Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 22/2006

U S N E S E N Í

I.       Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 24. 6. 2005, sp. zn. , byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě z 19. 5. 2004, č. j. -119, ukládající žalovanému zaplatit žalující společnosti s ručením omezeným 1,784.473,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně za dobu od 1. 11. 2001 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu žalobního návrhu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením projednávané právní věci. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní, jako budoucí prodávající, a žalovaným, jako budoucím kupujícím, došlo 8. 6. 2000 k uzavření dvou smluv o smlouvách budoucích. Odvolací soud měl dále za prokázané, že obsahem první z těchto smluv bylo ujednání smluvních stran, že žalobkyně, jako výlučná vlastnice pozemků v katastrálním území B. parc. č. 2104 a parc. č. 2105, zapsaných na listu vlastnictví, dále pozemku parc. č. 2107, zapsaného na listu vlastnictví, a pozemku parc. č. 2106, zapsaného na listu vlastnictví, zajistí vydání územního rozhodnutí o umístění stavby obytného domu na těchto pozemcích, jakož i vydání stavebního povolení k výstavbě obytného domu „T.-Š.“ a provede jeho výstavbu do 31. 1. 2001. Dále měl odvolací soud za zjištěno, že do 30. 4. 2001 měla žalobkyně učinit prohlášení vlastníka, v němž vymezí bytové a nebytové jednotky v obytném domě a že ve stejném termínu podá návrh na vklad domu do katastru nemovitostí. Žalobkyně měla vymezit bytovou jednotku, I. Kategorie, o třech pokojích a kuchyňském koutu v 2. nadzemním podlaží (o podlahové ploše 99,6 m2) a nebytovou jednotku č. 3 – garáž č. 3 o 22 stáních pro osobní auta, a do 15 dnů od podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, na základě prohlášení vlastníka, uzavřít se žalovaným smlouvu o převodu bytové jednotky a spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/22 k nebytové jednotce, ve vztahu k celku, na žalovaného. Dále vzal odvolací soud za prokázané, že součástí převodu bytové jednotky a spoluvlastnického podílu k nebytové jednotce bude převod příslušného spoluvlastnického podílu na pozemcích a společných prostorách domu, to vše za kupní cenu 3,480.800,- Kč za bytovou jednotku a za kupní cenu 250.000,- Kč za nebytovou jednotku. Odvolací soud pokládal také za zjištěno, že ve smlouvě z 8. 6. 2000 je obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 5.000,- Kč za každý den prodlení ze strany žalovaného s plněním závazku ze smlouvy vůči žalobkyni ze sjednané ceny bytové jednotky, a to ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacením splátek, respektive o smluvní pokutě ve výši 300.000,- Kč v případě, že prodlení žalovaného bude důvodem pro odstoupení od smlouvy žalobkyní.

Obsahem druhé smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 8. 6. 2000 bylo ujednání o budoucím uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky č. 33, I. kategorie, o 4 pokojích a kuchyňském koutu ve 2. nadzemním podlaží (o podlahové ploše 108,6 m2) a spoluvlastnického podílu 1/22 k nebytové jednotce č. 3 – garáži, za kupní cenu 3,703.800,- Kč za bytovou jednotku a za kupní cenu 250.000,- Kč za spoluvlastnický podíl k nebytové jednotce, a to s obdobnými lhůtami, podmínkami převodu a obdobnými ujednáními o smluvních pokutách, jaké byly předmětem ujednání v první uvedené smlouvě.

Odvolací soud pak shodně se soudem prvního stupně vzal také za prokázané, že potom předmětem následné smlouvy z 2. 7. 2001 o převodu vlastnictví k bytové jednotce byly bytová jednotka č. 313/10, I. kategorie, o 2 pokojích a kuchyňském koutu (o celkové ploše 50 m2) ve 2. nadzemním podlaží domu čp. 313 s podílovým spoluvlastnictvím v rozsahu 50/1961 z celku společných částí domu, a to za kupní cenu 1,864.545,- Kč, včetně částky 29.736,- Kč jako ceny spoluvlastnického podílu 50/1961 z celku pozemku parc. č. 2106/2 a parc. č. 2106/1 v katastrálním území B.

