Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 477/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 23. 5. 2007, č. j. - 122, zamítl žalobu, „aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 96.000,- Kč,“ a rozhodl

o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť plnění, které žalobkyně poskytovala svému vnukovi P. B., tím, že mu kupovala jídlo, oblečení a další věci a příležitostně se o něho starala, nebylo plněním vyživovací povinnosti za rodiče dítěte (§ 101 odst. 1 zákona o rodině).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č. j. - 147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil

a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že na danou věc je třeba aplikovat § 101 zákona o rodině, a shodně s ním dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z v souvislosti s

písm. b) , přičemž má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ( ). Nesouhlasí s právním názorem krajského soudu,

že v dané věci se jedná o nárok upravený zákonem o rodině, a s odkazem na zprávu bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 21. 12.1978, sp. zn. , uveřejněnou

ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1979, naopak dovozuje, že věc

je třeba posuzovat podle . Poukazuje na to, že v době, kdy

se o vnuka starala, pobírala žalovaná sociální dávky a výhody spojené s péčí

o nezletilého a že otec dítěte přispíval na jeho výživu částkou 6.000,- Kč měsíčně.

Je tedy zřejmé, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila, neboť sociální dávky

a výživné od otce neužívala v souladu s jejich určením, tj. na výživu nezletilého,

a žalované tak z tohoto důvodu „vznikl vůči jejímu synovi dluh, který však neplnila vzhledem k tomu, že za ni plnila žalobkyně“. S touto námitkou se však odvolací soud nevypořádal a své rozhodnutí ani náležitě neodůvodnil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalovaná ve vlastnoručně sepsaném vyjádření k dovolání uvedla, že „s dovoláním nesouhlasí a že se podřídí rozhodnutí dovolacího soudu“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení), řádně zastoupenou advokátem, dospěl

po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud

to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné

a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn požadovat na něm úhradu tohoto plnění (§ 101 odst. 1 zákona o rodině). Jde o případy, kdy výživné bylo plněno bez právního důvodu, nebo později odpadl právní důvod plnění. Obdobné ustanovení obsahuje § 454 obč. zák., podle nějž se bezdůvodně obohatil i ten, za něhož bylo plněno, co po právu měl plnit sám. S ohledem

na skutečnost, že zákon o rodině obsahuje v tomto směru zvláštní ustanovení, dospěla ustálená teorie rodinného práva i judikatura soudů k závěru, že v případě § 101

zák. o rodině jde o speciální rodinněprávní institut, a proto nelze použít ustanovení , týkající se institutu bezdůvodného obohacení [srov. Hrušáková, M. - Králíčková Z.: České rodinné právo, Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, Brno, 1998, s. 200-201, a dále rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSSR

ze dne 14. 10. 1968, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod R 36/1969, a Zprávu bývalého Nejvyššího soudu SSR o zhodnocení úrovně rozhodování soudů SSR ve věcech odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch podle a násl. , projednanou a schválenou dne

21. 12. 1978 pod Cpj 37/87, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

pod R 1/1979, na níž dovolatelka poukazuje a v níž se uvádí, že je nesprávné podle ustanovení posuzovat případy, ve kterých šlo o plnění vyživovací povinnosti za jiného, a že na tyto případy se vztahuje zvláštní ustanovení zákona

o rodině (viz též R 36/1969); citované judikáty jsou použitelné i v současné době].

Protože dovolatelka v dané věci dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci upravené v § 101 zákona

č. , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, je přípustnost dovolání vyloučena (o žádnou z výjimek uvedených v tomto ustanovení se v dané věci nejedná).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , když žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2008

JUDr. Olga   Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu