Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 574/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka  a   soudců   JUDr. Vladimíra Mikuška  a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné M. Š. – B., zastoupené advokátem, proti povinnému   M.  B.,   pro   951.456,34   Kč  s  příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání  soudního  exekutora   Mgr.  M.   T.,   Exekutorský úřad P. – m.,zastoupeného advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. -68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 8. 2006, č. j. -45,  kterým  okresní  soud   rozhodl  po   rozvrhovém jednání o rozvrhu podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tak, že z rozdělované podstaty v celkové výši 1.400.000,- Kč s úroky ve výši 4.584,07 Kč (ve znění usnesení odvolacího soudu 10.684,11 Kč), celkem tedy 1.404.584,07 Kč (ve znění usnesení odvolacího soudu 1.410.684,11 Kč) bude vyplacena ve třetí skupině v prvním pořadí na částečnou úhradu pohledávky přihlášené zástavní věřitelky Č. s., a. s., částka 1.404.584,07 Kč (ve znění usnesení odvolacího soudu 1.410.684,11 Kč) k hotovému zaplacení; na ostatní přihlášené pohledávky včetně pohledávky soudního exekutora nezůstalo ničeho, neboť rozvrhová podstata byla zcela vyčerpána. Odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka soudního exekutora při exekuci prodejem nemovitostí má v rámci rozdělované podstaty vždy stejné pořadí jako pohledávka oprávněného, přičemž odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 31/2006.

V  dovolání – jehož přípustnost vyvozuje z ve spojení s – dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pohledávka   soudního   exekutora se uspokojí ve třetí rozvrhové skupině ( ). Namítá, že ustanovení , upravující pořadí pohledávek uspokojovaných z rozdělované podstaty, „ je postaveno na zásadě, že pohledávky subjektu, který provádí výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jsou pohledávkami majícími přednost před ostatními uspokojovanými pohledávkami“ a „neexistuje žádný důvod, pro který by náklady soudního exekutora vzniklé v exekučním řízení měly být posuzovány jinak než náklady soudu při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí“. Skutečným smyslem pro zařazení nákladů dražby do první skupiny v rámci rozvrhu je dle dovolatele zajištění alespoň částečné úhrady nákladů dražby tomu, kdo je vynaložil, a pokud by tedy byla pohledávka nákladů exekutora zařazena do třetí skupiny pohledávek, docházelo by v řadě případů k situaci, kdy by náklady   exekutora   zůstaly neuspokojeny, což odporuje , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dle dovolatele je třeba poukázat na ustanovení , podle kterého „soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, přičemž nařízení výkonu rozhodnutí se  vztahuje   i na  tyto   náklady“.  Tato  úprava je „logická“ a „jak exekuční řízení, tak řízení o výkonu rozhodnutí tedy zároveň slouží k vymožení nákladů těchto řízení“. Není tedy důvod posuzovat náklady státu na výkon rozhodnutí jinak než náklady soudního exekutora na provedení exekuce. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (napadenému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým – podle obsahu podání – dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Exekutor argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce  zásadní  význam,   sice   přednesl,   ale  hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze; otázky, které nabídl k přezkumu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou.

Odvolací soud při posuzování, v které rozvrhové skupině se uspokojí pohledávka soudního exekutora, správně vyšel ze stanoviska k výkladu (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních   rozhodnutí  a  stanovisek  č.  4/2006, pod poř. č. 31, konkrétně pak z bodu XVIII., v němž Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní.

Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly ( , věta první,   , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu