Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 42/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 165 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 165 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 360 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a

s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 805 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

úroku z prodlení ve výši 500,40 Kč,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 360 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019,

úroku z prodlení ve výši 2 055,95 Kč a

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 805 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 868,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 360 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 805 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 500,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 360 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku z prodlení ve výši 2 055,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 805 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 868,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 360 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky v kapitalizované výši 500,40 Kč za období od 29. 1. 2016 do 24. 6. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky jdoucího od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizováno (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 4. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které tato společnost žalované poskytla 15 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 14 640 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 360 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 28. 1. 2016, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

2. Žalobkyně se proti žalované dále domáhala zaplacení 7 805 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky v kapitalizované výši 2 055,95 Kč za období od 3. 4. 2016 do 24. 6. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky jdoucího od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 3. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které tato společnost žalované poskytla 40 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 32 195 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 7 805 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 2. 4. 2016, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

3. Před uzavřením obou smluv zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace získané od žalované v zákaznické kartě a porovnala je s doklady, které si od žalované vyžádala a jsou uvedeny v části karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Konkrétně šlo o výměr sociální podpory a nájemní/podnájemní smlouvu. Tyto y žalovaná pouze předložila a žalobkyně je tak nemá k dispozici. Dále si právní předchůdkyně ověřila výpisem z insolvenčního rejstříku, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalovaná a právnická osoba anonymizováno podepsaly dne 3. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 41 473 Kč, vše ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy.

7. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 40 000 Kč, bydlí v nájmu, má již zápůjčku u právní předchůdkyně, má tři nezaopatřené děti a je v domácnosti na mateřské dovolené (jiná pole v rámečku„ údaje o zaměstnání“, zejména„ plný“ a„ částečný pracovní úvazek“ jsou nezaškrtnuta). Pobírá mzdu 9 100 Kč, státní podporu 10 000 Kč, má„ jiné“ příjmy 4 800 Kč a„ další“ příjmy její domácnosti činí 12 000 Kč. Výdaje má na nájem a inkaso 9 000 Kč, telefon 400 Kč, splátky zápůjček a výživné 9 000 Kč a domácnost 10 000 Kč. Žalobkyně předložila k ověření občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouvu.

8. Žalovaná a právnická osoba anonymizováno podepsaly dne 4. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 12 541 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 460 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy.

9. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 15 000 Kč, bydlí v nájmu, má již zápůjčku u právní předchůdkyně, má tři nezaopatřené děti a je v domácnosti na mateřské dovolené (jiná pole v rámečku„ údaje o zaměstnání“, zejména„ plný“ a„ částečný pracovní úvazek“ jsou nezaškrtnuta). Pobírá mzdu 5 200 Kč, státní podporu 8 500 Kč, má„ jiné“ příjmy 7 500 Kč a„ další“ příjmy její domácnosti činí 17 000 Kč. Výdaje má na nájem a inkaso 8 000 Kč, telefon 500 Kč, splátky zápůjček a výživné 9 000 Kč a 4 000 Kč a na domácnost 10 000 Kč. Žalobkyně předložila k ověření občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouvu.

10. Společnost anonymizována dvě slova obě pohledávky za žalovanou s účinností ke dni 24. 6. 2019 postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a přílohy), o čemž žalované dne 17. 7. 2019 (viz podací lístek) zaslala oznámení ze dne 24. 6. 2019, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhů z obou smluv do 10 dnů od doručení.

11. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci.

12. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce podle a násl. s tím, že závazky vznikly vždy v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisech smluv). Zápůjčky byly současně spotřebitelskými úvěry ve smyslu věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaná byla spotřebitelka (byla fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Právní předchůdkyně pak byla věřitelkou podle zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

18. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který absolutní neplatnost smlouvy dovozuje i pro úpravu účinnou předtím, než byl tento následek výslovně zakotven v  větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010).

19. Judikatura Nejvyššího soudu (viz výše cit. rozsudek) k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ustálená a dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem).

20. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při posuzování vycházela prakticky jen z údajů, které jí uvedla žalovaná v zákaznické kartě, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Výjimkou jsou výměry státní podpory a nájemní smlouva, které žalovaná podle zákaznických karet předložila právní předchůdkyni. Žalobkyně však nepřednesla žádná tvrzení o tom, co bylo jejich obsahem, který ani neprokázala. Jinými slovy žalobkyně sice prokázala, že žalovaná předložila tyto dokumenty, ale netvrdila, co je v nich uvedeno a ani neprokázala, že údaje zachycené v zákaznické kartě odpovídaly údajům podle těchto dokumentů. V tomto směru tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Samotné výměry státní podpory a nájemní smlouva by navíc ani nemohly veškeré údaje uváděné žalovanou doložit. Zejména nebyla žádným způsobem doložena mzda uváděná žalovanou, údajné jiné příjmy žalované, další příjmy domácnosti a ani trvání všech příjmů žalované, tj. zda je bude mít zajištěny po celou dobu splácení. U obou zákaznických karet je přitom po odečtení těchto nedoložených příjmů žalovaná„ v mínusu“, tedy její výdaje převyšují příjmy.

21. Tvrzení žalované v zákaznických kartách jsou kromě toho značně vágní a nevěrohodná. Žalovaná např. tvrdí, že je na mateřské dovolené v domácnosti a nepracuje ani na částečný úvazek, ale současně uvádí že má příjmy ze„ mzdy“. Dále tvrdí, že má nijak nespecifikované„ jiné“ příjmy a domácnost má stejně nekonkrétní„ další“ příjmy, aniž by bylo zřejmé z čeho. Nic neuvedla ani o tom, jak dlouho bude pobírat své příjmy (zda po celou dobu splácení zápůjčky). Tvrzení, že žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, žalobkyně neprokázala (ze zákaznické karty to neplyne a žalobkyně jiný důkaz neoznačila; i kdyby tato skutečnost byla uvedena v zákaznické kartě, stále by žalobkyně – podobně jako u výpisů z účtu – neprokázala obsah výpisu z insolvenčního rejstříku, tedy své tvrzení, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení).

22. Žádná další tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla ani k nim neoznačila důkazy. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu a 3 , aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

23. Nelze tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv o zápůjčce v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

24. Na základě nedostatečného posouzení, které žalobkyně provedla, nemohlo být zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

25. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ). Právní předchůdkyně žalované na základě neplatných závazků poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 40 000 Kč, resp. 15 000 Kč, které představují bezdůvodné obohacení ( ) na straně žalované, jež byla žalovaná povinen žalobkyni vydat ( ). Žalovaná doposud vrátila jen 32 195 Kč, resp. 14 640 Kč, je tedy podle nadále povinna vydat celkem 7 805 Kč, resp. 360 Kč. Pohledávka na zaplacení těchto částek za žalovanou byla v souladu s  posléze postoupena na žalobkyni.

26. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení obou dlužných částek výzvami odeslanými dne 17. 7. 2019 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, ). Počínaje dnem 2. 8. 2019 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené , který žalobkyně žádala pouze ve výši 8,05 % ročně.

27. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 8 165 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 360 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 805 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Ve zbývající části, tj. co do požadovaného úroku z prodlení soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

28. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 9 965,76 Kč, žalovaná co do 2 624,77 Kč a celkový předmět řízení činil 12 590,53 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalované, tj. na 58,3 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 79,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,85 %). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle a v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady tak činí 1 489 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 58,3 %, tj. 868,09 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám zástupce žalobkyně ( ). Postup podle advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

29. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť ve vyjádření uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností ( ). Jde tedy o náklady neúčelně vynaložené.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.