a údržbou domu na účet zřízený ostatními spoluvlastníky vyplývá z rozhodnutí spoluvlastníků podle § 139 odst. 2 obč. zák., a proto námitka dovolatelky, že na daný skutkový stav nelze aplikovat ustanovení § 139 odst. 1 obč. zák., je irelevantní.

Protože v posledně uvedeném směru nejde o právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, ani o otázku, která by byla vyřešena v rozporu s hmotným právem, nelze dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem ve smyslu po právní stránce zásadně významným, a to s tím důsledkem, že dovolání není ani v tomto směru přípustné.

Protože žádná z dovolacích námitek neumožňuje závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, bylo dovolání podle věta první a odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobcům přes jejich úspěch ve věci prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 3. dubna 2008

JUDr. Iva Brožová, v. r.

předsedkyně senátu