Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 25/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 86 130,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 69 024,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 024,51 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 17 105,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 440,58 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 496,15 Kč od datum do datum, dále s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 84 906,21 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 84 906,21 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 881,70 Kč do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7 058,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 69 024,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 024,51 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 17 105,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 440,58 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 496,15 Kč od [datum] do [datum], dále s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 84 906,21 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 84 906,21 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 881,70 Kč do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7 058,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 86 130,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 440,58 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 496,15 Kč od datum do datum, dále s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 84 906,21 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 84 906,21 Kč od datum do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti plynoucí žalovanému ze smlouvy o rychlé půjčce číslo (dále také„ smlouvy“) uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne datum. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 15,99 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Poplatek ve výši 1 224 Kč požadovala žalobkyně jako měsíční poplatek za pojištění typ B ve výši 204 Kč dle čl. II smlouvy s tím, že k jejich výpočtu dospěla po odečtení splátek započtených na poplatky ve výši 2 448 Kč od celkové naúčtované výše poplatku 3 672 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, jelikož dohodnuté splátky nesplácel řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil před zesplatněním celého dluhu dne datum. K zesplatnění dluhu v souladu s produktovými podmínkami pro osobní úvěr pak došlo ke dni datum Celkem pak žalovaný uhradil žalobkyni částku 30 975,49 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 84 906,21 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 440,58 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 496,15 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 224 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na právnická osoba, a.s., která dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě svého dluhu ze strany žalobkyně vyzýván, ani přesto ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem Rumunska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 1 odst. 1 nařízení EP a Rady ES číslo ve spojení s čl. XIV bod 1 smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo z akceptace návrhu ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, IČO, se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč s roční úrokovou sazbou 15,99 %. Celková částka splatná žalovaným činila 137 022 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 038 Kč vždy ke každému 20. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba, ze kterých byly zjištěny podmínky splácení úvěru a rovněž opatření banky v případě porušení smlouvy včetně prodlení se splácením.
5. Z údajů klienta, z vyjádření právnická osoba ohledně schopnosti žalovaného k splácení spotřebitelského úvěru a dále rovněž z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 27 603 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním domě/bytě a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední, je zaměstnán jako manuální pracovník u právnická osoba s.r.o. od ledna 2019. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kontrolovala dostupné informace v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi MVČR a vycházela dále z výdajů žalovaného odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ.
6. Z výpisu ze spotřebitelského účtu číslo za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku 100 000 Kč a od dubna 2020 již neuhradil žádnou splátkou.
7. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu bylo zjištěno, že v důsledku porušení závazku žalovaným žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni datum zesplatnila úvěr a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky.
8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že mezi společností právnická osoba, IČO, a právnická osoba, a.s., IČO, byla dohodnuta úprava podmínek, za kterých budou pohledávky společnosti první v pořadí uvedené postupovány na druhou v pořadí uvedenou společnost.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z vyrozumění právnická osoba o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným v souladu s rámcovou smlouvou ze dne datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním ze dne datum zaslaným jednak na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Rumunska, a to dne datum.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze datum, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze právnická osoba, a.s., IČO, na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno sdělením ze dne datum zaslaným jednak na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Rumunska téhož dne.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum zaslané na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Rumunska včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním k úhradě dluhu.
12. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování vyžádáním sdělení od právnická osoba za účelem sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byl zamítnut jednak pro nadbytečnost, jednak z toho důvodu, že žalobkyně tímto návrhem chtěla nahrazovat svoji povinnost tvrzení s odůvodněním, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy, tedy nezná konkrétní okolnosti, které jejímu uzavření předcházely.
13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
Žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 15,99 % v měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky téhož dne poskytl žalovanému bezhotovostním převodem, žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, jelikož poslední splátku uhradil v měsíci dubnu 2020, žalobkyně proto v souladu s produktovými podmínkami prohlásila celý dluh za splatný ke dni datum; žalovaný byl o zesplatnění dluhu vyrozuměn a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupila smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným na právnická osoba, a.s., která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán.
14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006 ).
16. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne datum ve věci C číslo účastníků příjmení právnická osoba GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
18. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 27 603 Kč bez jakéhokoliv dalšího ověření jeho pravdivosti. Výdaje žalovaného pak odhadovala pouze na základě historických dat z ČSÚ, aniž by měla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se s jeho odpovědí„ vlastní dům/byt“. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré příjmy a výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a výdaje podstatné, k čemuž v daném případě vůbec nedošlo. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj závazek přestal splácet. Žalobkyně přitom ani po poučení soudu podle § 118 odst. 3 o.s.ř. ohledně doložení důkazů k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ničeho doplnila, a neunesla tak důkazní břemeno. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.
19. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace žalobkyně je odůvodněna § 1879 o.z. , podle kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou na postupitele i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z. ) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 69 024,51 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z. , přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak soud přiznal v souladu s § 573 o.z. od data následujícího po zaslání oznámení o postoupení pohledávky ze strany právního předchůdce žalobkyně, jelikož dřívější doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 36,76 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny a úroku z prodlení; co do části jistiny a úroku z prodlení, smluvního úroku kapitalizovaného a požadovaného procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 27 065,20 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 3 446 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 , § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a.t. “), za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. dle tarifní hodnoty 86 130,21 Kč po 4 580 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění, účast u jednání soudu), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 1 , 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 14a odst. 1 a.t. , neboť zástupce žalobkyně doložil je jejím plátcem. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 7 058,60 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za vyjádření ze dne datum, ve kterém pouze upřesnila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což mělo být již obsahem žaloby, a dále za vyjádření ze dne datum, jelikož toto vyjádření mohla žalobkyně přednést až u jednání soudu tak, jak jí bylo avizováno.
21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.