Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3670/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vyškově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. dubna 2006, č. j. -81, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 9 ve 3. podlaží domu na sídlišti Osvobození 47/667 ve V., sestávající se z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. března 2007, č. j. -103, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů především za zjištěno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, že v předmětném bytě žila jako jeho nájemkyně matka žalované Z. D., která zemřela, že od roku 2000 byla Z. D. vážně nemocná, že o ni řádně pečovala žalovaná a že zpočátku šlo o péči značného rozsahu a později o péči trvalou. Dále vzaly za zjištěno, že manžel žalované K. K. uzavřel s žalobcem dne 17. listopadu 1992 nájemní smlouvu k bytu č. 10 na adrese V., Osvobození 9 (dále jen „byt Osvobození 9“), že v evidenčním listu ze dne 11. května 2004 byli jako uživatelé bytu Osvobození 9 uvedeni K. K. a žalovaná, že žalovaná má v bytě Osvobození 9 své osobní věci a také své lůžko, že byt užívá pro takové činnosti jako je např. praní věcí a že v domě, v němž se tento byt nachází, je pravidelně vídána sousedy. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že na žalovanou nepřešlo právo nájmu bytu ve smyslu věty první , , ve znění účinném ke dni úmrtí Z. D. /a ve znění před novelou provedenou / (dále jen „obč. zák.“). Podle odvolacího soudu je tomu tak proto, že zde není naplněn předpoklad neexistence vlastního bytu, neboť žalovaná neopustila trvale společnou domácnost vedenou s manželem v bytě Osvobození 9 a je tudíž i nadále společnou nájemkyní tohoto bytu. Kromě toho nebyl naplněn ani předpoklad žití žalované s nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti, a to proto, že soužití žalované s její matkou bylo soužitím vyvolaným potřebou řádně pečovat o nemocnou blízkou osobu a postrádalo tudíž charakter trvalosti. Za této situace odvolací soud vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V dovolání namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Především však uvedla, že vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. V řízení totiž nebyl proveden „navržený důkaz výslechem MUDr. B. C., který soud považoval za nadbytečný“, přičemž tato svědkyně „měla k dovolatelce a její matce nejblíže a byla by jistě schopna popsat faktický stav věci, a to ve smyslu nutné péče a vedení společné domácnosti“. Poté namítla, že „soud bez jakýchkoliv dalších vazeb vydedukoval mimo jiné to, že ponechání části věcí, praní, lůžko či jiné drobnosti v bytě manžela mělo být výrazem neochoty opustit společnou domácnost dovolatelkou“, a v této souvislosti zdůraznila, že „veškeré potřebné věci měla v bytě své matky, taktéž tam spala na svém lůžku a jen využívala pračky v bytě manžela, když tuto matka ve svém bytě neměla“. Závěrem požádala o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí do doby „projednání tohoto dovolání“.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem i s právními závěry, které na jeho základě přijaly soudy obou stupňů. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Okolnost, že v daném případě neobsahuje dovolání dovolací návrh, nebrání tomu, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno; vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání rozhoduje způsobem vyplývajícím z ustanovení , že k případné změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu a že dovolací soud není dovolacím návrhem vázán, nedostatek této náležitosti dovolání není překážkou pro posouzení přípustnosti dovolání a jeho důvodnosti (srov. , komentář, II. díl, 7. vydání, C. H. BECK, Praha, 2006, strana 1268).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle (tj. ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřela žalovaná) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání ( ) – je výtka nesprávného právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelka brojila proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly, a pro účely posouzení věci podle věty první obč. zák. nabídla svůj „vlastní“, poněkud odlišný skutkový stav věci. Dovolatelka však přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatelka ve skutečnosti zpochybnila správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozovala nesprávnost závěru, který odvolací soud učinil s odkazem na ustanovení věty první obč. zák., nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b) a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2008

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu