Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1254/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele Ing. J. B., zastoupeného advokátem, za účasti společnosti V. – I. s. r. o., zastoupené advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 26. ledna 2006, č. j. -94, a usnesení Krajského soudu v O. ze dne 15. září 2004, č. j. -62, takto:

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 15. září 2004, č. j. -62, zamítl Krajský soud v O. návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V. – I. s. r. o. (dále jen „společnost“), konané dne 27. dubna 2001, o zvýšení základního kapitálu. Soud prvního stupně uzavřel, že usnesení valné hromady společnosti není právním úkonem, a proto nemůže být neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle , . Neshledal ani zneužití většiny ve smyslu , odst. 2 , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Vrchní soud v O. usnesením ze dne 26. ledna 2006, č. j. -94, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že usnesení valné hromady není právním úkonem (a proto je nelze posuzovat podle obecných ustanovení o platnosti právních úkonů) a že napadeným usnesením valné hromady nedošlo ke zneužití většiny na úkor navrhovatele.

Proti oběma rozhodnutím podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 , (dále též jen „ “). Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Za otázky zásadního právního významu, jež předkládá Nejvyššímu soudu k řešení, dovolatel výslovně označuje:

zda zneužití většiny hlasů může jako jev objektivně vzniknout, pokud zde neexistují v okamžiku hlasování okolnosti (jiné právní skutečnosti než hlasování samo), jejichž vzájemné souvislosti i souvislost s výkonem hlasovacího práva dovolují vyslovovat hodnotící závěr o zneužití či nezneužití většiny či menšiny,

zda „zákaz ustanovení § 56a odst. 2 obch. zák. se týká jednání pouze za předpokladu, že existují v souvislosti s výkonem hlasovacího práva podle odst. 1“,

zda zneužití hlasů ve společnosti se týká pouze výkonu hlasovacího práva společníků, či zda se týká také jakýchkoliv jiných hlasování ve společnosti, např. hlasování v představenstvu, na schůzích jednatelů, v dozorčí radě apod.,

kterých hlasování společníků s. r. o. se aplikace § 56a odst. 1 obch. zák. týká,

jaké jsou právní důsledky závěru, že usnesení valné hromady je v rozporu se zákazem zneužití většiny, formulovaným v § 56a obch. zák.,

zda usnesení valné hromady společnosti je vždy tzv. jinou právní skutečností.

Z hlediska dovolacího důvodu podle pak dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů po skutkové stránce prováděly účelovou selekci rozhodných skutečností, aniž by přezkoumatelně odůvodnily, proč se některými skutečnostmi nezabývaly a proč některé skutečnosti popisované navrhovatelem vůbec nezmiňují, čímž si procesně vadným způsobem vytvořily předpoklady pro jednodušší vyřízení věci. Konkrétně se soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly se skutkovými tvrzeními navrhovatele ohledně situace ve společnosti, která předcházela rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu.

Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatel výslovně napadl dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovoláním jakožto mimořádným opravným prostředkem však lze napadat pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. přitom neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Z uvedených důvodů zastavil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením ve spojení s větou první řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v O. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku funkční příslušnosti soudu k projednání takového opravného prostředku (srov. usnesení Nejvyššího soudu, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Řešená právní otázka musí mít pro rozhodnutí ve věci určující význam, tedy nesmí jít jen o takovou otázku, na niž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.

Otázky pod body 2, 3 a 4, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, s projednávanou věcí nesouvisí, na jejich řešení výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení není založen a přípustnost dovolání podle pro jejich řešení založit nelze.

Na otázku pod bodem 1 Nejvyšší soud odpověděl v usnesení ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. , v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého k tomu, aby hlasování na valné hromadě mohlo znamenat zneužití hlasů ve smyslu § 56a obch. zák., musí přistoupit další skutkové okolnosti, ze kterých by vyplynulo takové zneužití.

Obdobné okolnosti však v posuzované věci zjištěny nebyly. Dle skutkových zjištění nižších soudů (jež v případě dovolání přípustného podle nemohou být předmětem přezkumu dovolacím soudem) byl důvodem zvýšení základního kapitálu požadavek banky, která tím podmínila poskytnutí úvěru společnosti, a nikoliv snaha ostatních společníků snížit podíl dovolatele ve společnosti. Nadto se dovolatel mohl na zvýšení základního kapitálu podílet, a to případně i za využití postupu podle obch. zák. Rozhodl-li se tak neučinit, musí – v duchu zásady vigilantibus iura – nést důsledky svého rozhodnutí.

Na otázku pod bodem 5 Nejvyšší soud již také odpověděl, a to v usnesení ze dne 10. května 2006, sp. zn. (vydaném ve věci stejných účastníků a týkajícím se stejné valné hromady), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého pokud by byly zneužívajícími způsob svolání valné hromady, hlasování na valné hromadě nebo obsah usnesení, jehož platnost je napadána, bylo by to důvodem pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady. Ve stejné věci také Nejvyšší soud uzavřel, že platnost usnesení valné hromady nelze napadat jen proto, že se ostatní společníci chovají k navrhovateli v rozporu s ustanovení § 56a obch. zák. mimo proces příjímání usnesení valné hromady.

Konečně pak závěr, že usnesení valné hromady společnosti není právním úkonem, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v rozsudku ze dne 17. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1998, pod č. 65, na který ostatně dovolatel sám poukazuje, a následně pak potvrdil v usnesení ze dne 12. března 2003, sp. zn. . Nejvyšší soud nemá důvodu na tomto závěru ničeho měnit.

Ani dovolatelem předestřené otázky pod body 1, 5 a 6 tedy nemohou vést k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , odst. 3 , neboť již byly Nejvyšším soudem vyřešeny ve shora citovaných rozhodnutích a usnesení odvolacího soudu je se závěry v nich formulovanými v souladu.

K dovolacímu důvodu uplatněnému podle ustanovení Nejvyšší soud uvádí, že založit přípustnost dovolání podle , nemůže (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ). Stejný závěr platí i pro dovolací důvod podle (jak ostatně plyne přímo z textu citovaného ustanovení), jehož prostřednictvím lze namítat, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Jelikož dovolání není podle ustanovení přípustné (a ani jiný důvod přípustnosti není dán), Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. března 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu