Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 142/2021-37
Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 18 644,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 235 Kč
od 12. 3. 2021 do zaplacení.
II. Pokud se žalobkyně dále proti žalovanému domáhala zaplacení částky 17 409,73 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 409,73 Kč od 12. 3. 2021
do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 642,74 Kč a úroku 26,28 % ročně
z částky 16 714,73 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 235 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení. II. Pokud se žalobkyně dále proti žalovanému domáhala zaplacení částky 17 409,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 409,73 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 642,74 Kč a úroku 26,28 % ročně z částky 16 714,73 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 2. 6. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky
18 644,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 642,74 Kč, úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 16 714,73 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (v petitu je zřejmá písařská chyba, když je tam uveden úrok ve výši 8,25 % ročně, přitom z obsahu žaloby jednoznačně vyplývá, že jde o úrok ve výši 26,28 % ročně – viz strana 4 žaloby, druhá odrážka u rozpisu, co představuje příslušenství),
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 328,72 Kč od 12. 3. 2021 do 28. 5. 2021 (jde o zákonný úrok z prodlení z částky 18 644,73 Kč od 12. 3. 2021 do 28. 5. 2021), dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 644,73 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne 11. 12. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu
o poskytnutí revolvingového úvěru číslo jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 21 478 Kč, jak je patrné z hlavičky přiloženého splátkového kalendáře. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí revolvingového úvěru, pokud není v úvěrové smlouvě uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 33 571 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku 32 336 Kč. Z přiloženého splátkového kalendáře je patrno, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky, jistinu. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek, tedy možnosti zesplatnit úvěr
a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň 2 splátek nebo do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 2. 2021, jak vyplývá ze splátkového kalendáře,
a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru doporučeným dopisem ze dne 25. 2. 2021. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a po zesplatnění neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 18 644,73 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 16 714,73 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, jedná se tedy v plné výši
o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), dále
z nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. K částce 430 Kč označené jako náklady na vymáhání žalobkyně dospěla součtem neuhrazených nákladů na vymáhání, přitom nárok na ně vyplývá z odst. 9.1. úvěrových podmínek. Žalobkyně požadovala 100 Kč, když po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní a ve výši 130 Kč v případě doporučeného psaní, ke dni podání žaloby celková částka činila 430 Kč. K jejich výši žalobkyně dospěla součtem neuhrazených nákladů na vymáhání. Ohledně smluvní pokuty 1 500 Kč žalobkyně uvedla, že tuto požaduje na základě smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 9.1. úvěrových podmínek, když dle výše uvedeného byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek byla žalovanému smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 500 Kč. Příslušenství dluhu, které žalobkyně požadovala představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 642,74 Kč (součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku z jistiny kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby), úrok ve výši
26,28 % ročně od 29. 5. 2021 do zaplacení z částky 16 714,73 Kč (obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení), úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 328,72 Kč (to je kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu), úrok z prodlení v zákonné výši od 29. 5. 2021 (ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 18 644,73 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dluhu, zároveň jej upozornila, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobkyně se zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením úvěrové smlouvy zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky.
2. Ve věci byl dne 28. 6. 2021 pod č. j. EPR 138494/2021-6 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 7. 10. 2021, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení nežádal. Zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast i neúčast žalobkyně, souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami, splátkovým kalendářem, výzvou ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, předžalobní výzvou k plnění včetně podacího archu. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne 11. 12. 2017 mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnán, uvedl adresu zaměstnavatele, jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, žije sám. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že se seznámil s úvěrovými podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, že jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá
a souhlasí s nimi. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr, výše úvěrového rámce 21 478 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, měsíční úroková sazba 2,19 %, RPSN 29,69 %, celková částka splatná spotřebitelem 24 535 Kč, výše měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Výše prvního čerpání 6 478 Kč (zboží označení produktu číslo anonymizována čtyři slova, 10 splátek po 706 Kč). Z předloženého výpisu čerpání, splátek
a úhrad soud zjistil, že v průběhu úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal 33 571 Kč
a uhradil celkem 32 336 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého práva dle odst. 7.1. úvěrových podmínek a ke dni 25. 2. 2021 úvěr zesplatnila (výzva ke splacení celého úvěru a podací arch). Zároveň žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo byl vyzván k zaplacení částky ve výši 20 196,80 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet ve výzvě uvedený s tím, že v opačném případě se žalobkyně obrátí na soud. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18. 3. 2021 (zasílána doporučeně – viz podací arch z 18. 3. 2021) byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 7 dnů na účet v předžalobní výzvě uvedený. Z úřední činnosti je soudu známo, že dne 22.12 2021 byla na žalovaného podána obžaloba mimo jiné
i proto, že dne 11. 12. 2017 uzavřel předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem 21 478 Kč, kdy při sjednávání úvěru uvedl nepravdivě částku o svých výdajích, když výdaje neměl toliko ve výši 5 500 Kč, ale ve vyšší částce, na základě čehož mu byl úvěr poskytnut a z něhož vyčerpal 33 571 Kč a na splátkách uhradil 32 336 Kč, takže způsobil žalobkyni škodu 1 235 Kč, věc je vedena u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. spisová značka, ve věci vydaný trestní příkaz není dosud v právní moci.
4. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou jako věřitelka s žalovaným jako dlužníkem dne 11. 12. 2017 uzavřela, načerpal žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem částku 33 571 Kč, přitom z této částky žalovaný dosud dluží 1 235 Kč (jak bylo prokázáno, žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 32 336 Kč). Zbývající částky, ať již neuhrazené úroky, náklady na vymáhání či požadovaná smluvní pokuta, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nedoložila, že by v době sjednání smlouvy v prosinci 2017 měla k dispozici doklady, ze kterých vyplývalo, že čistý měsíční příjem žalovaného je 22 000 Kč, nedoložila žádné doklady k tvrzeným osobním poměrům žalovaného, vůbec se nezabývala tím, jaké má žalovaný výdaje, jaké jsou jeho majetkové poměry, např., zda má dluhy atd. Tím, že se nedostavila k jednání, se zbavila možnosti poučení podle § 118a o. s. ř. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě žalovaným sdělených údajů (ničím nedoložených, pouze deklarovaných ve smlouvě
o úvěru) nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru
a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Také při výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu výše uvedených podporuje dle názoru soudu i podaná obžaloba na obviněného žalovaného, jak je podrobně popsáno v závěru bodu 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Tzn. že žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 1 235 Kč (žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že žalobkyni z poskytnuté částky 33 571 Kč vyšší částku, než žalobkyní tvrzenou částku 32 336 Kč, uhradil),
a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Žaloba je důvodná, i pokud se žalobkyně domáhala zákonných úroků z prodlení z částky 1 235 Kč od 12. 3. 2021, kdy již byl žalovaný s plněním dluhu v prodlení, do zaplacení (žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 25. 2. 2021, přičemž dlužnou částku měl uhradit nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, výzva byla zasílána doporučeně na adresu dle smlouvy, a to dne 25. 2. 2021). Soud přitom přihlédl k ustanovení § 1958 odst. občanského zákoníku, dále k ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku).
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s ř. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny v požadované výši
1 235 Kč a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 17 409,73 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch v 6,6 % (co do částky 1 235 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení celkem 18 644,73 Kč, zbytek je příslušenství) a neúspěch co do 93,4 % (což je úspěch žalovaného). Žalovanému tak svědčí právo na náhradu nákladů řízení ve výši 86,8 %, vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).