Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 517/2021
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 66 289,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky jistiny ve výši 39 679,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatky ve výši 8 518,27 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p. a. představující částku 4 622,44 Kč a s úrokem ve výši 16,90 % p. a. představující částku 9 469,02 Kč, zastavuje.
II. Žaloba co do částky 22 480,73 Kč, úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 207,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky jistiny ve výši 39 679,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatky ve výši 8 518,27 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p. a. představující částku 4 622,44 Kč a s úrokem ve výši 16,90 % p. a. představující částku 9 469,02 Kč, zastavuje. II. Žaloba co do částky 22 480,73 Kč, úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 207,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 2. 10. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb a dne 18. 3. 2019 smlouvu o půjčce na kliknutí číslo, a to se společností právnická osoba, IČO (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní učet č. bankovní účet (dále jen„ smlouva o účtu“) a žalovaný se zavázal platit za poskytnuté bankovní služby poplatky podle ceníku produktů a služeb, který byl spolu se všeobecnými podmínkami součástí smlouvy o účtu. S ohledem na to, že žalovaný výše uvedené nehradil řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 2. 2021 k odstoupení od smlouvy o účtu. Na základě smlouvy o půjčce na kliknutí číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“) poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku ve výši 86 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle smlouvy o úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % p. a. a s dalšími poplatky podle smlouvy o úvěru a ceníku produktů a služeb, který byl součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 11. 2. 2021 k zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby představovala dlužná částka jistinu úvěru ve výši 62 160,59 Kč, dlužné poplatky ve výši 4 129 Kč, kapitalizovaný úrok do 15. 3. 2021 ve výši 4 127,71 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 15. 3. 2021 ve výši 261,56 Kč, smluvní úrok ve výši 16,90 % p. a. z částky 62 160,59 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 62 160,59 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení spolu náhradou nákladů řízení. Aktivní legitimace žalobkyně je dána – právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 3. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila žalovanou pohledávku na právnická osoba a. s., IČO, se sídlem adresa, která tuto pohledávku následně dne 8. 4. 2021 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.
2. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 8. 2. 2022 (doručeným soudu téhož dne) svoji žalobu před prvním jednáním ve věci částečně zpět, a to co do částky ve výši 62 289,59 Kč, neboť žalovaný po podání žaloby tuto částku uhradil. Žalobkyně uhrazenou částku započetla následovně - 39 679,86 Kč na jistinu, 8 518,27 Kč na kapitalizovaný úrok a poplatky, 4 622,44 Kč na úrok se sazbou ve výši 8,25 % p. a. a 9 469,02 Kč na úrok se sazbou ve výši 16,90 % p. a. Žalobkyně se tak nadále domáhá zaplacení částky ve výši 22 480,73 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení spolu s náhradou nákladů tohoto řízení.
3. Protože žalovaný je polským státním příslušníkem, jedná se o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům.
4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 6. 12. 2021 (doručeným soudu téhož dne), které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že žalobkyně uvádí, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy a tedy nezná konkrétní okolnosti, které by se týkaly posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně soudu doložila vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
5. Soud ve věci nařídil jednání na den 22. 2. 2022, ke kterému se dostavila právní zástupkyně žalobkyně, žalovaný se bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že nenavrhla dostatečné důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru. Žalobkyně ani na jednání soudu nedoplnila dokazování týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 10. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný byl zejména povinen platit za poskytnuté bankovní služby poplatky podle ceníku produktů a služeb. Žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. S ohledem na uvedené právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 12. 3. 2021 odstoupila od výše uvedené smlouvy. (Zjištěno ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 2. 10. 2018, z odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 25. 2. 2021, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby a z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 25. 2. 2021).
8. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 3. 2019 smlouvu o půjčce na kliknutí číslo, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 86 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 anuitních splátkách po 2 477,09 Kč spolu s poplatky a úrokem ve výši 16,90% p. a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 2. 2021 celý dluh zesplatnila. (Zjištěno z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí, z akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 18. 3. 2019 a z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 11. 2. 2021).
9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného pouze na základě výpisu z osobního účtu žalovaného, z poskytnutých údajů od žalovaného a z externích a interních registrů. (Zjištěno z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti a z výpisu z osobního účtu žalovaného).
10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na právnická osoba a. s., která následně postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu).
