Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3018/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání   se odmítá.

Odůvodnění:

V  záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 2. 2006, č. j. -17, kterým Okresní soud v Jindřichově Hradci nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu v domě v L. n. L. a přestěhování povinné do zajištěného bytu  v domě v N. u. v L. n. L. Na základě skutkových zjištění odvolací soud uzavřel, že prostřednictvím obce zajištěný byt splňuje hlediska, která ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, spojuje s tzv. přiměřeným náhradním bytem, na nějž má povinná podle podkladového rozsudku právo.

V dovolání – ohlašujíc nesprávné právní posouzení věci – povinná namítá, že jí sice byl předložen návrh na uzavření nájemní smlouvy k bytu v domě v N. u. v L. n. L., ale „obsahoval množství věcných chyb“ (např. nesprávnou adresu nájemkyně, omyl v čísle domu při stanovení povinnosti odklízet sníh); i když oprávněná s věcně bezchybným návrhem smlouvy disponuje (a předložila ho odvolacímu soudu), dovolatelka jej nemá. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl. Poukázala na to, že odvolací soud vycházel z návrhu nájemní smlouvy z 10. 5. 2006, který však byl po připomínkách povinné dne 29. 5. 2006 opraven, takže zajištění bytové náhrady oprávněná řádně prokázala.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 27. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „“), pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo místnosti, za něž je třeba zajistit povinnému náhradu, se použijí dosavadní právní předpisy  (tj. ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „“), byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tak tomu bylo v projednávaném případě, neboť výkon rozhodnutí vyklizením předmětného bytu nařídil Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 10. 5. 1995, č.j. -12. Dosavadní právní předpisy proto správně aplikoval nejen soud prvního stupně (což vyplývá přímo z výroku o věci samé), ale i odvolací soud (viz bod 15., hlavy I., části dvanácté ). Nejvyšší soud tudíž dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Tyto vady – k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení , věty druhé, přihlédnout z úřední povinnosti – v dovolání povinná nenamítá a ze spisu nevyplývají.

Ustanovení přípustnost dovolání rovněž nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není usnesením ve smyslu měnícím (nýbrž potvrzujícím), a nelze ho podřadit ani žádnému z případů vyjmenovaných pod písmeny b/ až f/ uvedeného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud – aniž se mohl zabývat námitkami dovolatelky – je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , věty první per analogiam, Oprávněné (zastoupené advokátem) přísluší náhrada za podmínky, že náklady vynaložila účelně (srov. , větu první, ); o takové náklady však v daném případě nejde, jestliže vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se svým obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek (dovolacího) řízení určující. Této procesní situaci pak odpovídá výrok, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. března 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu