Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 454/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání žalobce do výroku I. rozsudku odvolacího soudu se zamítá.

II. Dovolání žalobce do výroku II. rozsudku odvolacího soudu se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 3. 2004, č.j. -118, ve výroku I. tak, že žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 27.712,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 35.380,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 13.456,80 Kč od 25. 9. 2004 do 1. 3. 2004, z částky 20.464,50 Kč od 25. 9. 2001 do 1. 3. 2004, z částky 7.248,10 Kč od 25. 9. 2001 do 1. 3. 2004 a z částky 19.706,40 Kč od 25. 9. 2001 do 1. 3. 2004, zamítl. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byla žaloba zamítnuta v části, podle které byl žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 74.562,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 13.456,80 Kč od 29. 8. 2001 do 24. 9. 2001 a od 2. 3. 2004 do zaplacení, z částky 20.464,50 Kč od 29. 8. 2001 do 24. 9. 2001 a od 2. 3. 2004 do zaplacení, z částky 7.248,10 Kč od 29. 8. 2001 do 24. 9. 2001 a od 2. 3. 2004 do zaplacení a z částky 19.706,40 Kč od 29. 8. 2001 do 24. 9. 2001 a od 2. 3. 2004 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 26.377,- Kč od 14. 11. 1997 do 28. 8. 2001, z částky 15.021,80 Kč od 31. 5. 1998 do 28. 8. 2001, tedy celkem úrok z prodlení ve výši 27.106,20 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 26.377,- Kč od 29. 8. 2001 do zaplacení a z částky 15.021,80 Kč od 29. 8. 2001 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud tak, že je přiznal žalovanému za řízení před soudem prvního stupně ve výši 28.665,- Kč a za odvolací řízení v částce 32.050,- Kč.

Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - shledal smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 6. 8. 1997, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (jako nájemcem) platnou, neboť předmět nájmu, uvedený v jejím čl. I. a II., byl vymezen dostatečně určitě. Nicméně nárok uplatněný z uvedené smlouvy nemohl být, jak dovodil již soud prvního stupně, žalobci přiznán s ohledem na žalovaným oprávněně vznesenou námitku promlčení. Vzhledem k tomu, že šlo o plnění ze smlouvy, běžela promlčecí lhůta podle ustanovení (dále „o. z.“) v trvání tří let ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Žalobce se domáhal uhrazení nájemného ve výši 26.377,- Kč s příslušenstvím; to se stalo splatným dne 4. 11. 1997 a ve výši 15.021,- Kč s příslušenstvím dne 31. 5. 1998. Žalobce však uplatnil nárok u soudu až dne 28. 8. 2001. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto v části o nepřiznání 74.562,- Kč a smluvní pokuty potvrzen výrokem II. rozsudku odvolacího soudu.

Odvolací soud se však neztotožnil se závěry soudu prvního stupně vedoucími k přiznání platby částky 27.712,50 Kč a dvojí smluvní pokuty (došlo tu ke změně rozsudku soudu prvního stupně, viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Nárok na dlužné nájemné tu vycházel ze smlouvy o nájmu věcí ze dne ze dne 12. 8. 1996. Odvolací soud shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou pro neurčitost a nesrozumitelnost předmětu nájmu (čl. I. smlouvy) podle , 4 , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdejším znění. Měl zato, že z této neplatné smlouvy nelze uplatňovat žádná plnění ani v režimu bezdůvodného obohacení, neboť pro absenci bližšího označení a specifikace předmětu nájmu není srozumitelné, co mělo být užíváno.

Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho výrokům I. a II.) podal žalobce dovolání, jehož důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly právní režimy „Splátkový kalendář - dohoda“ ze dne 3. 2. 1999, sjednané mezi žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem) a žalovaným, a to s ohledem na běh promlčecí doby. Tato dohoda měla být posouzena podle obchodního zákoníku jako uznání závazku (), což by vedlo k přerušení běhu promlčecí doby a k promlčení pohledávek žalobce za žalovaným by tak nemohlo dojít. Dovolatel též považoval smlouvu o nájmu věcí ze dne 12. 8. 1996 za platnou, neboť „inženýrské sítě, komunikace a zařízení k tomu náležející“ jsou podle ustanovení o. z. věcí v právním slova smyslu a mohou tak být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, tedy i předmětem vztahů nájemních. V případě absolutní neplatnosti smlouvy by podle dovolatele šlo o bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť by užíváním předmětných věcí získal majetkový prospěch z neplatného právního úkonu podle o. z. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (, ). Dovolání do výroku I. rozsudku odvolacího soudu je přípustné a do výroku II. rozsudku téhož soudu mohlo být přípustné podle ustanovení Žalobce dovozoval důvodnost dovolání z ustanovení