11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. (Zjištěno z předžalobní výzvy vč. podacího archu).
12. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.
13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 86 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % p. a a spolu s poplatky. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.
14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:
15. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české.
16. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.
17. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
18. S ohledem na shora uvedené soud řízení částečně zastavil, neboť žalobkyně vzala svou žalobu v tomto rozsahu zpět. Protože se tak stalo ještě před jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaný se zpětvzetím souhlasí, a řízení částečně zastavil podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř.
19. Podle § 2662 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel podle § číslo o. z. nakládat ujednaným způsobem.
20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
24. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
25. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
26. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
27. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o. z. (uzavřena dne 2. 10. 2018). Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. (uzavřena dne 18. 3. 2019), a taktéž jako smlouvu spotřebitelskou (§ 1810 o. z.). Co se týče poskytnutí samotného předmětu úvěru, ten byl žalovanému poskytnut na jeho bankovním účtu. Soud proto učinil právní závěr, že smlouva o úvěru skutečně uzavřena byla a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím (§ 2392 odst. 1 o. z.).
29. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet.
30. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.
31. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
32. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“
33. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
34. V nyní souzené věci není jasné, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně získala informace o majetkové situaci žalovaného, tedy na základě čeho posoudila jeho úvěruschopnost, když vycházela pouze z interních a externích databází a z tvrzení žalovaného. Součástí spisu je pouze výpis z osobního účtu žalovaného. Žalobkyně nedisponuje ani žádnou kartou klienta, ve které by byla zaznamenána majetková situace žalovaného, tedy souhrn příjmů a výdajů podložený listinami. Výpis příjmů a výdajů, natož listiny, které by jejich výši potvrzovaly, nebyly soudu předloženy, a to ani na jednání konaném dne 22. 2. 2022. Jedinou listinou, kterou měl soud k dispozici, byl výpis z osobního účtu žalovaného a vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti, ze kterého vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrných obratů na účtu žalovaného ve výši 12 529 Kč, aniž by však tento údaj vztáhla k příjmům žalovaného. Totéž platí o výdajích žalovaného, o nichž žalobkyně netvrdila ničeho. Pokud žalobkyně žádné listiny, kterými by ověřila úvěruschopnost žalovaného, nemá, jde to k její tíži, neboť takové dokumenty má mít k dispozici její právní předchůdkyně, dodržuje-li platné právní předpisy – zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena, to však žalobkyně neučinila. Při nepředložení dokladů, jimiž měla být prověřena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech, nemůže mít soud za to, že tyto dokumenty byly předloženy při poskytování úvěru. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, a přesto mu spotřebitelský úvěr poskytla. Smlouva o úvěru je tedy neplatná (§ 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ).
35. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
36. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši 62 289,59 Kč. Žalovaný tedy již uhradil celou část jistiny (62 160,59 Kč), a tudíž žalobkyně nemá právo na to, aby jí žalovaný doplatil žalovanou část jistiny a zaplatil úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 22 480,73 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení a požadované úroky z prodlení za období od 8. 2. 2022 do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
37. S ohledem na to, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud řízení v této části zastavil; ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější byla žalobkyně, a právě procesní úspěch ve věci je klíčový pro rozhodování o nákladech řízení. Žalobkyně tak byla úspěšná v 72,81 % věci a žalovaný byl úspěšný v 27,19 % věci, a tedy jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 45,63 % (72,81 % - 27,19 %). Náklady pak sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 315 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 289,59 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4. a. t. a dále podle § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 39 679,86 Kč sestávající se z částky 2 700 Kč za jeden úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby) včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4. a. t. dále podle § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 22 480,73 Kč sestávající se z částky 2 020 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání konaném dne 22. 2. 2022) včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4. a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 560 Kč ve výši 3 688 Kč Celkem tak náklady (včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 315 Kč) představují částku 24 562,60 Kč. Poměrná část ve výši 45,63 % z uvedené částky pak činí 11 207,90 Kč.
39. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení celkem za pět úkonů právní služby. Za úkon ve věci ze dne 6. 12. 2021 (vyjádření k výzvě soudu doručené soudu dne 26. 1. 2022), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně měla již v žalobě tvrdit na základě čeho, posoudila úvěruschopnost žalovaného. Pokud by tomu tak bylo již v samotné žalobě, nemusel by ji soud dodatečně vyzývat k doplnění.
40. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
41. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.