Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5314/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání navrhovatelky  E. Š.  se odmítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit na náhradu nákladů  řízení vyšetřovaného jeho zástupkyni advokátce,  částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. února  2001, č.j. -87, byla vyšetřovanému M. M. (dále jen „vyšetřovaný“) zčásti navrácena způsobilost k právním úkonům tak, že nadále byl omezen v nakládání s majetkem a finančními prostředky přesahujícími částku 500,- Kč. Opatrovnice vyšetřovaného ustanovená podle (dále jen „“) E. Š. (dále jen „navrhovatelka“) se poté návrhem v této věci domáhala podle , aby vyšetřovaný byl způsobilosti k právním úkonům zbaven zcela. Odůvodnila to především tím, že vyšetřovaný, který je jejím bratrem, vyžaduje celodenní péči, není schopen si vyprat, uklidit, uvařit a postarat se o své finanční záležitosti.

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 25. července 2006, č.j. -272, výrokem I. vrátil vyšetřovanému způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, v níž byl omezen výše zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Opavě, výrokem II. zamítl návrh navrhovatelky, aby vyšetřovaný byl způsobilosti k právním úkonům zbaven, a výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů  řízení placených státem, dále o odměně advokáta a konečně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že u vyšetřovaného došlo ke změně jeho zdravotního stavu tak, že ač i v současné době trpí dvěma duševními poruchami, neomezují však jeho schopnost činit právní úkony. Je způsobilý se sám o sebe postarat a za pomoci tlumočníka ve znakové řeči si může sám vyřizovat záležitosti na úřadech. Totéž se týká uspokojování základních životních potřeb, hospodaření s majetkem a finančními prostředky a uplatnění se v pracovním procesu při nekvalifikované jednoduché práci.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. března 2007, č.j. -297, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, vyjma výroku o odměně advokáta (výrok IV.), potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel

ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se plně i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že odpadly důvody, pro které byl vyšetřovaný dřívějším soudním rozhodnutím omezen ve způsobilosti k právním úkonům, neboť v mezidobí došlo k výraznému zlepšení jeho duševního stavu do té míry, že ačkoli trpí duševními poruchami, tyto se projevují pouze lehce sníženými rozumovými schopnostmi, eventuelně opakovanými tendencemi k porušování společenských norem při nenarušené schopnosti normy rozpoznat a dodržovat. I přes existenci těchto duševních poruch je však vyšetřovaný schopen činit veškeré právní úkony. Námitky navrhovatelky, že znalecké vyšetření mělo být provedeno při hospitalizaci jmenovaného ve zdravotnickém zařízení a že vyšetřovaný nadále nezodpovědně hospodaří s penězi a dopouští se agresivního chování po požití alkoholu,  neshledal odvolací soud důvodnými.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno navrhovatelce dne 26. dubna 2007 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala navrhovatelka dne 22. června 2007 včasné dovolání, doplněné podáním zástupce ze dne 29. října 2007, který jí byl ustanoven dne 14. září 2007 (rozhodnutí o tom nabylo právní moci dne 14. října 2007). Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení (dále jen „“). Vytýká, že rozhodnutí spočívá při aplikaci ustanovení na nesprávném právním posouzení věci ( ).  Soud se podle jejího názoru dostatečně nevypořádal se zjištěním, že znalecký posudek z roku 2001 hovoří u vyšetřovaného o trvalé lehké mentální retardaci, kdežto znalecký posudek vypracovaný po 5 letech (v tomto řízení) konstatuje u  vyšetřovaného sice také  lehkou mentální subnormu, ale už nikoliv trvalého rázu. V souvislosti s výtkami týkajícími se skutkových zjištění tak fakticky uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení 241a odst. 3 , resp. podle téhož zákona. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil  a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K  dovolání se písemně vyjádřila zástupkyně vyšetřovaného. Uvedla, že rozhodnutí obou soudů považuje za správná, a navrhla, aby dovolací soud toto dovolání odmítl, neboť v něm není označena otázka, která by měla zásadní právní význam.

K dovolání se vyjádřilo i Okresní státní zastupitelství v O., které je označilo za bezpředmětné.

Dovolací soud uvážil, že dovolání  bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením  Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolání  v této věci není přípustné podle ustanovení a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání. V souzené věci jsou dovolatelkou uplatněny dovolací důvody podle ustanovení a b) a odst. 3 Proto je nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením

ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ).  Neuplatní se proto např. ani případný dovolací důvod podle ustanovení

Podle ustanovení jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (odst. 1). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost

k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (odst. 2). Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly (odst. 3).

V souzené věci dovolání navrhovatelky, jímž je dovolací soud vázán, neobsahuje argumentaci, která by závěry napadeného rozhodnutí mohla vyvrátit. Z obsahu  rozsudku nevyplývá, že by se odvolací soud při svém rozhodování dostal při aplikaci výše uvedeného ustanovení do případných interpretačních obtíží. Ostatně samo  dovolání je ve své podstatě zaměřeno spíše na výtky týkající se nedostatků

ve skutkových zjištěních, které však, jak již bylo uvedeno, nejsou pro posouzení napadeného rozsudku jako rozhodnutí majícího ve věci samé po právní stránce  zásadní význam, směrodatné. S ohledem na tyto skutečnosti proto nelze napadený rozsudek odvolacího soudu   považovat  za rozhodnutí jaké má na mysli ustanovení a odst. 3

Jestliže tak není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( )  toto dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , a , když v dovolacím řízení vyšetřovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátkou v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle , ve znění po novele provedené účinném od 1. 9. 2006, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny

za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů

v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby odměn stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky nebo z ceny jiného penězi ocenitelného plnění, které jsou předmětem řízení, anebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 8 vyhlášky činí sazba odměny v této věci 9 000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno

s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupkyně žalovaného snížit o 50 %, t.j. na částku 4 500,- Kč. S ohledem na to, že pak dovolání bylo odmítnuto, byla uvedená částka odměny podle ustanovení § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50% na 2.250,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů

a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení  vyšetřovaného proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 300,- Kč (

ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.550,- Kč, která po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně vyšetřovaného, je představována částkou 3 034,50  Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2008

JUDr. Pavel  P a v l í k , v. r.

předseda senátu