Rovněž odvolací soud pokládá za zjištěné, že na základě smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce, uzavřené 27. 8. 2001, si smluvní strany dohodly převod bytové jednotky č. 313/11, I. kategorie, o 4 pokojích a kuchyňském koutu (o celkové podlahové ploše 155 m2) ve 2. nadzemním podlaží domu v katastrálním území B., včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu 155/1961 vzhledem k celku společných částí domu a pozemků parc. č. 2106/2 a parc. č. 2106/1 v katastrálním území B., a to za kupní cenu bytové jednotky 6,053.992,- Kč, včetně spoluvlastnického podílu společných prostor domu, a za kupní cenu 92.182,- Kč ohledně spoluvlastnického podílu pozemků.

Soudem prvního stupně byla věc po právní stránce posuzována ve smyslu ustanovení , a f) a podle , o vlastnictví bytů.

Odvolací soud však měl za to, že obě smlouvy z 8. 6. 2000 o smlouvě budoucí jsou absolutně neplatné ve smyslu ustanovení , neboť v rozporu s ustanovením neobsahují podstatné náležitosti budoucí smlouvy o převodu bytové jednotky. Obě smlouvy o smlouvách budoucích postrádají totiž splnění požadavku ve smyslu ustanovení , a to vymezení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu a ve smyslu ustanovení vymezení práv a závazků, týkajících se domu a jeho společných částí i práv k pozemkům, jež měly z dosavadního vlastníka budovy přejít na vlastníka bytové jednotky. Odvolací soud byl toho názoru, že absence těchto nezbytných náležitostí smluv o smlouvě budoucí je důvodem i neplatnosti celé smlouvy o převodu jednotky, včetně těch smluvních ujednání, která mají akcesorickou povahu a která jsou závislá na závazku hlavním, sjednaném mezi smluvními stranami. Odvolací soud dovozoval, že okolnosti, ze kterých účastník při smlouvách o budoucí smlouvě vycházeli, se pak do té míry změnily, že nebylo možné spravedlivě požadovat uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky podle z ujednání obsaženého ve smlouvách o smlouvě budoucí. Odvolací soud měl za to, že v této právní věci šlo o nemožné plnění, neboť žalobce provedl výstavbu jiných bytových jednotek o jiném počtu místností, jiné podlahové ploše, s jiným dispozičním řešením, o jiné výměře a v důsledku toho za jinou kupní cenu. Dospěl proto odvolací soud i k závěru, že žalovaným vznesená námitka započtení, v rámci níž uplatnil proti žalující společnosti částku převyšující svým rozsahem žalobní nárok žalující společnosti, takže tato námitka nemohla vyvolat účinky podle ustanovení , když pohledávka na základě ujednání o smluvní pokutě nebyla k započtení způsobilá pro zánik ujednání o smluvní pokutě. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že žaloba žalobkyně je oprávněná v plném rozsahu s výjimkou 0,5% úroku z prodlení z přiznané částky od 1.11. 2001 do zaplacení. Věc posoudil dále odvolací soud ve smyslu ustanovení , 2 s tím, že žalobkyni náleží na úroku z prodlení ze žalované částky pouze 8% úrok z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu z 24. 6. 2005 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě) podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení . Jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení a také, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Dovolatel namítal, že v daném případě šlo o případ, kdy smlouva (smlouvy) byla uzavřena v době, kdy s výstavbou jednotky mělo teprve být započato. V tomto případě smluv uzavřených mezi žalovaným a žalující společnosti s ručením omezeným dne 8. 6. 2000, nešlo o smlouvy uzavřené podle ustanovení , nýbrž o nepojmenované smlouvy uzavřené podle ustanovení , která umožňuje smluvním stranám uplatnění smluvní autonomie. Dovolatel vytýkal, že v řízení nebylo řádně zjištěno, k čemu tu směřovala vůle stran při uzavírání smluv z 8. 6. 2000. Vytýkal rovněž, že nebyl v rozporu s ustanovením soudy upozorněn, že „věc je možné po právní stránce hodnotit jinak než podle účastníkova právního názoru“. Dovolatel je proto toho názoru, že mu nebylo umožněno dovolat se platnosti smluv podle ustanovení jako smluv nepojmenovaných. Dovolatel vytýkal rovněž odvolacímu soudu, že nedoplnil potřebným způsobem dokazování a neodstranil tak vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto sporu dne 8. 6. 2000 jsou absolutně neplatné z toho důvodu, že neobsahují podstatné náležitosti smlouvy o převodu bytové jednotky. Rovněž nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že tu došlo k zániku závazku podle ustanovení , a to v důsledku změny okolností, z nichž účastníci smluv při vzniku závazku vycházeli. Dovolatel neshledává rovněž správným závěr odvolacího soudu, že jim uplatněná námitka započtení tu nebyla způsobilá vyvolat účinky podle ustanovení .

