Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 312/2021
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 157 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 614,12 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 614,12 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud jde o zaplacení částky 6 542,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 886,13 Kč a úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 6 614,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 614,12 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 614,12 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud jde o zaplacení částky 6 542,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 886,13 Kč a úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 6 614,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:
jistinu zápůjčky: 6 614,12 Kč,
částku dlužného poplatku: 6 542,88 Kč,
kapitalizovaný smluvní úrok: 1 886,13 Kč,
kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 901,08 Kč,
smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení,
zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že právnická osoba (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 7. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč.
3. Souhrnný poplatek byl složen z částky kapitalizovaných úroků při sazbě 29 % ročně: 1 789 Kč, odměnou za zpracování a doručení: 2 920 Kč a poplatku za administrativní činnost: 4 208 Kč.
4. Dlužník měl zápůjčku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na: 31. 1. 2019. Dlužník své povinnosti nesplnil.
5. Dlužnou částku tvoří zbývající část zápůjčky, souhrnného poplatku, úroku a úroku z prodlení.
6. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř. ) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. ). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř. ) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002 , že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
7. Ve věci bylo na den 29. 3. 2022 nařízeno jednání ve věci, ke kterému se nedostavila žádná ze stran. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti.
8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
9. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879 , § 1882 zákona č. 89/2012 Sb. ). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ).
10. Z důkazů nebylo zjištěno, že by poskytovatel zápůjčky posoudil úplně, pečlivě a spolehlivě a tedy řádně schopnost dlužníka zápůjčku splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ).
11. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne číslo, OPR- právnická osoba, C číslo, ECLI:EU:C: číslo plyne:
Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka zápůjčku splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z. (a nikoliv dle § 87 odst. 1 věta prvá a druhá z.s.ú.). S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit. K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto. Jelikož se navíc žalující strana k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být ani soudem poučena, aby chybějící důkazy doplnila.
13. Žalovaná strana byla vyzvána k vrácení peněz. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú.). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku vyzvání je v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007 , jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
14. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší úspěch měla žalovaná strana a měla by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomu tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.