Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 308/2021-68
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem jméno jméno
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 16 736,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7.236,80 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 7.236,80 Kč od datum do zaplacení.
II. Řízení se zastavuje v části, ve které žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9.500 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 9.500 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7.236,80 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 7.236,80 Kč od [datum] do zaplacení. II. Řízení se zastavuje v části, ve které žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9.500 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 9.500 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou k soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 16 736,80 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být zaplacen nejpozději do datum. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru, příp. poplatku za prodloužení termínu splatnosti. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registru na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne datum. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístupy jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo, což bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum. Dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici, vyslechl žalovaného jako účastníků řízení. Z těchto důkazů bylo zjištěn následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč, a to dne datum a žalovaný se zavázal takto vyplacený úvěr splatit do datum spolu s poplatkem ve výši 8 736,80 Kč, tedy se zavázal uhradit částku 16 999,81 Kč. Žalovaný byl v této smlouvě č. anonymizováno číslo identifikován jménem a příjmením, datem narození a rodným číslem, adresou trvalého bydliště i doručovací adresou, občanským průkazem, e-mailovou adresou a bankovním účtem. Na smlouvě chyběl originální podpis žalovaného. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že částka 8 000 Kč měla být dne datum zaslána na protiúčet bankovní účet, a to pod variabilním symbolem číslo. Číslo účtu, které bylo uvedeno na tomto potvrzení, odpovídalo číslu účtu ve smlouvě a rovněž variabilní symbol odpovídal rodnému číslu žalovaného.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi postupitelem společností právnická osoba a postupníkem žalobce. Soudu byl předložen seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena a rovněž soudu bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávek z datum včetně dokladu o jeho doručování (podací lístek).
6. Ze zprávy právnická osoba příjmení bylo zjištěno, že účet č. bankovní účet je veden na majitele – žalovaného s tím, že na tento účet byla dne datum připsána částka ve výši 8 000 Kč pod variabilním symbolem číslo.
7. Na první ústní jednání ve věci, na které se dostavil žalovaný, předložil tento soudu výpis z účtu č. bankovní účet, který je právnická osoba veden na žalovaného a ze kterého bylo zjištěno, že dne datum na účet společnosti právnická osoba zasla žalovanýl částku 1 000 Kč a dne datum na účet společnosti právnická osoba zaslal žalovaný částku 8 500 Kč. Z toho lze učinit závěr, že půjčku, kterou od právního předchůdce žalobce čerpal, žalovaný zaplatil ještě před podáním žaloby k soudu.
8. Vzhledem k této skutečnosti žalobce podal k soudu částečné zpětvzetí žaloby, kterým vzal žalobu částečně zpět, co do částky 9 500 Kč a příslušenství z této pohledávky. S tímto částečným zpětvzetím žalovaný vyslovil souhlas a soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil (výrok II. rozsudku).
9. Na ústním jednání dne datum se soud dotazoval žalovaného, jakým způsobem byla prověřena jeho úvěruschopnost právním předchůdcem žalobce. Tento uvedl, že byly prověřovány jeho příjmy, které dokladoval. Jeho osobní, majetkové poměry nebyly prověřovány, nepamatoval si, že by byl dotazován na případné další závazky, které musí platit. Podle něj úvěruschopnost jeho osoby před tím, než uzavřel smlouvu s právním předchůdcem žalobce, nebyla řádně prověřována.
10. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník č. 89/2012 Sb., a dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem.
13. Dle § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 217/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativnímu důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl ověřit, resp. objektivně podložit min. potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
18. V řízení nebylo žalobcem prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce sice toto tvrdil v žalobě, nicméně žádný důkaz k tomuto nepředložil a sám žalovaný přítomný u ústního jednání uvedl, že byl dotazován pouze na příjmy. Soud měl v úmyslu v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobce poučit o jeho povinnosti jednak prověření úvěruschopnosti dotvrdit a jednak předložit k tomuto důkazy. Žalobce ani jeho právního zástupce se k ústnímu jednání nedostavil, tím soudu znemožnil, aby mu toto poučení dal. V takovém případě se na osobu žalobce pohlíží jako na osobu poučenou, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, žaloba v části dle výroku I. jako nedůvodná byla zamítnuta.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s tím, že zcela úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žádné náklady řízení žalovaný neuplatňoval, bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.