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která nebyla dosud vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy či dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Ostravě), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že rozsudkem odvolacího soudu z 24. 6. 2005 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě) byla řešena právní otázka, která by byla rozhodována rozdílně různými odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem, napadeným odvoláním, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V této právní věci byla projednávaná věc posuzována zejména podle ustanovení a písm. f) (zákona o vlastnictví bytů).

V ustanovení a písm. f) je stanoveno, že smlouva o převodu vlastnictví jednotky (bytu nebo nebytového prostoru se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu) musí kromě obecných náležitostí obsahovat také i stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek ( a ), a také práva a závazky, týkající se domu, jeho společných částí a práva k pozemku, která předcházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky ( ). Náležitosti smlouvy o převodu vlastnictví jednotky jsou v stanoveny kogentně.

Rovněž ze znění ustanovení vyplývají konkrétní požadavky na určitost budoucí kupní smlouvy tak, aby tato smlouva bez dalších pochybností mohla být přejata do písemné kupní smlouvy. K platnosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě patří splnění požadavku jak určitosti předmětu koupě, tak i jeho ceny. Tyto požadavky musejí by splněny v době uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí (tento výkladový právní závěr k byl zaujat již např. v nepublikovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 22. 5. 2002, ).

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu z 24. 6. 3005 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě), proti němuž směřuje dovolání dovolatele, bylo vyloženo, že posouzení důvodnosti žaloby na plnění v této právní věci bylo závislé na posouzení toho, zda smlouvy o smlouvě budoucí, jež byly uzavřeny mezi účastníky tohoto řízení již dne 8. 6. 2000, jsou platné či nikoli. Odvolací soud v tomto smyslu zhodnotil skutkový stav, který vyplýval nepochybně z obsahu spisu. Na tomto podkladě dospěl odvolací soud po zhodnocení provedeného dokazování k závěru, že smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto právního vztahu jsou neplatné podle ustanovení , a to proto, že neobsahují náležitosti stanovené v a písm. f) , o vlastnictví bytů. Tato neurčitost vymezení předmětu budoucí smlouvy nese s sebou i důsledek neplatnosti smlouvy ve smyslu ustanovení . Případná existence smlouvy o převodu jednotky, uzavřené bez ohledu na zmíněnou neplatnou dohodu o budoucí smlouvě, nesvědčí pak platnému právnímu důvodu k převodu jednotky ve smlouvě o tomto převodu, opírající se o neplatné smlouvy o budoucí smlouvě.

Dospěl-li odvolací soud v daném případě k těmto právním závěrům, které nelze přesvědčivě označit za nedoložené a nedomyšlené, nelze rozhodnutí odvolacího soudu označit za rozhodnutí řešící právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména s hmotněprávními ustanoveními ), jak to má na zřeteli ustanovení .

Dovolací soud tedy neshledal u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a , ale ani podle jiného ustanovení téhož právního předpisu, upravujícího důvody přípustnosti dovolání proti pravomocným rozhodnutí odvolacího soudu. Přistoupil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobkyni v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. března 2008

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu