Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 438/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. K.,  zastoupenému opatrovnicí MUDr. D. L., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 285.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Č. L. pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ú. n. L. – p. v L. ze dne 25. listopadu 2005, č. j. -76, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ú. n. L. – p. v L. rozsudkem ze dne 25. listopadu 2005, č. j. -76, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Č. L. (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. dubna 2005, č. j. -50, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 285.950,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od  9. 10. 1997 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalobce  bez právního důvodu předal žalovanému dne 8. 10. 1997 částku 285.950,- Kč. S odkazem na § 107 obč. zák. nelze ovšem - v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení - právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení přiznat. Dozvěděl-li se žalobce do 31. 1. 1998, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je na jeho úkor získal, začala mu tímto dnem běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba, která uplynula marně dnem 31. 1. 2000 (žaloba byla podána až 24. 2. 2003). Konstatoval, že je nerozhodné, zda objektivní promlčecí doba, která v případě úmyslného získání bezdůvodného obohacení je desetiletá, ještě nedoběhla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a z (dále jen „“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky délky promlčecí doby u nároku na vydání  plnění z bezdůvodné obohacení, jejíž posouzení odporuje hmotnému právu; žalovaný se na úkor žalobce obohatil úmyslným jednáním a jeho nárok nemůže být v důsledku uplynutí subjektivní promlčecí doby promlčen. Navíc má zato, že soud podle s (dále jen „obč. zák.“) nemůže přihlížet k námitce promlčení uplatněné žalovaným, neboť žalobce sám promlčení nemohl namítat. Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že plnil žalovanému bez právního důvodu, neboť důvodem poskytnutí plnění bylo převzetí všech práv a povinností žalovaného ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi Ing. Ž. a žalovaným. Žalobce není srozuměn se závěrem, že subjektivní a objektivní promlčecí doby začínají běžet a končí nezávisle na sobě a jejich vzájemný vztah je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí přesto, že ještě běží jedna z nich. Blíže neodůvodněnou výhradou namítá, že „právní hodnocení věci odvolacím soudem, že opatrovník může využívat procesní i hmotněprávní ustanovení ve stejném rozsahu, jako by je mohl využívat účastník řízení sám, jest právním hodnocením věci jsoucím v rozporu s ustálenou judikaturou“.

Žalovaný navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popřípadě jako bezdůvodné zamítnout.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Zbývá tedy přípustnost dovolání podle Z jeho znění vyplývá, že dovolání podle něj je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění , omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle a b) ]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem. Již Vrchní soud v P. v rozsudku ze dne  28. 9. 1993, sp. zn. , publikovaném v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1994, číslo 2, vyslovil názor, že za nesprávné posouzení věci ve smyslu ustanovení [nyní ] nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten byl rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení. Námitka, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o převzetí všech práv a povinností, která byla důvodem poskytnutí plnění žalovanému, není námitkou proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti závěru odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních; přípustnost dovolání podle tato výhrada tedy založit nemůže.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovoláním zpochybněná právní otázka důsledků uplynutí subjektivní nebo objektivní promlčecí doby (§ 107 odst. 1 a 2 obč. zák.) nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a ani nebyla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2002, sp. zn. , ze dne 29. října 2002, sp. zn. , a ze dne 31. října 2006, sp. zn. ); přípustnost dovolání z tohoto důvodu nemůže být proto založena.

Podle věty prvé je dovolací soud při zkoumání přípustnosti dovolání vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení. Z pohledu tohoto ustanovení je dovolatelem formulovaná právní otázka, zda „opatrovník může využívat procesní i hmotněprávní ustanovení ve stejném rozsahu, jako by je mohl využívat účastník řízení sám“ natolik všeobecná, že pro její řešení nelze napadenému rozsudku přiznat zásadní právní význam. Výtka, že řešení této otázky odvolacím soudem odporuje ustálené judikatuře, je nekonkrétní, jelikož není specifikována ve vztahu k určitému rozhodnutí odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle  v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. , publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišel žalobce s (novým) tvrzením, že k námitce promlčení nelze přihlížet, neboť dovolatel nemůže promlčení rovněž namítat. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť, jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl žalobce uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinil.

Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ , ve znění ], stanovená podle bod. 6, , , a ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. ) částkou 7.500,- Kč, paušální částku náhrady výdajů podle a 3 ve znění (srovnej čl. II ) ve výši 75,- Kč a částku 1.439,25 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty (  ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. března  2008

JUDr. Václav   Duda

předseda senátu