Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
229 C 178/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 590 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 590 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 590 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 167,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 590 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 590 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 590 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 167,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 590 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne 24. 12. 2015 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala půjčku spolu se smluvním úrokem 980 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 2 800 Kč vrátit formou 58 týdenních splátek po 213 Kč. Zároveň strany sjednaly doplňkovou službu životní pojištění za poplatek 174 Kč. První splátka byla splatná 31. 12. 2015 a poslední splátka 2. 2. 2017. Žalovaná porušila svůj závazek, jelikož nehradila splátky půjčky řádně a včas, celkem uhradila 5 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni, žalobkyně v tomto řízení nárokuje pouze bezdůvodného obohacení a příslušenství, tzn. požaduje dlužnou jistinu ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 347,83 Kč (z dlužné jistiny od 3. 2. 2017 do 6. 12. 2019) a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 9 090 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne 14. 5. 2016 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala půjčku spolu se smluvním úrokem 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 4 000 Kč vrátit formou 58 týdenních splátek po 305 Kč. Zároveň strany sjednaly doplňkovou službu životní pojištění za poplatek 290 Kč. První splátka byla splatná 21. 5. 2016 a poslední splátka 24. 6. 2017. Žalovaná porušila svůj závazek, jelikož nehradila splátky půjčky řádně a včas, celkem uhradila 910 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni, žalobkyně v tomto řízení nárokuje pouze bezdůvodného obohacení a příslušenství, tzn. požaduje dlužnou jistinu ve výši 9 090 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 819,20 Kč (z dlužné jistiny od 25. 6. 2017 do 6. 12. 2019) a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.
3. Podáním ze dne 17. 1. 2022 doplnila žalobkyně k výzvě soudu žalobu. Uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zjišťována s odbornou péčí ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a to především vyhodnocením zjištěných údajů od žalované. Dále upozornila na to, že v rámci žaloby požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř. ).
5. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Podle smlouvy o půjčce ze dne 23. 12. 2015, číslo sjednali právnická osoba a žalovaná dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet formou hotovostních týdenních splátek (celkem 58) po 213 Kč spolu s úrokem 980 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso 2 800 Kč a pojistným za sjednané životní pojištění 174 Kč se splatností první splátky 7. den od uzavření smlouvy a dále vždy do konce týdenního období. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 12 354 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, a to v rámci smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy. Smlouvou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně půjčku zesplatnit a požadovat její zaplacení v případě prodlení se splátkou.
7. Podle smlouvy o půjčce ze dne 14. 5. 2016, číslo sjednali právnická osoba a žalovaná dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet formou hotovostních týdenních splátek (celkem 58) po 305 Kč spolu s úrokem 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso 4 000 Kč a pojistným za sjednané životní pojištění 290 Kč se splatností první splátky 7. den od uzavření smlouvy a dále vždy do konce týdenního období. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 17 690 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, a to v rámci smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy. Smlouvou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně půjčku zesplatnit a požadovat její zaplacení v případě prodlení se splátkou.
8. Z karty zákazníka ze dne 23. 12. 2015 ke smlouvě ze dne 24. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná před poskytnutím půjčky uvedla, že žije v nájmu v rodinném domě, vlastní automobil, nemá půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiného věřitele. Je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na pozici operátora s příjmem 14 000 Kč a výdaji za nájem ve výši 2 700 Kč, za energie ve výši 1 500 Kč, za telefon ve výši 200 Kč a dalšími výdaji domácnosti ve výši 6 000 Kč, disponibilní příjem tudíž činí 3 600 Kč. Sdělené údaje měly být ověřeny telefonicky (zaměstnání) a dále prostřednictvím občanského průkazu, nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisu z účtu a SIPO dokladů. Žalovaná prohlásila, že není v úpadku a nebylo proti ní zahájeno insolvenční řízení.
9. Z karty zákazníka ze dne 13. 5. 2016 ke smlouvě ze dne 14. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná před poskytnutím půjčky uvedla, že je vdaná, má jedno nezaopatřené dítě, žije v nájmu v rodinném domě ve společné domácnosti s manželem, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016 s příjmem 14 800 Kč a výdaji za nájem ve výši 3 000 Kč, dalšími výdaji domácnosti ve výši 5 000 Kč a splátkami úvěrů ve výši 900 Kč, disponibilní příjem tudíž činí 5 900 Kč. V kartě bylo dále uvedeno, že má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 7 000 Kč a splátkami 900 Kč měsíčně. Sdělené údaje měly být ověřeny telefonicky (zaměstnání) a dále prostřednictvím nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisu z účtu a SIPO dokladů. Žalovaná opětovně prohlásila, že není v úpadku a nebylo proti ní zahájeno insolvenční řízení ani exekuční řízení.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 mezi společností právnická osoba a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek spolu s oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (s výzvou k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení) a podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly platně postoupeny na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Tím byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2020 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení dluhu z obou smluv do 18. 9. 2020, upomínku odeslala dne 4. 9. 2020 na adresu trvalého pobytu žalované uvedenou shora.
12. Žalobkyně, kromě karet zákazníka, nepředložila žádné listin y k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím půjček.
13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvy o půjčkách ve dnech 24. 12. 2015 a 14. 5. 2016, podle nichž poskytla žalované postupně částky ve výši 7 000 Kč a 10 000 Kč v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvách. Před uzavřením smluv měla být ověřována úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky společně s dalšími sjednanými poplatky, úroky a pojistným vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 213 Kč počínaje 31. 12. 2015 a ve výši 305 Kč počínaje 21. 5. 2016. Žalovaná nehradila splátky půjček řádně a včas, celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 410 Kč (5 500 Kč a 910 Kč). Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní a žalobkyní byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a byla vyzvána k zaplacení, stejně jako předžalobní upomínkou. Po postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho.
14. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet půjčky. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
15. Po právní stránce postupoval soud následovně. Vycházel z právní úpravy účinné v době tvrzených právních jednání, tzn. ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 čj. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvy o úvěru. Žalovaná uzavřela smlouvy jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu (rodné číslo, bydliště), přičemž smlouvu neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvy o úvěru pohlížet jako na smlouvy o spotřebitelském úvěru podřízené právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Právní předchůdkyně žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované si vyžádala údaje týkající se její osoby v rámci karet zákazníka, k ověření poskytnutých informací si poté, dle svých vyjádření, vyžádala od žalované doklady (nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu, doklady SIPO). Žádné takové doklady či listin y však žalobkyně soudu nepředložila, a tedy neunesla své procesní břemeno důkazní.
26. Proto soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Jisté kroky v tomto směru činila, nicméně se omezila pouze na získání údajů od žalované, které však žádným způsobem neověřila, případně jejich ověření soudu neprokázala. V takovém případě však nelze uzavřít, že by byla úvěruschopnost věřitelem zkoumána s odbornou péčí na základě dostatečných informací. V případě poskytování úvěrů (půjček) spotřebitelé uvádějí nedostatečné, zkreslené či přímo nepravdivé údaje za účelem získání peněžních prostředků, kdy často mohou být ve finanční tísni, a je tudíž na poskytovateli úvěru, aby získané údaje řádně a dostatečně ověřil, případně vyžádal doplňující a měl tak ucelený soubor informací, na základě nichž může učinit relevantní závěr o schopnosti či neschopnosti spotřebitele případný úvěr splácet. Proces není v zákoně zakotven pouze za účelem ochrany spotřebitele jakožto slabší smluvní strany, která nedisponuje odbornými informacemi, zkušenostmi, aparátem zaměstnanců a nachází se, jak uvedeno výše, v tísnivé situaci, avšak má zároveň předcházet případné škodě poskytovatele úvěru, který nejen, že od spotřebitele často poskytnuté prostředky prostřednictvím řádných splátek zpět nezíská, ale je nucen vynaložit další nemalé částky na následně vymáhání dluhu v rámci nalézacího či exekučního řízení.
27. Právní předchůdkyně neučinila ani obvyklé lustrace v příslušných databázích. Otázkou pak je, do jaké míry lze uvěřit uvedené výši nákladů za nájemní bydlení bez dalšího (zejména pak výši nájmu). Závěrem soud poukazuje na to, že pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. dle karty zákazníka trval pouze do konce roku 2016, přestože žalovaná měla splácet až do poloviny roku 2017, a tedy právní předchůdkyni mělo zajímat, z jakého příjmu bude schopná splátky hradit.
28. V rámci zkoumání úvěruschopnosti spotřebitelů je třeba řádně zjišťovat a ověřovat nejen údaje týkající se příjmů, ale také výdajů, přičemž zásadní jsou také informace o způsobu bydlení, platbách s ním souvisejících, existenci a době trvání pracovního poměru, vyživovaných osobách a dalších závazcích spolu se způsobem jejich plnění a dobou trvání. Veškeré tyto skutečnosti poté ovlivňují bonitu spotřebitele a měly by také ovlivnit úsudek, případně další aktivitu poskytovatele úvěru.
29. Jelikož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvy o půjčkách, jež byly uzavřeny v režimu zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jako absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
30. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru (půjčce), tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
31. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částky 7 000 Kč a 10 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila právní předchůdkyni na první částku 5 500 Kč a na druhou částku 910 Kč. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod těchto transakcí, tak soud dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky ze smluv o půjčkách postoupeny ve smyslu § 1879 o. z., bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 1 500 Kč (7 000 Kč – 5 500 Kč) a 9 090 Kč (10 000 Kč – 910 Kč), celkem 10 590 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Taková výzva byla žalované odeslána poprvé dne 7. 1. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky), přičemž v ní byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů po obdržení dopisu. Za použití domněnky doby dojití dle § 573 o. z., kdy zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tudíž nastala splatnost dne 20. 1. 2020 a od následujícího data je žalovaná v prodlení.
32. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smluv o půjčkách zamítnout.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 590 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Splatnost k rukám zástupce žalobkyně je dána § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).