Ve vztahu k potvrzujícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu se dovolací soud ztotožňuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, dospěl-li ten k závěru, že nárok žalobce je promlčen. Argumentaci odvolacího soudu, vycházející zejména z aplikace § 101 o. z. o tříleté obecné promlčecí době a vymezení konkrétního počátku jejího běhu, považuje dovolací soud za správnou a přesvědčivou.

Odvolací soud se blíže nezabýval – vzhledem ke svému závěru o promlčení nároku – možností posouzení písemnosti ze dne 3. 2. 1999, tj. splátkového kalendáře sjednaného pronajímatelem a nájemcem, jako uznání závazku. Lze tu však plně přisvědčit závěrům první instance, jež nepřiznala obsahuy znaky uznání dluhu ve smyslu o. z. (str. 7 rozsudku). Byl sice uveden příslib k zaplacení (splátky, termíny), ale nájemné není blíže specifikováno (právní vztahy mezi stranami byly komplikované) včetně dlužných období, rozložení jednotlivých plateb a případného zahrnutí smluvní pokuty. Nelze tedy hovořit o uznání dluhu co do výše. Poněvadž by případné náležité posouzení tohoto právního aspektu věci odvolacím soudem nevedlo k jinému výsledku této části řízení, nepovažuje dovolací soud za nezbytné pro tento dílčí nedostatek přikročit k částečnému zrušení rozsudku odvolací instance, který je jinak věcně správný.

V relaci k měnícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu (zamítnutí žaloby) Nejvyšší soud konstatuje, že zcela sdílí právní závěry odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o nájmu ze dne 12. 8. 1996. Jednalo se sice o smlouvu řídící se obecným režimem nájmu podle a násl. o. z. (nikoli tedy právní úpravou podle ), to však nic nemění na neurčitosti vymezení předmětu nájmu, neodpovídající požadavku o. z. Pronajaty byly v areálu „komunikace, vodovody a kanalizace, elektrorozvody, rozvody tepla“. V případě sjednání takového předmětu nájmu nelze hovořit o tom, že by nájemci svědčilo právo výhradního užívání předmětu nájmu, a to již vzhledem k jeho povaze. Nejvyšší soud sice v rozsudku sp. zn. připustil, že části nynějšího předmětu nájmu, a to kanalizační a vodovodní přípojky, nejsou součástí pozemku a mohou být tedy samostatným předmětem vlastnictví (pořizovatele), to však ani zdaleka nepokrývá celý předmět nájmu, jak byl v nyní posuzované věci sjednán. Je také záhodno podotknout, že jednotlivé inženýrské sítě se řídí odlišným správněprávním režimem, potenciálně omezujícím uživatele, a že by bylo třeba z hlediska „nerušenosti“ užívání předmětu nájmu rozlišit, resp. zohlednit, zda jsou vedeny přes pozemek, umístěny v odděleném prostoru atd.

Odvolací soud tedy nepochybil při právním posouzení věci ohledně svého rozsudečného výroku I. (měnícího). Pokud jde o výrok II. jeho rozsudku (potvrzující), pak ten je založen na správném posouzení pro věc určující právní otázky v souladu s hmotným právem a věci nelze přiznat – pro specifické skutkové okolnosti, aniž by došlo současně ke kontradikci judikatury vyšších instancí – judikatorní přesah.

Nebyl tedy ani naplněn dovolací důvod podle (I.) ani dána přípustnost dovolání pro tvrzený zásadní právní význam části napadeného rozsudku podle , odst. 3 (II.).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce dílem zamítl ( věta před středníkem ) a dílem odmítl ( věta první, ).

Úspěšnému žalovanému nevznikly v tomto řízení žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 28. března 2008

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu