Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3181/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V   záhlaví  uvedeným   rozhodnutím   městský   soud   potvrdil   usnesení   ze dne 30. 11. 2004, č.j. -3, jímž obvodní soud nařídil podle rozhodnutí o uložení blokové   pokuty   M.  p. h. m. P. ze dne 7. 11. 2003, k  uspokojení   pohledávky   oprávněného ve výši 1.000,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu řízení určeny, exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. P., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny. Uzavřel, že předmětný blok na pokutu je řádným exekučním titulem podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“),   který   netrpí žádnou vadou, zejména že převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení stvrdil povinný svým podpisem na části A bloku. Námitku, že blok na pokutu nepodepsal, k jejímuž prokázání povinný ani nenabídl žádný důkaz, měl za nedůvodnou, jestliže povinný nevysvětlil okolnosti předložení jeho vlastního občanského průkazu v souvislosti s tvrzeným paděláním jeho podpisu.

Rozhodnutí   odvolacího   soudu    napadl    povinný dovoláním z důvodů uvedených v , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a v (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že pokutu nedostal, blok na pokutu nepodepsal a jeho podpis byl padělán, podkladové rozhodnutí proto není vykonatelné. Vadu řízení spatřuje v tom, že se odvolací soud řádně nezabýval námitkou o padělaném podpisu povinného na pokutovém bloku, nevyčkal objasnění podstatných skutečností vztahujících se k pravosti bloku na pokutu v souběžně vedeném trestním řízení a odborné posouzení pravosti podpisu ve smyslu nahradil svou volnou úvahou. Domnívá se, že následkem toho dospěl soud k nesprávnému právnímu posouzení věci. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího   soudu, kterým   bylo   potvrzeno   usnesení,   jímž   soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v   nebo c) (srov. ). Protože užití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu, kterým by rozhodl jinak, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu;   dovolání   lze   tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích   posuzuje,   zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ). Z uvedeného současně vyplývá, že námitky podřaditelné dovolacímu důvodu   podle   (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu) nebo podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) jsou pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, bezcennými.

I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu k tomu určeným důvodem [ ], učinil tak výlučně výhradami proti skutkovým zjištěním (dovolatel svůj právní závěr o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí odvozuje z okolnosti, že jeho podpis na pokutovém bloku byl padělán) a nesprávnost právního posouzení věci namítá pouze jako důsledek vytýkaných pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Takové výhrady jsou však k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

K námitce povinného, že přestupek, za který je pokuta ukládána, nespáchal, Nejvyšší soud připomíná, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet   (srov.  např. odůvodnění   usnesení   Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení ; Nejvyšší soud je proto bez jednání (, věta první, ) odmítl [, věta první, ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. března  2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu