Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4158/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení odměn za využití vynálezů, které vytvořil spolu s dalšími dvěma spoluautory v době, kdy byl v pracovním poměru

u žalované. Na vynálezy byla vydána těmto spoluautorům Úřadem průmyslového vlastnictví autorská osvědčení č. 271599, 276355, 276356 a 276817. Žalovaná uzavřela se žalobcem dne 15.5.1991 celkem čtyři smlouvy o odměnách za vytvoření podnikových vynálezů. Přesto však tuto pohledávku žalobci nevyrovnala a dluží mu tak žalovanou částku.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. listopadu 2005, č.j. -103, uložil žalované zaplatit žalobci 477.290,- Kč s příslušenstvím do 30 dnů

od doručení rozsudku. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky bylo nesporné, že vynálezy byly žalobcem a spoluautory vytvořeny, žalovanou využívány, byly sepsány smlouvy

o odměnách za jejich využívání. Věc posoudil podle ,

o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích v platném znění. K námitkám žalované o neplatnosti zmíněných smluv soud uzavřel, že byly uzavřeny řádně, osobou k tomu oprávněnou a jsou tedy platné a pro účastníky závazné. K návrhu žalobce rozhodl o předběžné vykonatelnosti prvního výroku rozsudku.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. prosince 2006, č.j. -152, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v případě lhůty k plnění tak, že žalovaná je povinna plnit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. potvrdil. Rozhodl současně o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů

a o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Nesouhlasil pouze s předběžnou vykonatelností rozhodnutí s odůvodněním, že soud prvního stupně neměl pro takovéto rozhodnutí žádný skutkový podklad. Proto změnil lhůtu k plnění na lhůtu zákonnou. K námitce žalované o věcné nepříslušnosti krajského soudu odvolací soud uvedl, že ustanovení (dále jen „“) v platném znění upravuje pro spory, které se týkají nároků z průmyslově právních vztahů, věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně, takové spory označuje za věci obchodní bez ohledu na to, zda účastníci na obou stranách jsou podnikatelé či nikoliv. Věc proto rozhodoval věcně příslušný soud.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl doručen zástupkyni žalované dne

21. února 2007 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 23. dubna 2007 včasné dovolání. Má za to, že je přípustné podle Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Zásadní právní význam tohoto rozhodnutí spatřuje v řešení otázky věcné příslušnosti soudů ve věcech práv z průmyslového vlastnictví po novele , provedené Tato otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc postoupil k řízení věcně příslušnému soudu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalobce vlastnoručním podáním

ze dne 14.9.2007, v němž se ztotožnil s napadeným rozhodnutím. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a v zákonné lhůtě ( ), se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, a to s negativním závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237

odst. 1 písm. a/ ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto,

že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil

( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která

je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Předmětné dovolání vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a

odst. 2 písm. b) Ten dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva

na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně

jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Protože, jak již bylo vyloženo, je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání. To v souzené věci výslovně zmiňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) V této souvislosti je proto nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle

a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci

ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic

na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci, neboť se nejedná o případ, z něhož vycházela např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 1999, resp. rozsudek téhož soudu ze dne 28. března 2003, sp.zn. ). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se tedy například ani případný dovolací důvod podle ustanovení

odst. 3 , pokud by byl užit.

Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení ( ).

Podle ustanovení krajské soudy dále rozhodují

v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících

z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví.

Spory a věci uvedené v , i), j), l), m), n), o), p), q), u),v) a w) jsou chápány jako věci typově právně složité, popřípadě vyskytující se v soudní praxi méně často. Proto je procesní předpis soustřeďuje v prvním stupni u krajských soudů. I když vždy nemusí jít o věci vyplývající z obchodních vztahů, nepovažuje zákon za důvodné vyčlenit tyto neobchodní věci soudům okresním (obdobně srovnej Komentář k autorů Bureš, Drápal, Krčmář a kol., I. díl, C.H. BECK 2006, str. 31

a 32).

Ustanovení tak upravuje věcnou příslušnost krajských soudů pro spory, které se týkají

- nároků upravených , o vynálezech, a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů,

- nároků upravených , o ochraně průmyslových vzorů

a o změně , o vynálezech, a zlepšovacích návrzích,

ve znění pozdějších předpisů,

- nároků upravených , o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, a

- dalších nároků plynoucích z dalších zákonů upravujících práva z průmyslového vlastnictví.

Z vyloženého je zřejmé, že úvahy dovolatelky o tom, že v souzené věci je věcně příslušným soudem v prvním stupni okresní soud, jsou zcela neopodstatněné a v rozporu s obecným posuzováním této právní otázky. Proto není možno dovozovat,

že by napadené rozhodnutí naplňovalo předpoklady obsažené v ustanovení , takže je nelze klasifikovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam. Ve věci tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto podané dovolání odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s , a ,

za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, zatímco žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2008

JUDr. Pavel   Pavlík , v.r.

předseda senátu