Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 186/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. října 2005, č. j. -311, kterým byl ve věci samé v rozsahu napadeném odvoláním potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. března 2005, č. j. -285, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 1. dubna 2005, č. j.                       -293, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Ustanovení nemohlo přípustnost dovolání žalovaného v dané věci založit, přestože napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí již třetí rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než ve svých dřívějších rozsudcích. V pořadí první - žalobu zamítající - rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. září 1996, č. j. -70, zrušil odvolací soud  usnesením ze dne 22. října 1997, č. j. -87, z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když připomněl, že je namístě nejprve ujasnit, kdo byl žalobcem označen za žalovaného, a poté provést důkazy nezbytné pro posouzení, zda je nájemní smlouva platná a „komu svědčí aktivní legitimace ve věci“, jež dosud provedeny nebyly. Rovněž v pořadí druhý - žalobu zamítající - rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. října 2001, č. j. -198, odvolací soud usnesením ze dne 25. dubna 2002, č. j. -214, zrušil s tím, že skutková zjištění soudu prvního stupně zůstala neúplná. Předpokladem přípustnosti dovolání podle je mimo jiné, aby soud prvního stupně pozdějším rozhodnutím rozhodl jinak (odlišně) jen proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vyloučeno, omezeno nebo usměrněno tím, že byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor odvolacího soudu byl jedině a výhradně určující pro jeho rozhodnutí ve věci. Právní názor odvolacího soudu tedy musí mít na rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže alespoň zčásti uplatnit své názory při rozhodování věci samé. Tam, kde není takovýto vliv na odlišný pozdější rozsudek soudu prvního stupně, tedy tam, kde není mezi závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a pozdějším odlišným rozsudkem soudu prvního stupně vztah příčinné souvislosti, nelze dovozovat ani přípustnost dovolání podle

V dané věci v obou případech odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení především proto, že jeho dosavadní skutková zjištění nemohla být spolehlivým podkladem pro právní posouzení věci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně doplnit skutková zjištění nezbytná zejména pro posouzení platnosti nájemní smlouvy. Soud prvního stupně dokazování v tomto směru sice doplnil, avšak z těchto skutkových zjištění nevycházel, neboť své rozhodnutí založil na závěru, že bezdůvodné obohacení vzniklo poté, kdy nájemní vztah zanikl v důsledku zániku právnické osoby, která nájemní smlouvu s žalovaným uzavřela. Tento právní závěr, na němž soud prvního stupně své v pořadí třetí rozhodnutí založil, nebyl právním názorem odvolacího soudu ani zčásti usměrněn. Stejně tak úvahy odvolacího soudu vyjadřující se k nedostatečnosti zjištění výše bezdůvodného obohacení měly soud prvního stupně vést pouze k doplnění skutkových zjištění (konkrétně znaleckým posudkem) a neusměrňovaly ho v tom, jak má věc v novém rozsudku rozhodnout. Nezávislost rozhodování soudu prvního stupně tak vyloučena nebyla. Přípustnost dovolání může být proto dána pouze  za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že „způsob hodnocení jednotlivých důkazů, jak je provedl odvolací soud, je z hlediska rovného postavení účastníků řízení a z hlediska aplikace ustanovení otázkou zásadního právního významu“.

Uvedenou námitkou – která je v dovolání dále obsahově konkretizována – však žalovaný nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale vytýká tak odvolacímu soudu pochybení při vyhodnocování důkazů a z toho plynoucí nesprávnost skutkových zjištění. Taková námitka však není způsobilá založit přípustnost dovolání v dané věci, neboť jí žalovaný uplatnil dovolací důvod uvedený v   , přičemž námitky vystihující tento dovolací důvod jsou nejen nezpůsobilé založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím přípustnost dovolání, ale nelze k nim přihlédnout ani v případě, shledá-li dovolací soud dovolání podle c/ přípustné (srov. výslovné znění ); je tomu tak proto, že zmíněný dovolací důvod neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedené platí rovněž pro dovolací námitky proti závěrům znaleckého posudku, které dovolatel sám výslovně (správně) uplatňuje jako námitky směřující proti skutkovému stavu, ze kterého odvolací soud při právním hodnocení věci vycházel.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v   žalovaný otevřel dovolacímu přezkumu správnost právního posouzení aktivní legitimace žalobkyně a vzniku jejího nároku na úroky z prodlení. Tyto otázky však nenáleží z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly vyřešeny, a odvolací soud je posoudil v duchu ustálené judikatury dovolacího soudu, tedy v souladu s hmotným právem. Z   obč. zák. nade vší pochybnost vyplývá, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení svědčí tomu, na jehož úkor bylo získáno. V tomto smyslu nebyly nikdy pochybnosti ani v praxi dovolacího soudu. Z hlediska aktivní legitimace žalobkyně je tak irelevantní, jakým způsobem došlo k právnímu nástupnictví po zaniklém státním statku L.; podstatné je, že žalobkyně předmětnou rekonstrukci provedla. Rovněž otázku splatnosti žalovaného nároku a otázku počátku prodlení žalovaného vyřešil soud prvního stupně – jak ostatně v dovolání připouští i sám žalovaný – v souladu s konstantní soudní judikaturou a dovolací soud neshledává žádný důvod k tomu, aby se v posuzované věci od dosavadní judikatury odchýlil.

Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud  je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,-  Kč ( , , v návaznosti na a vyhl. č. , ve znění účinném do 31. 8. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( , 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. března 2008

JUDr. Ivana  Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu