Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3046/2006

U S N E S E N Í

Dovolání  se odmítá.

Odůvodnění:

V  záhlaví   uvedeným   rozhodnutím   krajský   soud   potvrdil   usnesení   ze   dne 14. 10. 2005, č.j. -95, jímž Okresní soud v Chebu zamítl návrh, jímž se povinný domáhal zastavení exekuce (nařízené podle rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 9. 1998, č.j. -32, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 1999,   sp. zn.  12   Co   393/99,  a   podle usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. , a ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. , k uspokojení pohledávky 149.469,10 Kč s 23 % úroky z prodlení od 12. 7. 1997 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady předcházejícího výkonu rozhodnutí usnesením ze dne 21. 8. 2003, č.j. -6, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 11. 2003, č.j. -9, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2004, č.j. -23). Odvolací soud neshledal důvody pro zastavení exekuce ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ ,“ ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), zejména uzavřel, že vymáhaná pohledávka uplatněným kompenzačním projevem povinného nezanikla; povinný pohledávku představující majetkovou sankci za prodlení oprávněného s placením nájemného za 3. a 4. čtvrtletí roku 1995 neměl. Oprávněný se s úhradou nájemného za uvedené období nemohl dostat do prodlení, neboť v průběhu nalézacího řízení proti pohledávce povinného započetl část své pohledávky za povinným z titulu bezdůvodného obohacení, jež byla předmětem nalézacího řízení, takže pohledávka povinného v plné výši zanikla.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž ohlašuje dovolací důvod uvedený v ustanovení s tím, že „příčinou nesprávného rozhodnutí byl skutkový závěr dovozený z nesprávných skutkových zjištění.“ Namítá, že pohledávka oprávněného vznikla protiprávní manipulací s účetními doklady, jíž se dopustily zaměstnankyně obou účastníků, oproti tomu jeho nárok, který proti vymáhané pohledávce uplatnil, a který byl soudy obou stupňů odmítnut, vycházel z platného smluvního ujednání. Odvolacímu soudu dále vytýká, že ve věci rozhodl, ačkoli v protokolu o jednání není zmínka o jím vznesené námitce podjatosti soudkyně krajského soudu JUDr. K. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. Otázka existence pohledávky oprávněného byla vyřešena nalézacím soudem, jenž rovněž dovodil, že došlo k započtení proti pohledávce povinného z titulu nájemného. Pro případ, že dovolací soud dojde k závěru, že dovolání povinného je přípustné, navrhl, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v   nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Hodnocením v dovolání obsažené argumentace k závěru o splnění podmínky zásadního právního významu napadaného rozhodnutí dospět nelze.

Námitkami o neoprávněnosti vymáhané pohledávky dovolatel jednak napadá věcnou správnost exekučního titulu [Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zdůraznil, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce  soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58)], jednak jimi zpochybňuje správnost skutkových zjištění, jež je v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), kterým je ale možno dovolání odůvodnit jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( , ). K přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou s to vést ani argumenty, jimiž je uplatňován  dovolací důvod podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); takovými jsou v souzené věci výtky   stran   protokolace   odvolacího   soudu k povinným uplatněné námitce podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu   ze  dne  29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v  časopise   Soudní   judikatura   7/2004   pod   č. 132,   usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Dovolání, které není přípustné ani podle ve spojení s , odst. 2 , Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu