Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1152/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně E. a.s., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Mgr. V. B., a 2) S. B., o 19.545,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, podaných žalovanými proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 27. února 2001, č.j. -67, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2002, č.j. -97, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp.zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2006, č.j. -67, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Benešově dne 2.3.2000 domáhala „vydání platebního rozkazu, event. rozsudku, že žalovaní jsou povinni zaplatit jí společně a nerozdílně částku 19.545,- Kč s příslušenstvím.“

Žalovaní se „protinávrhem“ ze dne 27.3.2000, doplněným podáními ze dne 9.1.2001 a 20.2.2001, domáhali, „aby soud nahradil svým rozhodnutím souhlas druhé smluvní strany s uzavřením dohody o postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně ze dne 17.12.2000, a to ve výši 19.545,- Kč z pohledávky žalovaných vůči manželům M. a V. M.,“.

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 27.2.2001, č.j. -67, uvedený „protinávrh“ žalovaných vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31.7.2002, č.j. -97, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově, č.j. -68, kterým byla žalovaným uložena povinnost „zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 19.545,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 7.2.1998 do zaplacení“ a nahradit jí náklady řízení.

Proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 27.2.2001, č.j. -67, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31.7.2002, č.j. -97, podali žalovaní dne 29.11.2002 žalobu pro zmatečnost a dne 24.1.2005 žalobu na obnovu řízení. V obou žalobách namítali „procesní pochybení soudu prvního stupně“ spočívající v tom, že „podaný protinávrh byl vyloučen k samostatnému řízení“ a že napadená „rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna“.

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 25.5.2006, č.j. -51, žalobu pro zmatečnost i žalobu na obnovu řízení zamítl a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13.703,- Kč k rukám její zástupkyně.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13.11.2006, č.j. -67, odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 25.5.2006, č.j. -51, odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů  odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „podání ze dne 5.9.2006 neobsahuje náležitosti odvolání“; že „žalovaní vytčené vady odvolání ve lhůtě stanovené soudem neodstranili“ a že „se jedná o vady bránící v odvolacím řízení pokračovat“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (, věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních () a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jejich odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jejich žalob pro zmatečnost a na obnovu řízení (srov. , a ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , a , protože usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních a , a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2004, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 72, ročník 2005).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaných podle ustanovení věty první a odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2008

JUDr. Roman  Fiala, v. r.

předseda senátu